Slovinský filozof Slavoj Žižek, světově proslulý intelektuál, nejspíš mnohé lidi překvapil svým článkem, ve kterém se ostře vymezuje vůči kolísavé a nerozhodné podpoře, jakou Západ poskytuje Ukrajině v boji s Ruskem.
Jeho článěk zapadá do širšího kontextu. Zcela protikladné názory na to, zda Ukrajině dodávat zbraně a jak se chovat vůči vyhrožujícímu ruskému vůdci, vyjádřilo poslední dobou mnoho významných postav intelektuální scény.
Skupina německých vědců a intelektuálů žádala koncem dubna kancléře Olafa Scholze, aby zastavil dodávky zbraní Ukrajině. Podle nich by se ukrajinská vláda měla snažit ruskou agresi ukončit jednáním o příměří: „Jsme lidé různého původu, politických postojů a názorů na politiku NATO, Ruska a spolkové vlády. Všichni hluboce odsuzujeme tuto neospravedlnitelnou válku Ruska proti Ukrajině. Jsme jednotní ve svém varování před nekontrolovatelnou eskalací války s nedozírnými důsledky pro celý svět a v odmítání prodlužovat války a krveprolití dodávkami zbraní,“ stojí v dopise, který podepsali například hudebník Konstantin Wecker, chirurg Christoph Kramer, spisovatelka Daniela Dahnová a přibližně 15 dalších signatářů.
To vyvolalo reakci v samotném Německu. Německá vláda pak dostala další otevřený dopis od téměř šedesáti významných německých osobností včetně spisovatelky a laureátky Nobelovy ceny Herty Müllerové. Ty v dopise požadují, aby Německo poskytlo Ukrajině větší vojenskou podporu. „Kdo chce vyjednávat o míru s Ruskem, který se nebude rovnat podřízení se, musí posílit své vojenské schopnosti a oslabit ruské možnosti, jak ve válce pokračovat,“ píšou osobnosti v dopise a požadují, aby Bundestag okamžitě přijal rezoluci, která umožní na Ukrajinu zbraně posílat.
Slavoj Žižek publikoval 23. května článek v listu The Guardian. Tam píše:
„V posledních týdnech je západní veřejnost posedlá otázkou ‚Co se děje v Putinově mysli?‘. Západní odborníci se ptají: ‚Říkají mu lidé z jeho okolí celou pravdu? Je nemocný, nebo se zbláznil? Tlačíme ho do kouta, odkud nevidí jiné východisko, jak si zachovat tvář, než urychlit konflikt do totální války?‘ Měli bychom přestat s touto posedlostí červenou linií, s nekonečným hledáním správné rovnováhy mezi podporou Ukrajiny a vyhnutím se totální válce. “
Žižek soudí, že „červená linie“ není žádný objektivní fakt. „Putin ji sám neustále překresluje a my k jejímu překreslování přispíváme svými reakcemi na ruské aktivity.“ „Otázkou typu ‚překročila výměna zpravodajských informací USA s Ukrajinou nějakou hranici?‘ se snažíme zastřít základní fakt: hranici překročilo samotné Rusko, a to tím, že zaútočilo na Ukrajinu.“
Místo toho se máme ptát, co jako Západ sami chceme.
„V probíhající ukrajinské krizi obě strany prezentují své činy jako něco, co prostě musely udělat: Západ musel pomoci Ukrajině zůstat svobodnou a nezávislou; Rusko bylo nuceno vojensky zasáhnout, aby ochránilo svou bezpečnost. Poslední příklad: ruské ministerstvo zahraničí tvrdí, že Rusko bude ‚donuceno podniknout odvetné kroky‘, pokud Finsko vstoupí do NATO. Ne, nebude ‚donuceno‘, stejně jako Rusko nebylo ‚donuceno‘ zaútočit na Ukrajinu. Toto rozhodnutí se jeví jako ‚vynucené‘ pouze v případě, že přijmeme celý soubor ideologických a geopolitických předpokladů, které udržují ruskou politiku.“
Žižek zmiňuje názory, že bychom měli vést přísnou dělicí čáru mezi Putinovou politikou a velkou ruskou kulturou, a upozorňuje na to, že kořeny dnešního zla jsou hlubší, a to v samotné ruské kultuře:
„Anatolij Čubajs, otec ruských oligarchů (v roce 1992 zorganizoval rychlou privatizaci Ruska), v roce 2004 řekl: ‚V posledních třech měsících jsem znovu přečetl celého Dostojevského. A necítím k tomu člověku nic jiného než téměř fyzickou nenávist. Je to jistě génius, ale jeho představa o Rusech jako o zvláštních, svatých lidech, jeho kult utrpení a falešné volby, které předkládá, ve mně vyvolávají touhu roztrhat ho na kusy.'“ K tomu Žižek dodává: „Jakkoli nemám Čubajse rád pro jeho politiku, myslím, že má pravdu, pokud jde o Dostojevského, který poskytl ‚nejhlubší‘ vyjádření protikladu mezi Evropou a Ruskem: individualismus versus kolektivní duch, materialistický hédonismus versus duch oběti.“
Rusko nyní prezentuje svou invazi jako nový krok v boji za dekolonizaci, proti západní globalizaci, ale kvůli válce se čeká globální potravinová krize v zemích třetího světa. Od května 2022 v Oděse hnije asi 25 milionů tun obilí na lodích nebo v silech, protože přístav blokuje ruské námořnictvo.
Žižek dál kritizuje Západ za jeho nevyrovnanost v přístupu k různým zemím. V tomto konkrétním případě je to ale Rusko, kdo se chová pokrytecky:
„Ano, liberální Západ je pokrytecký a své vysoké standardy uplatňuje velmi selektivně. Ale pokrytectví znamená, že porušujete normy, které hlásáte, a tím se otevíráte neodmyslitelné kritice – když kritizujeme liberální Západ, používáme jeho vlastní normy. To, co Rusko nabízí, je svět bez pokrytectví – protože je bez globálních etických norem, praktikuje jen pragmatický ‚respekt‘ k odlišnostem. Jasně jsme viděli, co to znamená, když po převzetí moci v Afghánistánu Tálibán okamžitě uzavřel dohodu s Čínou. Čína akceptuje nový Afghánistán, zatímco Tálibán bude ignorovat to, co Čína dělá Ujgurům – to je v podstatě nová globalizace prosazovaná Ruskem. A jediný způsob, jak bránit to, co stojí za záchranu v naší liberální tradici, je nemilosrdně trvat na její univerzálnosti. V okamžiku, kdy uplatňujeme dvojí standardy, nejsme o nic méně ‚pragmatičtí‘ než Rusko.“