Nově jmenovaný ministr kultury chce svůj post využít daleko aktivněji, než jeho předchůdci. Alespoň to Lubomír Zaorálek tvrdí ve svém vyjádření na Twitteru. Je však otázkou, zda k tomu dostane prostor, nebo jak se budou tvářit umělci, kteří nesouzní s politikou Andreje Babiše a Miloše Zemana.

Je jasné, že každý rozumný člověk chce svou zemi reprezentovat a bere to jako čest. Pokud by ovšem jeho snažení mělo být podmíněno spoluprací s člověkem, s nímž názorově silně nesouhlasí, může nastat problém.

„Chtěl bych daleko víc využít kulturu k prosazování dobrého jména České republiky a našich zájmů v zahraničí. Společnost, která má silnou kulturu, je schopná přežít i v čase krizí,“ napsal Zaorálek na sociální síti.

Jak to ovšem hodlá udělat v naší zemi, kde zahraniční zájmy  vedou nad našimi zájmy v zahraničí, což určuje především prezident Zeman? Jedná se tedy o umělecké výměnné pobyty v Rusku a Číně? V druhé jmenované zemi by to mohl být docela problém, jelikož jsou tam čeští, převážně tedy pražští, umělci zakázáni.

Těžko také bude ministr kultury chtít třeba po Tomáši Klusovi, aby hrál v Pekingu, aniž by soudruhům od plic vysvětlil, co si myslí o svobodném Tibetu. A nebyl by v tom sám. Mezi umělci, jimiž se můžeme chlubit v zahraničí, je totiž mnoho těch, kterým by dělalo velký problém vystupovat na akcích, z nichž by si posléze udělal promo třeba Babiš.

Bohužel totiž v současné době, kdy zemi vedou lidé, za které se mnoho občanů stydí, moc nejde rozlišovat kulturní akci a politickou agitku. Jak Zeman, tak Babiš rádi ukazují, že mají podporu umělců, ale zdaleka to není tak „horké“, jak oba prezentují.

Pro prezidenta jsou ovšem všichni ti Michalové Davidové, Ivanové Vyskočilové, Heleny Vondráčkové a dalších pár umělců, kteří to mají rádi za každého režimu, těmi „áčkovými“. Podporovatelé Jiřího Drahoše prezident zařadil navždy mezi „béčkové“.

Babiš ani žádné takové rozdělování udělat nemůže. Jednak by mu to zakázal Marek Prchal, aby nikoho nenaštval a také premiér nemá nějaký velký zástup „fans“. Poté, co peněz majitele Agrofertu utekl i Richard Krajčo s Kryštofem, už musí Babiš čekat na to, koho mu přihraje Zeman. Tím si vytvořili společné umělecké ikony, které mají být onou národní pýchou.

Je ovšem problém v tom, že by si Česká republika zasloužila daleko vybranější reprezentaci. Nežijeme, stejně jako prezident a premiér, v osmdesátých letech, ale chceme se přiblížit vyspělé západní Evropě. A to s Nonstopem, nebo Dlouhou nocí, půjde velmi ztěžka.

Bude tedy zajímavé sledovat, jak chce Lubomír Zaorálek kulturu využít. Pokud do ní stát neinvestuje peníze, což je téměř fantasmagorická představa, bude to stále to samé.

Alexandrovci, výstavy mrtvých čínských těl, Matějská pouť, Superstar a dál jsme nedorostli. Představu má nový ministr kultury pěknou, ale z největší pravděpodobností zůstane pouze u ní. Peníze z rozpočtu na větší investice nedostane a jeho největším počinem bude jmenování nového šéfa Národní galerie.