Ilustrační foto. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Před časem ruské ministerstvo zahraničí představilo své návrhy na ukončení války na Ukrajině. Do toho bohužel vpadl i výbuch přehrady Kachovské vodní elektrárny, takže je legitimní analyzovat tyto události společně.
Pokud jde o návrhy, nešlo ani o racionální řešení, ani o novinku, ani o ukazatel Putinovy kognitivní poruchy. V pozici, v jaké se Rusko nyní nachází, racionální návrhy nejsou možné.
– Za prvé, jsou sdělovány ve formě nepřijatelných požadavků.
– Za druhé, nejsou předávány oprávněnými osobami a na odpovídající úrovni.
Náměstek ruského ministra zahraničí Michail Galuzin, který tyto návrhy formuloval, nemá z titulu svých úředních pravomocí s Ukrajinou nic společného, což vyplývá z oficiálního rozdělení odpovědnosti na ruském ministerstvu zahraničí, a to je všem známo. V souladu s tím se na ně neočekávala žádná reakce.
Proto jsou takové zprávy v podstatě dopisy adresované především těm, kteří byli nebo jsou stále přátelé, nebo jsou považováni za jedny z nich.
Toto poselství již nevychází z imperiálních a kulturních složek „ruského světa“, ale výhradně z kriminálních. A lze ho pochopit pouze na základě zločinecké povahy ruských úřadů a ruského lidu, který se v jeho složitostech dobře vyzná. V překladu do jejich jazyka to znamená následující. My, kremelská OPG (zkratka v ruštině pro organizovanou zločineckou skupinu), známe naše lidi a neopouštíme je. No, o tom už bylo řečeno dost. I o hodnotách a identitě atd. „Ruský svět“ je nám drahý a nehodláme se ho vzdát.
Kdo nežije podle principů „ruského světa“, musí pochopit, že hlavním jeho postulátem je tradiční gangsterský princip: vstup – rubl, výstup – dva.
Pokud jde o vyhození přehrady do povětří, jde o další ruský válečný zločin. Jaký je tedy jeho smysl? Především je definován neúspěchem jaderného vydírání a hrozící porážkou.
A smysl výstupů druhořadého ruského úředníka ve vztahu k obsahu návrhů a výbuchu Kachovské vodní elektrárny je právě takový. Chápeme, že „ruský svět“ prochází kritickou fází. Zároveň se však nikdy nevzdáme svých představ. Za jejich zradu, za opuštění tohoto zločinného společenství budeme my, OPG „Kreml“, požadovat, abyste všichni zaplatili obrovskou cenu. Civilizovaný svět proto:
– zaplatí za hybridní války rozpoutané Ruskem v podobě vysokých cen zdrojů;
– zaplatí za podporu Ukrajiny proti ruské agresi;
– bude terčem útoku na demokratické instituce v podobě ruské propagandy, šíření ruských dezinformačních sítí na Západě atd.
Domnívám se, že „ruský svět“ čeká mnoho podivuhodných odhalení. A zde neexistují žádné racionální meze. Ani Čína, zdánlivě poslední naděje a pilíř tohoto světa, se z toho také nemůže podle putinovců tak snadno dostat. Byla považována za spojence, ale nesplnila všechna očekávání, takže také za to musí zaplatit.
V souladu s tím vyvstává otázka: jak na to má Západ reagovat?
1. S definicí „ruského světa“ by se nemělo otálet. Nejlepším způsobem, jak to udělat, je uznat jej za sponzora terorismu. A to nejen formou prohlášení či výzev, ale i v rámci skupiny G7 a Evropské unie. Se všemi důsledky, které z toho vyplývají.
2. Zahájit skutečný úder proti jeho centrům. Nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je delegitimizovat Putinův režim v podobě jeho čtyř hlav, kterými jsou:
– zločinecké instituce;
– zločinecké osobnosti;
– mafiánsky získané majetky, což se týká i Putinem nastrčených oligarchů – Abramoviče, Usmanova, Melničenka a dalších jednajících v zájmu této moci a bezostyšně podvádějících soudy v Německu, Švýcarsku a jinde v této věci a pokračujících v praní špinavých peněz v Evropě prostřednictvím svých rodin.
– propaganda války a nenávisti.
3. Vymezit hranice „ruského světa“ a nedovolit mu je překročit pod žádnou záminkou včetně humanitární.
Stále se účastním akcí ruské opozice a mám silný názor, že čím hlouběji se ruští emigranti zapojí do procesů skutečného boje proti Rusku, včetně ozbrojeného boje, tím méně si budou stěžovat na dodržování svých práv a svobod na Západě. A naopak.
Západ by měl odmítnout pokusy o humanizaci „ruského světa“ ze strany některých představitelů ruské opozice, a to i na platformách, které reprezentují. Je načase je hodnotit nikoli jako filozofii, ale jako filozofii zla, šířenou prostřednictvím svobody slova.
4. Západ by měl spolu s Ukrajinou vypracovat vlastní vizi budoucnosti tohoto území a tohoto národa a diskutovat o ní s různými platformami ruské opozice, místo aby se zcela spoléhal na jejich výplody, které často silně zavánějí kremelskou či čekistickou kuchyní.
5. Uvědomit si, že porážka „ruského světa“ v podobě ukrajinského vítězství je jen částí problému. A to ještě menší.
Mnohem těžší totiž bude osvobodit ruského člověka od „ruského světa“. V dnešním Rusku opozice proti němu zcela chybí na ministerstvu zahraničí a v bezpečnostních složkách, kromě několika odmítnutí boje v řadách armády a Rosgvardie (Ruské gardy). Opozice neexistuje ani ve velkých podnicích, které dokazují, že takové nejsou, mimo jiné proto, že jsou nekonkurenceschopné a zcela závislé na vládě. A to je ten nejzávažnější problém. Přeměna „ruského matrixu“ a překonání masového podvědomí, které je ve stadiu paranoie.
Autor je ruský podnikatel žijící v České republice.
