NÁZOR / Lubomír Zaorálek (SOCDEM) se zamyslel nad zahraniční politikou a dopadlo to jako vždycky. Mistr v disciplíně klanění se diktaturám vyjádřil pochopení nad chováním Roberta Fica k Ukrajině. Z toho, co říká, Fico nakonec nechtěně vychází jako infantilní jedinec, který nechává prchlivost cloumat jeho domnělým majestátem.
„A myslím, že tam je za tím ještě jedna věc, jestli mi to ještě dovolíte říct. Totiž, Trumpa s Ficem spojuje jeden moment. Donald Trump nemá rád prezidenta Volodymyra Zelenského, protože Zelenskyj je spojen s jedním z impeachmentů. To znamená s ústavní žalobou. To není legrace. Já se bojím, že on na to nezapomene. A Robert Fico má také špatnou vzpomínku. Třeba na rok 2009, kdy prosil v Kyjevě (bývalou premiérku) Tymošenkovou o plyn. A víte, že si stěžoval, že tam hodiny čekal. A on se Fico opakoval, že tohle se mu nestalo ani v Rusku, jak se k němu chovala Ukrajina. Já si myslím, že i tohle do politiky patří, ten osobní moment,“ přemítal v pořadu 360° na CNN Prima NEWS bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.
Hlavním rysem zahraniční politiky Česka by podle Zaorálka nejspíš měla být předběžná ustrašenost. Nikdy neudělat nic, co by mohlo nějakým mocnostem (míněny jsou ty nedemokratické a agresivně rozpínavé) vadit.
Známé osobnosti často touží, aby se po nich něco jmenovalo, nebo aby po sobě aspoň zanechaly nějaký významný dokument. To se Zaorálkovi povedlo. V souvislosti s ním se bude vždy připomínat „Prohlášení čtyř“ na podporu územní celistvosti Číny. Vzniklo v roce 2016 kvůli zděšení části tehdy vládnoucích kruhů (premiérem byl sociální demokrat Bohumil Sobotka, na Hradě seděl Miloš Zeman, šéfem sněmovny byl Jan Hamáček a v čele senátu Milan Štěch) ze setkání lidoveckého ministra kultury Daniela Hermana s tibetským dalajlámou. Na toto veledílo byli jeho původci tak hrdí, že mělo zůstat tajné. Dopis vyjadřující zcela zbytečně loajalitu čínskému komunistickému režimu připravilo ministerstvo zahraničí, které Zaorálek tehdy vedl.
Jakmile se ale Zaorálkovi něco znelíbilo na nějaké demokratické zemi, vjela do něj nebývalá odvaha. Ani před Bílým domem se nezalekl. „Bidenův úkol není říkat, co ho napadá. Konflikt může ukončit jen diplomacie,“ poučil svět koncem přezna 2022, kdy už přes měsíc trvala plná ruská invaze na Ukrajinu.
Rozhodně by se nejspíš nemělo stát nic, co by jakkoli naši skutečnou bezpečnost posílilo. „Stíhačky F-35 naši bezpečnost neposílí. Bude trvat nejméně 10 let, než tady nějaká bude. Do té nám doby hrozí, že zůstaneme úplně bez letectva,“ tvrdil loni v únoru. Odpor k těmto letadlům má SOCDEM společný s ANO a komunisty.
Výhrady měl i k české muniční iniciativě. „Je to jen velká PR akce a tím na sebe přitahujeme obrovskou pozornost, která dělá z České republiky terč. Vláda zkrátka nedělá promyšlenou politiku a v Ukrajincích vyvoláváme jen plané naděje, protože ty zbraně jsou staré nebo pocházejí z Afriky a nejsou vůbec kvalitní,“ odhalil loni v červnu. Slabí tedy máme být nejen my, ale i Ukrajina, pro kterou by to ovšem bylo dost osudové.
Teď má tedy pochopení pro kolaboranta Roberta Fica, který prý nemá dobrý vztah k Ukrajině, protože tam na něj tehdejší premiérka Tymošenková nebyla v roce 2009 (!) dostatečně milá. „A on se Fico opakoval, že tohle se mu nestalo ani v Rusku.“ Úžasné. Jestli se podle takových kritérií na Slovensku dělá zahraniční politika, dost nám to vysvětluje.
To v Kremlu jistě na Fica milí byli, jako tam bývají na různé potentáty, co se přijedou poklonit tamnímu vrchnímu veliteli. Vladimir Putin nechal čekat i britskou královnu a papeže, takže lokální potentát malé a ze své vůle závislé země se umí radovat z maličkostí. Našli si na něj čas. Pro Zaorálka je to ale „ten osobní moment“, který „do politiky patří“. V Kyjevě už sice vládne někdo úplně jiný, ale nejspíš tady přetrvává nějaká tradice slovenské (i české) vesnice – bača si pamatuje křivdu i domnělou křivdu ještě několik generací.
„Osobní momenty“ vyzvedává i Andrej Babiš, což je patrné z nabubřelých prohlášení, že na někoho „má telefon“. Ten má sice leckdo, včetně vtipálků, kteří nějakému premiérovi zavolají a za někoho se vydávají, ale jako malá pomůcka pro mírnění komplexu méněcennosti je to jistě dobré.
Teď se někteří lidé cítí na koni, protože v Bílém domě zasedne Donald Trump a oni mají dojem, že historie dala za pravdu všem, kdo si k tomuto zločinci (v pravém slova smyslu), amatérskému pučistovi, bankrotáři a sériovému lháři s Ruskem vytvořeným image uchovávali nějaké pevnější vazby. Jsou na nejlepší cestě dopadnout jako Miloš Zeman, který se vysněné návštěvy v Bílém domě nedočkal a na kterého nebrali ohled ani soudruzi v Pekingu, když mu zatkli jeho poradce Jie Ťien-Minga.
Trump a jemu podobní se budou rozhodovat, jak budou aktuálně chtít a jak to pro ně bude výhodné. Když nebude, hodí nepotřebnou figurku přes palubu. Zbytečné klanění přinese leda problémy s páteří, pokud někdo nějakou původně měl.
Zaorálkovské fikce o „diplomacii“ a „jednacích stolech“ skončí jediným úspěchem, totiž že se o nich bude psát v učebnicích jako o příkladech naivity, která byla po zásluze potrestána. Fico zatím dopadl tak, že ruský plyn plyn mít nebude, pokud to Ukrajinci nedovolí, a možná ani peníze za prodej elektřiny, kdyby její export na Ukrajinu zarazil. V Kyjevě jsou zvyklí čelit jaderné velmoci a nějaký papaláš, který za chvíli ani nemusí být ve funkci, je skutečně nezaskočí.
Doufejme, že Lubomír Zaorálek nikdy o české zahraniční politice rozhodovat nebude.