Problém Libye a uprchlíků se v Itálii dostal na první místo a zasunul do pozadí potyčky mezi vládou Mattea Renziho a opozicí, která ho obviňuje z arogance a systematických nepravd. Ministr zahraničí Paolo Gentiloni a ministryně obrany Roberta Pinottiová se během víkendu dali slyšet, že „Itálie je připravena k vojenské intervenci v Libyi, samozřejmě v rámci mandátu OSN a za spolupráce jiných evropských i severoafrických zemí.“
Pro Itálii to byl šok a premiér Renzi v pondělí oba ministry okřikl a dodal, že „prosím žádnou hysterii, nyní je na řadě diplomacie a teprve kdyby neuspěla, požádáme OSN o zákrok“.
Bývalý velvyslanec v Moskvě a komentátor vlivného Corriere della Sera Sergio Romano napsal: „Je jasné, že o věci musí rozhodnout OSN a nelze vyloučit nutnost zákroku. Ale musíme se vyhnout chybě, kterou charakterizoval britsko-francouzský zákrok proti Kaddáfímu v roce 2011, protože je třeba vědět co potom“.
Jisté je, že problém uprchlíků přerostl z humanitární otázky na problém bezpečnosti. Italská informační služba uveřejnila odposlech telefonátů libyjských fundamentalistických teroristů, ve kterých se jasně říkalo „že je třeba zaplavit Itálii 500 000 uprchlíky, vyvolat v zemi chaos a využít toho pro náš boj“.
Vyhnáni násilím
Půl milionu uprchlíků je asi přehnaný počet, ale střízlivé odhady hovoří o tom, že na severoafrických březích se nachází alespoň 200 000 lidí uprchlých z Džibuti, Somálska či Afriky na jih od Sahary a Blízkého východu. A jak prohlásili poslední ztroskotanci „byli jsme dotlačeni na čluny pod hrozbou samopalů, nechtěli jsme nastoupit, protože moře bylo rozbouřené, ale nic jiného nám nezbývalo“.
K neklidu přispěla i epizoda, která postihla posádku jednoho člunu italské pobřežní stráže. „Byli jsme asi 50 mil od sicilského pobřeží, když jsme zastavili člun s velkým počtem uprchlíků. Jakmile nastoupili do našeho člunu, chtěli jsme plavidlo, s kterým připluli, zabavit. Ale najednou se objevilo několik těžce ozbroných mužů, kteří na nás namířili samopaly s tím, že jejich plavidlo se vrátí do Afriky. Museli jsme ustoupit, protože přestřelka by vystavila uprchlíiky velkému nebezpečí“, prohlásil kapitán strážního člunu. Takže záchranné akce se staly nebezpečné i pro zachránce.
Itálie je v obtížné situaci, protože kontrola a zajištění přílivu uprchlíků je stále komplikovanější. Římská vláda přinutila regionální vlády (v Itálii jich je 20) k tomu, aby na svém území přijaly jistý počet běženců. Neobešlo se to bez polemik. Populistická Liga severu ostře protestovala proti tomu, že na záchranu běženců bylo nasazeno vojenské námořnictvo. „Je to jako byste zločineckým gangům řekli, pouštějte běžence, my se o ně postaráme“, prohlašuje tajemník Ligy Matteo Salvini. Je to sice demagogie, protože Středozemní moře se nemůže stát masovým hřbitovem uprchlíků, nicméně poslední průzkumy mínění říkají, že Liga by při volbách dostala 15 procent hlasů. Stát poskytuje na každého běžence 38,5 eur denně – což zahrnuje ubytování, ošacení i stravu. Sběrné tábory se navíc často nacházejí v lidových čtvrtích měst, silně postižených hospodářskou krizí. A pro pravicové extrémisty nebyl problém protestovat proti tomu, že „na nás Italy peníze nejsou“.
Co s nimi
Situaci přiostřil i nedávný skandál ke kterému došlo v Římě. Zjistilo se, že někteří představitelé bývalé pravicové správy města, ale i několik těch, kteří se hlásili po léta k levici, si na uprchlících namastili kapsy. Trik byl jednoduchý – počet nahlášených uprchlíků byl vyšší než počet skutečný.
Třeba říci, že právě obyvatelstvo jižní Itálie, tj. části země, která je nejméně zámožná, uprchlíkům spontánně velmi pomáhá. I mezinárodní organizace uznaly obyvatelům ostrova Lampedusa velkorysý přístup k uprchlíkům.
Své učinila i katolická církev, zvláště na popud papeže Františka. „Otevřete brány prázdných či poloprázdných klášterů pro uprchlíky, jsou to naši bratři“, řekl. Podle neoficiálních údajů se v různých náboženských institucích našlo 15 000 útulků pro uprchlíky. „My se snažíme jim nejen zajistit ubytování a stravu, nýbrž chceme, aby se zapojili aktivně do života v zemi“, prohásil představený jezuitské koleje Castelli v Římě. „Běženci spolu se spolu s námi starají o zahradu a sad“.
Radši nic nevidět
To vše ale nemůže stačit. A je jisté, že italské orgány zavírají oči. Týdeník „L´Espresso“ uveřejnil reportáž s fotografiemi, z níž jasně vyplývá, že uprchlíci se mohou klidně vzdálit ze sběrných táborů a odejít do Německa, Švédska, Nizozemí či jinam. A protože italské úřady je neregistrovaly jako žadatele o azyl, musí to za ně udělat jiné země.
„Je jasné, že to je proti dohodám v EU, nicméně ostatní země nás nechaly úplně na holičkách, Jak můžeme zjistit, z jaké arabsky mluvící země přichází ten či onen člověk, který nemá dokumenty? A arabské státy s námi příliš nespolupracují“, prohlásil v okamžiku slabosti římský prefekt Giuseppe Pecoraro.
„Problém uprchlíků nemůže být považován za problém italský, španělský či řecký. Musí být řešen jako problém evropský, jinak se situace může skutečně vyhrotit“, varoval v italské televizi ministr vnitra Angelino Alfano.
