Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová FOTO: Evropská unie
FOTO: Evropská unie
Když se mluví o zelené politice, řada lidí začíná vidět rudě. Však se také po představení balíčku legislativních návrhů Fit for 55 Evropskou komisí objevila kritika ze strany některých politiků a ekonomů, relativizující dříve přijaté závazky. Jedním z hlavních argumentů jsou obavy z ohrožení konkurenceschopnosti domácí i evropské ekonomiky.
Balíček legislativních návrhů s názvem Fit for 55 byl představen v průběhu loňského července. Tento soubor 13 zákonných opatření má umožnit splnění společného unijního závazku pro rok 2030, tedy snížení emisí skleníkových plynů o 55 % v porovnání s rokem 1990, formou plynulé transformace hospodářství EU.
V této souvislosti vyvstává otázka, nakolik je takové snížení emisí nutné. Prakticky všichni vědci zabývající se klimatem se shodují na tom, že pokud máme do budoucna zabránit nezvratným změnám planetárního ekosystému, je podobné snížení naprosto nezbytné. Vyplývá to mimo jiné z nedávného reportu Mezivládního panelu pro změnu klimatu.
Jen pro představu, na jeho vzniku se podíleli vědci z 66 zemí světa (včetně České republiky), kteří se v rámci připomínkového řízení museli vypořádat s téměř 80 000 komentáři. Současná úroveň poznání přitom stojí na pevných základech, o čemž svědčí například i loňská Nobelova cena za fyziku, která ocenila dlouhodobý přínos v oblasti spolehlivého modelování klimatu.
Opakovaně se ve vztahu k ekologickým návrhům objevují obavy z toho, že změny jen podvážou konkurenceschopnost domácí i evropské ekonomiky.
Přestože se nyní potýkáme s vysokými cenami energie, rekordní inflací i nejistotami spojenými s pandemickou situací, je vhodné uvažovat i v delším časovém horizontu než pouze na nejbližší měsíce nebo roky. V této souvislosti je na místě připomenout primární účel balíčku, kterým je úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil kritickou hranici.
Pokud by k tomu totiž došlo, znamenalo by to spuštění celé řady nevratných procesů, které by měly fatální dopad na fungování lidské společnosti. Řeč je o postupném kolapsu jednotlivých částí globálního ekosystému a s tím související ztráta schopnosti produkce potravin nebo změna životních podmínek, které se pro mnohé obyvatele stanou neúnosnými (vlny smrtících veder, sucha, záplavy apod.).
Víme, že včasná a účinná opatření dokážou zabránit nejhorším scénářům a ve výsledku vycházejí výrazně levněji než škody způsobené změnou klimatu v případě, že k rychlému snížení emisí nedojde. Upozorňuje na to nejen starší Sternova zpráva, ale například i nedávná studie Evropské centrální banky.
Celkové náklady na snížení emisí, resp. přechod ke klimatické neutralitě, je poměrně obtížné vyjádřit. Existují ovšem odhady založené na analýzách od Reuters, Mezinárodní energetické agentury aj., které hovoří o ekvivalentu přibližně 2 % světového HDP nutných k dekarbonizaci uhlíkově nejnáročnějších sektorů. To je méně, než kolik se ve světě každoročně vydává na zbrojení. Podobná částka je pak každé dva roky vynaložena na produkci potravin, které ve finále skončí mezi odpadky.
Navržený balíček Fit for 55, který byl mimo jiné oceněn prestižní poradenskou společností Deloitte, bezpochyby přinese celou řadu změn. Aby se zabránilo dopadům na nízkopříjmové skupiny obyvatel, byl návrh balíčku doplněn o nově vzniklý Sociální klimatický fond, financovaný z aukcí nových emisních povolenek. Transformaci největšího zdroje emisí, tedy energetiky, by zase mělo umožnit navýšení prostředků v již existujících fondech. To znamená nejen vyšší investice do daného sektoru, ale především vznik nových pracovních míst nebo vyšší energetickou efektivitu a soběstačnost.
Šlo by samozřejmě namítnout, že podobné snahy o řešení klimatické krize přijdou vniveč, pokud v nich Evropa zůstane osamocená. Tento argument je neplatný už jen z toho důvodu, že Evropa ve svém úsilí zdaleka není jediná, viz například tento přehled závazků největších producentů skleníkových plynů. Současně se ukazuje, že EU v dané oblasti nastavuje trendy. Ať už jde o limity na výfukové emise, nebo systém obchodování s emisními povolenkami, které po zavedení v EU převzali i v dalších částech světa.
Stejně jako zmíněné příklady, nejspíš ani nově navržený balíček nebude zcela bezchybný, nicméně v tuto chvíli představuje jediný ucelený návrh řešení klimatické krize. Na to by neměli zapomínat ani jeho kritici, minimálně do té doby, než sami přijdou s jiným plánem, který umožní vyhnout se nebezpečné destabilizaci světového klimatu s dopadem nejen na ekonomickou, ale také bezpečnostní nebo humanitární situaci. Pokračovat ve stávajícím statusu quo totiž pro Českou republiku není udržitelná cesta ani z hlediska emisí, ani z pohledu budoucí konkurenceschopnosti.
Autorem je Oldřich Sklenář, analytik Asociace pro mezinárodní otázky.
Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.
