KOMENTÁŘ / Za uplynulý týden ruská armáda obsadila téměř 200 kilometrů čtverečních ukrajinského území. Tak rychlý postup nezaznamenala přinejmenším od začátku letošního roku. Rekordní ruský postup na východě země potvrzuje trend, který sledujeme už několik měsíců. Rusko pravidelně informuje o územních ziscích a spojenci Ukrajiny s tím nejsou schopni nic udělat.
O problémech na východní frontě už mluví i ukrajinští generálové. Fronta v Donbasu na Ukrajině se rozpadá, citoval generálmajora Dmytra Marčenka ukrajinský zpravodajský web TSN. „Rusové vstoupili do Selydoveho a usazují se tam,“ dodal. Dobytí města by mohlo ruským ozbrojeným silám umožnit obejít ze západu město Kurachove, nejdůležitější obranné centrum, o které se opírá fronta jihozápadně od Doněcka. Dobytí města by rovněž otevřelo ruským ozbrojeným silám cestu na západ, k 35 kilometrů vzdálené hranici s Dněpropetrovskou oblastí.
Jde jen o kousek skládačky. Rusko na Ukrajině postupuje. Ukrajinská armáda je vyčerpaná, nemá dostatek zbraní, munice ani lidské síly a blíží se zima. Na tu se Rusko už připravuje, když své údery míří na ukrajinskou energetickou infrastrukturu.
Můžeme sice debatovat o tom, že Rusko nenaplnilo své strategické cíle z roku 2022, kdy pravděpodobně chtělo obsadit Kyjev a dosadit tam loutkový režim, což je pro Ukrajinu jasné vítězství. A že se stále bojuje zhruba 50 kilometrů od hranic Doněcké oblasti, která byla pod kontrolou Ruska už od roku 2014, a že za poslední rok Rusko zvládlo obsadit 0,1 procenta ukrajinského území.
To by byl ale velmi eufemistický pohled na věc. Deklarovaným cílem Ruska je dobýt Luhanskou a Doněckou oblast. Vezmeme-li v úvahu tempo postupu za posledních šest měsíců, podle analytika deníku BILD Juliana Röpckeho bude k dosažení tohoto cíle potřebovat necelé dva roky. Takže to, čeho jsme právě teď svědky – ruské dobytí města Vuhledar a postup k městu Pokrovsk – mohou být rozhodující bitvy této války.
Ruský obrat na druhou stranu, do Asie
Kolektivní Západ, jak ukrajinské spojence označuje ruský prezident Vladimir Putin, válku na Ukrajině prohrává. Sám si neuvědomuje, že ve válce je, a není schopen přijít se strategií ohledně Ukrajiny, Putina ani východního medvěda ohrožujícího evropské demokracie.
Ty byly dlouhou dobu pro Rusko přirozeným partnerem. Po začátku války na Ukrajině se ale Rusko ocitlo na okraji mezinárodního společenství. Obrátilo se tak na druhou stranu, do Asie. Krok Vladimiru Putinovi vyšel. Právě na východě našlo Rusko pochopení a vytvořilo koalici bojující proti Západu.
Každoroční řeč, kterou prezident Spojených států amerických přednáší před společným zasedáním obou komor Kongresu – Zpráva o stavu Unie – v roce 2002 rezonovala za oceánem i v Evropě. Tehdejší prezident George W. Bush během projevu varoval před Severní Koreou, Íránem a Irákem, které označil za osu zla.
Novou osu zla, vlčí smečku, nyní vidíme na mapě světa zcela jasně. Jde o spojenectví Ruska, Íránu a Severní Koreje s přispěním Číny. Rusko na Ukrajině bojuje se Západem, ačkoliv si to Západ sám ani neuvědomuje, Írán dodává drony Šáhid ničící ukrajinskou infrastrukturu, Čína je klíčovým dodavatelem vojenských produktů a produktů dvojího užití a Severní Korea Rusku poskytuje dělostřeleckou munici. Nedávno ke svému portfoliu Kim Čong-un přidal další položku, lidskou sílu.
Nevíme, co udělají, zní ze Západu
V uplynulých týdnech se dlouze debatovalo o tom, zda jsou v Rusku severokorejští vojáci. Debaty o jejich přesunu přes Dálný východ dál do Ruska utnulo až potvrzení Spojených států a NATO. „Mohu potvrdit, že severokorejští vojáci byli vysláni do Ruska a že severokorejské vojenské jednotky byly rozmístěny v Kurské oblasti,“ řekl naposledy generální tajemník aliance Mark Rutte.
O rozmístění severokorejských vojáků v ruské Kurské oblasti, kde ukrajinská armáda podnikla překvapivý výpad a obsadila více než tisíc kilometrů čtverečních území, informovala už dříve ukrajinská vojenská rozvědka. NATO i Pentagon tehdy tvrdily, že tyto informace nemohou potvrdit. Nyní je však zřejmé, že ukrajinská rozvědka měla dostatečný náskok, nebo možná NATO i Pentagon situaci bagatelizovaly, aby si zachovaly tvář.
A zachovat tvář si stejně jako tajné služby chce i celý kolektivní Západ. Je jasné, že severokorejské jednotky jsou v Evropě, což zvyšuje tlak na unavenou a přetíženou ukrajinskou armádu, podněcuje geopolitické napětí na Korejském poloostrově a v širším indo-pacifickém regionu. Umírat své vojáky Kim Čong-un neposílá zadarmo. Podle ukrajinských a jihokorejských zpravodajců za to KLDR od Moskvy požaduje potraviny, energie, ale například i technologie pro zlepšení schopností svých jaderných zbraní, kterými ohrožuje Jižní Koreu a Japonsko.
Mluvčí Bílého domu pro oblast národní bezpečnosti John Kirby potvrdil, že severokorejští vojáci jsou legitimním cílem, aby ale později na otázku, proč v reakci Spojené státy nedají zelenou ukrajinským útokům na ruské území za použití Západem dodaných zbraní, což je jeden z hlavních požadavků prezidenta Volodymyra Zelenského, odpověděl, že Západ vlastně neví, co budou Kim Čong-unovi vojáci v Evropě dělat.
„Nevíme, co udělají. Nevíme, jestli nasadí bojové jednotky do boje, nebo ne. Určitě nevíme, jaké schopnosti by byli schopni přinést,“ řekl Kirby na tiskové konferenci. S nadsázkou by se dalo říct, že to, co budou severokorejští vojáci v Evropě dělat, není jasné pouze jemu.
Pokud Západ prohraje i druhé kolo, prohraje i Ukrajina
Znovu se rozproudily debaty o nápadu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o vyslání aliančních vojáků na Ukrajinu. Nic z nich ale pravděpodobně nevzejde, protože pokud jsou severokorejští vojáci na ruském území, nejde přece o eskalaci, ale o plnění obranné dohody, kterou Vladimir Putin a Kim Čong-un podepsali v červnu v Pchjongjangu. Západ se bojí jaderné eskalace, kterou Kreml straší, a proto severokorejské vojáky v Evropě nechává bez reakce.
Bojí se červených čar kreslených Vladimirem Putinem a jeho propagandisty a neuvědomuje si vlastní schopnosti. Naopak Rusko si jich naopak vědomo je, a proto při překročení těchto červených linií slibovaná reakce nikdy nepřišla. Už v roce 2013 Dmitrij Rogozin, tehdy v roli náměstka předsedy ruské vlády, který nyní vyhrožuje NATO zničením, mluvil o tom, jak bude celý strategický potenciál Ruské federace zničen během několika hodin, pokud vypukne jaderná válka.
Na vyslání severokorejských vojáků do Evropy ale musí Západ reagovat. Západní akce v podobě padajících tabu ohledně války na Ukrajině, jako je už zmiňovaná zelená pro útoky na ruské území nebo vyslání aliančních vojáků na západ Ukrajiny ale pravděpodobně nepřijde.
Zčásti jde o strach z eskalace, druhou částí problému je to, kdo o reakci rozhoduje. Nedávno se do Evropy na rozlučkovou cestu vydal americký prezident Joe Biden. A když přišlo na debaty o Ukrajině, u jednacího stolu visely spolu s americkou vlajkou vlajky Německa, Francie a Velké Británie. Nesetkal se s lídry států, které největší evropský konflikt od druhé světové války ohrožuje nejvíce, nesetkal se s lídry v pomoci Ukrajině z východní Evropy, ale s některými lídry, kteří se stále zdráhají jednat, jako je třeba německý kancléř Olaf Scholz.
Ačkoliv si sám ani neuvědomuje, že je ve válce, Západ prohrál její první kolo. Konflikt na Ukrajině se zapojením Severokorejců vstoupil do další fáze. Na Ukrajině už nebojuje pouze Západ s Ruskou federací, ale s protizápadní koalicí. Reakce Západu musí být rázná a rychlá, jinak prohraje i to další. A spolu se Západem prohraje i Ukrajina.
Pokud Západ nepřijde se seriózním plánem, jak zvýšit vojenské dodávky, Ukrajina opotřebovávací válku prohraje. Pokud nepadnou dlouhotrvající tabu a Západ se nepřestane plácat v únavě z války, jejíž strašidlo podle některých představitelů po Západě pochoduje, v očích světa to potom bude vypadat, jako by Západ nedokázal Rusko porazit.