Prodej našich bitevníků L-159 Alca a jásot nad tím trochu připomíná jednu scénu ze seriálu Simpsonovi. Lisa si koupí knihu od viceprezidenta Al Gorea, a jak se to viceprezident dozví, dá na gramofon desku a pustí si oslavnou melodii. Tak konečně se něco prodalo!
Ministr obrany Martin Stropnický píše v pátečním Právu: „Po letech neúspěšných pokusů, kdy mí předchůdci nabízeli letadla prakticky všude, přicházejí v tomto příběhu pozitivní zprávy. První L-159 z armádních zásob si na začátku října odvezla americká firma Draken, která je využije pro výcvik pilotů americké armády.
Ve čtvrtek si pomyslné klíčky od stejných strojů převzali zástupci iráckých vzdušných sil, ihned tak mohou pomoci v tažení proti Islámskému státu. Ministerstvu obrany ze zakonzervovaných letadel zůstane pouze jediné, které se využije na náhradní díly.“
Příběh dalšího prodeje letadel L-159 může končit konstatováním, že lepší něco než nic. To „něco“ není moc velké. Z prodeje bude asi miliarda korun. Nebude se už utrácet za prostředky do údržby nepotřebných strojů. Podle Stropnického „na přípravě letounů k exportu spolupracuje skoro 40 českých firem, pro které je tato zakázka jistě nejen výzvou, ale také dobrou obchodní příležitostí“.
Je potřeba si uvědomit, že zisky z této transakce jsou asi toho druhu, jako když se povodních povzbudí stavebnictví a kupuje nový nábytek místo promočeného. Ekonomiku to povzbudí, ale protože platí, že něco je za něco, stavební firma sice získá zakázku na nový dům či most, ale někdo to musí zaplatit a ty peníze budou chybět jinde. Utratí se a místo dvou mostů máte zas jen jeden. Místo 72 letadel máme polovinu a zbytek jen nemusíme skladovat. Reklama ve světě je nám na nic, leda by Alca zasadila drtivé údery Islámskému státu, což se asi nestane. I kdyby, do další výroby se nikdo nepustí.
Nešťastný stroj
Stropnický a několik jeho předchůdců za patálie s letadlem nemohou. Bylo to dědictví po předchůdcích.
V roce 2011 v rámci WikiLeaks vyšlo najevo, že americká diplomacie intenzivně lobbovala proti prodeji bitevníků L-159 do Bolívie a Venezuely, se kterými mají USA špatné vztahy. Nakloněny nebyly ani obchodu se spřátelenou vládou v Afghánistánu. Američtí diplomati úspěšně tlačili na české politiky, aby vydání licencí znemožnili. Šlo o to, že v letadle byly použity americké technologie, které se neměly dostat do znepřátelených zemí. Nakonec ani nepomohlo použití jiných technologií. Ale budiž, i tak by bylo zajímavé najít, kdo vymyslet ten počet 72 letadel. Proč ne 52 a proč ne 122. Asi že číslo 72 vypadá tak dobře, šest tuctů, magické číslo.
Jsou to drahé stroje. Možná jsou skutečně dobré, nedostaly ale příležitost to dokázat. Lze samozřejmě namítnout, že u výdajů na obranu úplně předem nevíte, kolik budete něčeho potřebovat, protože v míru nepotřebujete nic, a pokud jde o boj, nevíte, jaký vás čeká. Takto ale může Česko klidně pořídit i několik ponorek a špionážní družici.
Stropnický ještě v článku píše: „Případ bitevníků L-159 by mohl, respektive měl být mementem. Příkladem, že české firmy (nejen) z obranného a bezpečnostního průmyslu potřebují podporu, nikoli pravý opak. Z úspěchu se rodí vnitřní motivace. Proto je pro mě a současné vedení ministerstva obrany podpora našich podniků jednou z hlavních priorit.“
Možná to tak je. Ale největší podporou by bylo dávat zakázky, které mají nějaký smysl. Nejvíc litujeme ty konstruktéry, co se s letadlem nadřeli.
