Advokát Lukáš Trojan je členem prezídia Unie obhájců. Pro deník FORUM 24 v rozhovoru popsal, v čem byl problematický pirátský pozměňovací návrh, který měl za cíl prolomit mlčenlivost advokátů. Domníval se, že ochrana demokracie a liberálních hodnot je páteří programu Pirátů.

Co bylo největším problémem chystané novely?

Největší problém pozměňovacího návrhu pirátů pana Michálka a Ferjenčíka byl pokus o bezprecedentní fakticky ničím neomezené prolomení zákonné mlčenlivosti advokáta. Je možné poděkovat většině poslanecké sněmovny, že tento pokus neuspěl.

Česká advokátní komora uvedla, že by došlo k nejtěžšímu útoku na důvěrný vztah advokáta a jeho klienta od roku 1945. Vidíte to stejně?

Domnívám se, že každý, kdo vystudoval právnickou fakultu, a nemusí to být přímo advokát, notář či soudce, chápe, že se jednalo o frontální útok na zákonem chráněnou mlčenlivost advokáta. Předkladatelé se před veřejností prezentují jako bojovníci s daňovým zločinem údajně chránící desítky miliard odtékajících z kapes daňových poplatníků. V rámci této pokřivené reality pak líčí advokáta jako osobu kryjící protiprávní činnost svých klientů či přímo jako případné spolupachatele. Realita je naprosto odlišná a je třeba si ji opětovně připomínat. Mlčenlivost není privilegiem chránícím advokáta, ale principem, který chrání ústavní práva jeho klientů. Laicky řečeno advokátům by mohlo být jedno zda informace získané v souvislosti s poskytováním právní služby budou povinni sdělovat státu, komu by na tom mělo záležet jsou jejich klienti, protože pokud nesdělí advokátovi pravdivě a úplně všechny informace, s vidinou rizika, že je advokát musí udat, logicky nemohou očekávat komplexní, úplnou a správnou právní službu. Je tedy právem a primárním zájmem klientů, aby advokátní mlčenlivost byla chráněna zákonem v maximální míře.

Předseda klubu Pirátů Jakub Michálek tvrdil, že jeho pozměňovací návrh nezahrnuje povinnost advokáta sdělovat podrobnosti o rozvodu svého klienta či jeho drogové závislosti. Neznamená to tedy, že se lidé vlastně nemuseli ničeho obávat?

Pan poslanec Michálek mate veřejnost. Buď úmyslně, nebo z neznalosti charakteru agendy advokáta.

Pozměňovací návrh zněl: Povinnosti mlčenlivosti se advokát nemůže dovolávat při poskytnutí informací správci daně  „…v případě zjištění skutečností nasvědčujících tomu, že ze strany daňového subjektu, kterého se údaje a dokumenty týkají, nedošlo nebo nedojde ke splnění daňové povinnosti ve výši přesahující hodnotu 500.000 Kč“.

Žádné jiné omezující či vysvětlující ustanovení v pozměňovacím návrhu není. Tvrzení, že se uvedené ustanovení bude vztahovat pouze na případy, kdy advokát jménem klienta zakládá společnosti či za něho jedná, z uvedeného prostě nevyplývá.

V trestních řízeních týkajících se daňové kriminality by navržené ustanovení znamenalo, že zatímco v rámci samotné obhajoby je povinnost mlčenlivosti plně zachována, v případě dotazu správce daně musí advokát informace získané v rámci výkonu obhajoby poskytnout. Dovede si někdo představit, že by klient za takové situace advokátovi potřebné informace poskytl? Na druhé straně bez úplných informací a podkladů je nemožné klienta efektivně hájit a dochází tak k přímému zásahu do práva na spravedlivý proces.

Rozsah hrozícího problému byl daleko širší, než si autoři pozměňovacího návrhu dovedli vůbec představit.

Překvapil vás podobný návrh právě od Pirátů?

Ano, překvapil, domníval jsem se, že ochrana demokracie a liberálních hodnot je páteří programu Pirátů. Uvedený návrh je jedním z mnoha, které motivuje snaha omezit práva a svobody občanů. Upřímně mě překvapuje mě, že zrovna Piráti jsou ochotni u toho být.

Pro laika, který doposud třeba ani advokáta nepotřeboval, je i “advokátní tajemství” velmi teoretický pojem. Můžete mi dát nějaký co nejkonkrétnější případ, který by se dotkl velkého množství lidí?

Všechny informace, které se advokát dozví v souvislosti nebo při poskytování právní služby, jsou chráněny mlčenlivostí advokáta. Např. v rámci zastupování klientů v rodinných věcech, ale stejně tak ve věcech majetkových, přestupkových či trestních  je advokát seznamován s intimními informacemi z osobního a  rodinného života, disponuje informacemi o majetku klientů, o jejich zdravotním stavu, ale také o temných stránkách jejich  minulosti, např. minulých odsouzeních apod.

V případě obchodního práva pak advokát zná a disponuje řadou informací, které jsou důvěrné z hlediska jejich obchodní povahy, např. plánované akvizicie firem, finanční plánování, hrozící rizika sporů apod. Advokát může vědět, že společnost se nachází v úpadku či se mu blíží atd. atd. Většina informací, kterými advokát při své činnosti disponuje, je z nějakého důvodu důvěrná. Advokát je povinen tyto informace chránit a prakticky jedinou výjimkou, kdy může chráněnou informaci zveřejnit, je situace, že ho klient mlčenlivosti zprostí.

Spory vznikly kolem implementace evropské směrnice DAC 5 a nejprve se hovořilo „pouze“ o prolomení bankovního tajemství. Co vlastně tato směrnice obsahuje a je něčím problematická sama o sobě?

Předmětem celé transponované směrnice (nikoliv pouze novely DAC 5) je zajistit, aby správní orgány členských zemí byly schopny komunikovat v oblasti správy daní mezi sebou, po novele provedené Směrnicí DAC 5 mezi tyto spolupracující orgány zahrnuje i orgány boje proti praní špinavých peněz, resp. jejich systém, nijak však nerozšiřuje oprávnění daňových orgánů požadovat po osobách povinných podle příslušných AML („směrnice AML“ – Anti Money Laundering Directive) předpisů sdělovat ještě nějaké informace správci daně.

Za sebe mohu uvést, že z komunitární úpravy nejsem nadšený, ale chápu důvody, proč je v dnešním světě nezbytná, a advokacie je připravena omezení z ní plynoucí akceptovat. Advokacie tak ostatně bez problému aktuálně činí v případě stávající právní úpravy definující advokátům povinnosti v rámci boje proti terorismu a legalizaci výnosů z trestné činnosti.

Setkáváte se s dalšími snahami prolomit advokátní mlčenlivost?

Pochopitelně že ano. Nelze nezmínit v daném kontextu nedávný exces orgánů činných v trestním řízení kdy tyto v rozporu se zákonem disponovali informacemi získanými z odposlechu advokáta a jeho klienta, ačkoliv jím zákon výslovně ukládá takovou komunikaci bezodkladně zničit. Policie a státní zástupce nejenže tyto informace nezničili, ale dokonce je poskytly soudu v rámci dalšího řízení. Snahy o zásah do advokátní mlčenlivosti a získání důvěrné komunikace mezi advokátem a klientem byly, jsou a budou. Je třeba však stále opakovat, že takové snahy jsou citelnými zásahy do principů existence právního státu.