Protiroušková aktivistka Jana Peterková již v minulosti zneužívala děti ke svým ideologickým vystoupením na téma, jak jsou roušky ohavné. Pokoušela se zorganizovat skupinu dětí, aby zkusily prorazit policejní kordon – bezpochyby s cílem vyvolat situaci, kdy by mohla ječet, že policie bije děti. Pak zveřejnila na youtube naprosto nehorázné video, kde děti – zabrané s celým obličejem, jasně rozeznatelné a identifikovatelné – odpovídají na její manipulativní otázky, a odříkávají předem připravené vyfantazírované role.

Paní Peterková má právo chovat se jako blázen. Společnost ale má povinnost zabránit tomu, aby k šíření svých bludů zneužívala děti, učila je lhát, kompromitovala je zveřejňováním skutečně ponižujících videí jejich „výpovědí“ z jejího vlastního pera, a učila je lhaní do kamery jako součást běžného chování.

Pokud je týráno dítě, je morální i zákonná povinnost každého člověka tomu zabránit. Naštěstí žijeme v právním státě, tak to nemusí občané dělat vlastnoručně. Máme na to instituce, v konkrétním případě pak Policii ČR a Odbor sociální a právní ochrany dítěte, OSPOD.

Domnívám se, že zneužívání dětí aktivistkou Peterkovou nabylo rozměrů, kdy je potřeba úředně zamezit jejímu styku s dětmi. Nevím, jestli učí lhát do kamery a obelhávat úřady cizí nebo vlastní děti. Všechny dostupné poznatky vývojové psychologie však ukazují, že její chování k dětem, které je zcela jasně dokumentované jejími vlastními videi, může ty děti poškodit, narušuje jejich psychosociální vývoj, narušuje jejich vnímání celospolečenských norem, a je krajně nežádoucí.

Já sám za sebe, protože jsem (sociální) psychologii vystudoval, se domnívám, že pro děti, které zneužívá ve svých videích, by bylo lepší a pro jejich vývoj zdravější, kdyby byly v dětském domově, než když jsou (pokud jde o její vlastní děti) v moci Jany Peterkové. Práva matky na dítě končí tam, kde začíná týrání toho dítěte.

Syndrom týraného dítěte

Profesor Zdeněk Matějček, který mne učil, spolu s týmem kolegů položil základy moderní resocializace a léčby následků týrání dětí u nás. Podle jeho dnes už legendární knihy je „syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech stavu a vývoje dítěte i jeho postavení ve společnosti, v rodině především. Jsou výsledkem převážně úmyslného ubližování dítěti, způsobeného nebo působeného nejčastěji jeho nejbližšími vychovateli, hlavně rodiči. Za týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte považujeme jakékoliv nenáhodné, preventabilní, vědomé (případně i nevědomé) jednání rodiče, vychovatele anebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte.“

MUDr. Pavel Biskup v Psychiatrii pro praxi popisuje, co to s dítětem dělá: „Klasickými příznaky psychického týrání a šikanování je ponižování a terorizování dítěte v soukromí i na veřejnosti nebo naopak, nepřiměřené nároky na ně. Rodič ignoruje adekvátní potřeby dítěte a vědomě je terorizuje. V dítěti postupně narůstá pocit neštěstí, podceňování, neúspěšnosti a beznaděje. Navenek je dítě samotářské, bez kamarádů, mnohdy vystaveno šikanování spolužáků. Symptomy takového týrání jsou pro dítě devastující: poruchy spánku, enkompresa, enuréza, bolesti břicha, nechutenství, zvracení, poruchy řeči, okusování nehtů, cucání palce, zhoršení prospěchu, fobie, tiky, hysterie, asociální chování, ztráta sebehodnocení, psychosomatické potíže, deprese, narkomanie, promiskuita, prostituce, či útěky z domova.“

Lhaní v přímém přenosu

Paní Peterková natočila desetiminutové video se skupinou dětí, které předtím – opravdu hloupě – vycvičila, aby plnily role, které jim napsala. To video není jen nechutné – to video je především tragické. Dovede si kdokoliv kromě pracovníků center pro týrané děti vůbec představit, jak neuvěřitelný zmatek v hlavě a jizvy na dětské duši musí něco takového nechat?

Ty děti samozřejmě vědí, že lžou, ta samá maminka jim jindy při jiných výchovných lekcích říká opak, a i ve škole slyší, že lhát je špatné, a nyní je ta samá maminka učí odříkávat vylhané role do kamery a mluvit o sobě ve středním rodě? A dovede si někdo jiný než lidé z dětských center představit, co něco takového udělá dětem od prvňáčka do asi dvanáctiletých, které v pořadu měla, když se o videu dozvědí jejich spolužáci? Dovedou si představit ten výsměch a šikanu ze strany spolužáků? Když je uvidí, jak dělají na facebooku paní Peterkové tajtrlíky? Malá ukázka:

Peterková: Děti, jste v nějakém stresu?

Děti sborově: Ne!        

Peterková: Máte pocit, že jste v nějakým stresu?

Děti sborově: Ne!

Holčička: Rodiče nás žádnýmu stresu nevystavili spíš jako že vláda, že nás nechce pustit do školy a že je napadne to, že celý rok máme být doma, a potom chtěj abysme na prázdniny šly do školy, kde budou testy, a musím říct, že i za ten tejden co jsem potom šla do školy tak jsem se z toho málem zhroutila jenom z toho že jsem se musela učit jenom na samé testy. Jinak do toho Písku jsem dobrovolně chtěla jsem tam ject ale ty policajti nás tam prostě pustit nechtěli i když jsme z okresu Písek.

Čárky nevynechávám, ona je ta holčička nedělá. Má takzvaně nadrnčeno, co má říct, ale není herečka, nehraje roli, jen ji odříkává jak vyjmenovaná slova.

Peterková: Co bys těm lidem chtěla říct, že ti tohle nechtěli dovolit?

Holčička: Bylo to od nich velmi hnusné a chvilkama jsem se cítila, jako kdybych sem do té České republiky vůbec nepatřila jako kdybych byla cizí.

Peterková: Takže ses jako cítila, jako bys nebyla Češka, že nemáš právo jít na náměstí.

Holčička: Ano. Přesně tak.

Peterková: Děti, je tady někdo v nějakým stresu?

Děti sborově: Ne!

Chlapec do kamery – asi na adresu těch, kteří na sítích Peterkové chování k dětem kritizovali: Píšete samý nesmysly vždyť ani nevíte jestli jsme tam byli dobrovolně nebo nedobrovolně byli jsme tam dobrovolně tak co píšete když nic nevíte.

Peterková: Děti, je tady někdo, koho bysme nutili, aby někam jel?

Děti sborově: Ne!

Peterková: Přijde vám to normální?

Holčička: Mně to opravdu normální nepřijde protože já jsem spíš takové dítě které opravdu rádo chodí ven je rádo s kamarády ale jak vidím všechno se mi to tu zakazuje a opravdu to nevidím ráda tohlecto.

Ochraňte ty děti!

Děti opakují role, kterou jim napsala paní Peterková tak hloupě, že holčička říká ve středním rodě „já jsem takové dítě, které rádo chodí ven“. „Hamáček je totální černoch!“ říká nakonec – asi spontánně – jeden z chlapců. Paní Peterkovou to opravdu rozesměje. Mě moc ne. Já upřímně prosím všechny, kteří k tomu mají kompetence, aby paní Peterkovou okamžitě izolovali od jakýchkoliv dětí – včetně jejích vlastních.

Mám strach, aby jako další krok svého boje děti neposlala na testování covid, a pak jim – aby ukázala, jak to škodí – neublížila, že jim jako ublížilo to testování.