Včera server Novinky.cz publikoval svědectví z uprchlického tábora, které pro čtvrteční Právo popsal bývalý člen výboru Rady vlády pro lidská práva Martin Herzán. Na článek reagovala iniciativa Pomáháme lidem na útěku, jejíž zástupci, Dalimil Petrilák, analytik iniciativy a Marie Heřmanová, tisková mluvčí iniciativy, nám poslali své vyjádření, v němž se vymezují k podle nich nepravdivým tvrzením uvedeným v textu p. Herzána:
My, níže podepsaní, jsme několik měsíců ve spojení s desítkami českých dobrovolníků, kteří pomáhají na mnoha různých místech v Evropě zvládat situaci spojenou s migrační vlnou. Po publikování včerejšího textu na serveru Novinky.cz se na nás obracely desítky lidí s otázkami, zda jsou informace uvedené v textu pravdivé. Okamžitě jsme se spojili s dobrovolníky, které máme na místě a situaci s nimi konzultovali. Na základě jejich výpovědí a také na základě oficiálních dat (např. slovinské vlády) si dovolujeme uvést některá zveřejněná tvrzení na pravou míru.
Tvrzení číslo 1: Táborem procházeli většinou osamocení mladí muži
Nevíme, kde pan Herzán pobýval, ale podle zkušeností desítek našich dobrovolníků byla na místě přesně v tu dobu převaha žen a dětí nad muži, což mimo jiné dokládají i oficiální statistiky slovinské vlády zde.
Tvrzení číslo 2: Přicházeli nejen ze států postižených válkou – Sýrie, Afghánistánu či Iráku –, ale situaci tu zkoušelo využít také mnoho skutečně jen ekonomických migrantů z území, kde žádná válka není.
Od 20. listopadu platí nařízení, podle kterého se přes řecko-makedonské hranice dostanou právě jenom lidé těchto 3 národností – samozřejmě není možné to ohlídat a samozřejmě někdo může tvrdit, že je z Iráku a není. Nicméně jazyk, přízvuk a další věci většinu lidí odhalí a těch „mnoho lidí ze zemí, kde žádná válka není“ by muselo projít přes státní hranice Řecka, Makedonie, Srbska a Chorvatska, než by si někdo všiml, že je vlastně neměl pustit. Stát se samozřejmě může leccos, jenom nám to nepřipadá úplně pravděpodobné.
Tvrzení číslo 3 : Registračním centrům, která jim vystavovala v Evropě nové provizorní doklady, tak uprchlíci mohli nalhat cokoliv – jakákoliv jména a data narození i národnost. Úkolem registrací bylo tyto vyřčené údaje jen zapsat, ne je ověřovat.
Ano, takhle se to skutečně dělá a je to docela běžná praxe, nikoliv žádné skandální odhalení. Stejným způsobem se postupuje i na území ČR, když je zachycen člověk bez dokumentů. Tvrzení o jeho identitě se pak ověřuje ve chvíli, kdy prochází přijímacím pohovorem a jsou mu sejmuty otisky prstů a dá se podle mnoha věcí – přízvuku, znalosti země – poznat, zda si identitu vymyslel či ne.
Tvrzení číslo 4: V mobilech měli někteří z nich fotky a videa zachycující, jak brutálně mučí nebo zabíjejí své oběti. Několik dalších mělo u sebe dětskou pornografii či fota a videa mučení nahých žen.
No, co na to říci – kdybychom my byli džihádisti, kteří se snaží dostat přes hranice, taky bychom to dělali tak, že bychom si nahráli do mobilu dětskou pornografii a to, jak mučíme lidi a ukazovali to policii na hranicích v Evropě. A oni by nás pak pustili dál – jak píše pan Herzán. Je to logické?
Tvrzení číslo 5: Denně se tak zabavilo několik kilogramů zbraní – převážně bodných a sečných, ale i paralyzérů, nunčaků a dalších nebezpečných předmětů.
Podle svědectví dobrovolníků z místa se v táboře vyskytují kapesní nože, zapalovače, jehly na šití, pilníky na nehty a další „nebezpečné zbraně.“ Uprchlíci navíc procházejí bezpečnostní kontrolou už v jiných táborech, třeba ve Slavonském Brodě v Chorvatsku, jen těžko si tedy lze představit, že by provezli až do Slovinska tolik zbraní.
Domníváme se, že šíření takovýchto poplašných zpráv jen zbytečně přilévá olej do ohně v již tak rozžhavené společenské náladě. Podle našich zkušeností se většina svědectví pana Herzána nezakládá na pravdě, nebo přesněji, neshoduje se s těmi zkušenostmi, které získali za několik měsíců práce na hranicích naši dobrovolníci, a neshoduje se to ani s oficiálními údaji jednotlivých zemí. Proto jsme měli potřebu se k tomuto vyjádřit a doufáme, že bude svědectví a zkušenosti několika desítek českých dobrovolníků, jakož i oficiálním údajům, věnována stejná pozornost, jako svědectví jediného člověka, pana Herzána.
