Volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek nevyloučil koalici s Andrejem Babišem. Mění tak Sobotkovu strategii, který připouštěl spolupráci jen tehdy, pokud bude mít ČSSD premiéra. Svojí rezignací odblokoval situaci, která Zaorálkovi umožňuje zůstat „u toho“. Už dříve dal Babiš najevo, že by si se Zaorálkem rozuměl lépe než se Sobotkou, protože ho má „vlastně rád“.

Komplikovaná situace se začíná zpřehledňovat, zužuje se počet pravděpodobných povolebních scénářů. Co se ještě včera zdálo možné, dnes už neplatí, karty se rozdávají znovu. Zaorálek si totiž vytyčil cíl zůstat ve vládě zřejmě za každou cenu, pravděpodobně i za cenu kapitulace před nebezpečím, před kterým ještě nedávno sám hlasitě varoval. Nyní je předvolební scenérie nasvícena tak, že se nejspíše schyluje k pokračování staronové koalice, byť v pozměněném gardu.

Nedotažená a pozdní revolta

Premiér Bohuslav Sobotka, který tři a půl roku držel oligarchu ve vládě, využil navršení jeho skandálů s nevyjasněným financováním korunových dluhopisů Agrofertu a nestoudnou manipulací jeho médií proti oponentům, aby na něj zaútočil a pokusil se zvrátit poměry ve prospěch sociální demokracie.

[ctete]134714[/ctete]

Stalo se tak příliš pozdě, chaoticky a nedůsledně, pokud ohnisko potenciálních skandálů, ministerstvo financí, ponechal v rukou loajální figury hnutí ANO. Věrohodnější by byl tento krok v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo, která byla pro širší veřejnost čitelnější, a nikdo z Babišových předchůdců by ji nepřežil. Kauzou, kterou dnes podivně zadržují státní zástupci, a vůbec není jisté, jestli bude v dohledné době uzavřena.

Tehdy Sobotka Babiše ve vládě podržel, a dal tak najevo, že podezřele manipulovat s firmou účelově vyčleněnou z holdingu kvůli tomu, aby dosáhla na 50 milionů korun evropských dotací, a ještě prokazatelně lhát veřejnosti, se smí. Jedeme dál.

Vliv zájmové korporace Agrofertu mohl nerušeně narůstat a nic na tom nezměnilo ani jeho zaparkování ve svěřenských fondech, které mají pod kontrolou Babišovi nejbližší spolupracovníci a příbuzní. Přesto se letos Sobotka osmělil a učinil několik nezvykle odvážných kroků, které se od něj neočekávaly.

„Nedovedu si ČSSD dost dobře představit v pozici slabšího koaličního partnera, který bude přehlasováván zbylými koaličními pravicovými subjekty,“ uvedl už letos v lednu v rozhovoru pro Deník. V době kulminace vládní krize přitvrdil.

Sobotka: Babiš nemůže být členem ani příští vlády

„Andrej Babiš je ministrem financí, který je podezírán, že se dopouštěl jednání, při kterém šidil nebo mohl šidit stát při daních. Pokládám za nemožné, aby funkci ministra financí vykonával někdo, kdo je podezříván z daňových úniků,“ sdělil Sobotka na tiskové konferenci dne 3. května po jednání grémia ČSSD.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny (10. 5. 2017) šel ještě dál, když napadl mocenský pakt mezi Babišem a prezidentem. „Miloš Zeman jde v posledních letech hodně nacionálně-konzervativním, autoritativním směrem. Že je Andrej Babiš autoritář, který chce z České republiky udělat svoji firmu, o tom nejsou pochybnosti. V posledních měsících se navíc vyjasnilo, že je k tomu připraven použít jakékoliv metody. Spojení dvou lidí, kteří oba představují autoritářské tendence, není z hlediska dalšího fungování české společnosti úplně dobrý signál,“ uvedl Sobotka a zdůraznil: „Andrej Babiš nemůže být členem této vlády a podle mě nemůže být členem ani té příští.“

Tato slova zněla rezolutně, ovšem dnes je všechno jinak. Lubomír Zaorálek, který se jako nový volební lídr ujal role hlavního komunikátora ČSSD, rozdává rozhovory, které zdaleka nejsou tak kategorické. A to ani vůči Babišovi, ani vůči prezidentu Zemanovi.

Na přímou otázku v rozhovoru pro E15, jestli ještě Sobotkova slova platí a zda Zaorálek nevylučuje koalici s hnutím ANO, odpověděl: „My ale nevíme, jak volby dopadnou. Mohou nastat situace, které nikdo nepředvídal, takže žádná kategorická prohlášení nechci říkat… Po volbách se bude rozhodovat o velmi důležitých věcech a mě by mrzelo, kdybychom u toho nebyli.“

Babiš: Zaorálek je komunikativní, mám ho rád

Tato rétorická změna nemůže příliš překvapit. Zaorálek se stal favoritem obou politiků mocenského dvojbloku. Předseda hnutí ANO sice na jedné straně ztratil terč Bohuslava Sobotky, jímž pohrdal a do kterého se rád trefoval kvůli „spojenectví s Kalouskem“. Na druhé straně se mu nabídl vstřícnější potenciální koaliční partner, i když si před volbami jistě budou vjíždět do vlasů. ČSSD se odstavením Sobotky zbavila zátěže jeho slibů a osobních vymezení, které u jejích tradičních voličů zjevně příliš nezabraly, a otevřela si dveře k udržení moci ve stejné či podobné sestavě.

Zaorálek je pro tento manévr vhodná osoba. Zatímco Sobotka uvažoval o podání demise celé vlády, Babiš v téže době poskytl Hospodářským novinám (4. 5. 2017) vyjádření, že post premiéra má v takovém případě obsadit nejlépe Lubomír Zaorálek. „Je komunikativní, někdy sice až moc, ale já ho mám vlastně rád,“ vysvětloval.

Zaorálka má zcela jistě raději než Sobotku i prezident Miloš Zeman. Našel s ním společný čínský jazyk a rovněž se „shodou okolností“ nechal slyšet, že by byl Zaorálek vhodný premiér. Dočkali se. Sobotka dnes dosluhuje v roli premiéra bez faktické moci uvnitř koalice i ČSSD, a ještě si do něj Babiš se Zemanem kopnou.

Co bude dál? V tuto chvíli se jako nejpravděpodobnější povolební scénář jeví pokračování koalice ANO a ČSSD. Případně mohou znovu přibrat blok KDU-ČSL+STAN, pokud se vůbec přes riskantní desetiprocentní práh do sněmovny dostane. Ostatně pro sociální demokracii je názorově amorfní hnutí ANO stále výhodný partner, zvláště pokud do omrzení opakuje, že prosadila 90 procent svého programu.

Především mají obdobný pohled na zavádění a posilování byrokratického a šmírovacího státu Velkého bratra, který je lidem v patách na každém kroku. Společně prosadily nejvyšší administrativní zátěž malých podnikatelů v polistopadové historii, a jak to z výroků ryzího komunisty Štěcha vypadá, stále to nestačí.

Ačkoli ČSSD v panice z padajících preferencí a luxování jejích voličů hnutím ANO prudce otočila kormidlem doleva, ani to nemusí být na závadu. Babiš sní o utopiích za dvacet let, ale program pro současné období nemá. Formuje ho za pochodu podle průzkumů veřejného mínění a marketingové účelnosti. Jistě by mu nevadil ani tradičně socialistický návrh zvýšit daně z příjmu fyzických osob nejbohatším, když sám žádné daně neplatí.

Kdo bude kolaborovat?

Ještě existuje slabá šance, že všechny demokratické strany pochopí, že nebezpečný novotvar Agrofertu, který pomalu získává i evropský věhlas, k neustále rozpínavé moci nepatří. To by se ovšem muselo stát několik předpokladů.

[ctete]134060[/ctete]

Především by antisystémové strany ANO, KSČM, případně Okamura, nesměly mít v součtu v poslanecké sněmovně většinu. Představitelé ČSSD by si museli znovu připomenout takové pikantérie mesaliance s hnutím ANO, na kterou ostatně dojíždějí, jako Zaorálkem zveřejněnou oligarchovu hrozbu, že pokud bude odvolán z vlády, jeho média ČSSD zničí. Že si opět oživí Sobotkova slova, že je Andrej Babiš autoritář, který chce z České republiky udělat svoji firmu a do žádné vlády nepatří.

A že se vymezením vůči této hrozbě východního typu připojí k TOP09 a ODS (případně k názorově pružným lidovcům), které jako jediné jasně trvají na tom, že s tímto autoritářem a jeho firemním hnutím kolaborovat nebudou.