Věřit komunistům, že dodrží nějaké sliby, je dost naivní. Když Velká Británie po 99 letech předala svou kolonii Hong Kong do čínské správy, jak se to stanovilo v dohodě uzavřené za dávných časů, mluvilo se o modelu „jedné země a dvou systémů“. Jenže jak by mohli komunisté někde na území, které mají ve své moci, strpět nějaký systém, který by byl skutečně odlišný od toho jejich? Ten je přece nejlepší. Někomu se to nezdá? Tak ať si dá pozor!

Hongkong, který býval britskou kolonií, byl převeden pod čínskou správu v roce 1997. Dohodlo se, že má být na jeho území obyvatelům zaručena nezávislá justice a rozsáhlé osobní svobody a to včetně svobody projevu. Tedy něco, co v Čínské lidové republice nemají občané ani náhodou. Tyto vymoženosti měly být zajištěny na dobu padesáti let. Soudilo se, že po takové době už nebude mezi „velkou Čínou“ a Hongkongem velký rozdíl. Objevují se však hlasy, že čínské vedení nečeká a dojednané svobody postupně osekává.

Co se v prvních letech po vrácení území dělo, popisoval před dvěma lety sinolog Martin Hála: „Prvních pár let Peking vskutku ‚vysoký stupeň autonomie‘ Hongkongu respektoval. Čína si dávala pozor, aby neohrozila hospodářskou prosperitu teritoria… Současně se však Čína snažila zabránit, aby se svobodný Hongkong stal základnou pro šíření demokratických idejí na čínskou pevninu. V roce 2003 se pokusila zavést kontroverzní zákon o vnitřní bezpečnosti podle vágně formulovaného článku 23 hongkongské „mini-ústavy“ (Basic Law). Proti zavedení represivní legislativy vyšlo 1. července 2003 do ulic na půl milionu demonstrantů, nejvíce od protestů proti masakru na Tchien-an-men v roce 1989.

Hongkongská vláda kontroverzní návrh zákona v roce 2003 po mohutných protestech stáhla, ale incident roztočil spirálu čínských snah o větší kontrolu nad „vysoce autonomním“ teritoriem a následných protestů místních demokratických sil.“ (Sinopsis.cz)

V roce 2014 vypukly velké nepokoje kvůli porušení slibu z roku 2007, že volby v roce 2016 – 17 proběhnou na základě všeobecného hlasovacího práva. Jenže „Peking navrhl v roce 2014 všeobecné volby, ale pouze z kandidátů předvybraných Pekingem. Místní představitelé to odmítli a lidé vyšli do ulic.“

Vláda tyto demonstrace brutálně potlačila. Martin Hála píše: „Krach modelu ‚Jedna země, dva systémy‘ je signálem daleko za hranice ostrovní enklávy.“ Neschopnost Pekingu tolerovat autonomii v malém, etnicky čínském Hongkongu znamená „problematické vyhlídky pro koexistenci komunistické Číny s demokratickým světem jako takovým“.

Teď to tedy dál pokračuje. Dalším dějstvím příběhu postupného zpracovávání Hongkongu je návrh extradičního zákona, který předložila hongkongská vláda. Ten by umožnil vydávání lidí podezřelých ze spáchání trestného činu do pevninské Číny. Tam by se jim mohlo stát, že by čelili obviněním z ohrožení národní bezpečnosti a poté nespravedlivým procesům. Na základě zkušenosti s totalitními režimy víme, že tyto „gumové paragrafy“, které obsahují velmi volně interpretovatelné přečiny, je možno použít kdykoli proti komukoli.

Nelíbí se vám nějaký funkcionář, kterého podezříváte z korupce, řeknete to nahlas, načež na vás hned může přistát obvinění z ohrožení národní bezpečnosti. Funkcionář přece představuje národ a stát a když ho kritizujete, ohrožujete národní bezpečnost. Nelíbí se vám utiskování menšin? Jste separatista a ohrožujete „územní celistvost“. U nás jsme měli podobné paragrafy o pobuřování. Pobuřováním bylo všechno, co se režimu nelíbilo. Stačilo najít dva lidi, co byli údajně pobuřováni, což samozřejmě není nikdy problém.

V neděli proběhly v Hong Kongu demonstrace, kterých se podle organizátorů účastnilo na jeden milion lidí, podle policie asi 240 tisíc. (V Hongkongu žije přibližně sedm milionů lidí.) Protestující požadovali rezignaci správkyně Hongkongu Carrie Lamové. Ta zákon o vydávání brání s tím, že je nezbytný, aby se Hongkong nestal rájem zločinců na útěku. Na závěr demonstrace došlo k potyčkám s policií, které asi hodinu po půlnoci skončily.

Demonstrace proti vládě ignorující požadavky občanů mají po celém světě podobné i rozdílné rysy. Pokud jde o nás, vidíme tady stejný prvek v tom, že vláda dělá, že se jí nějací křiklouni nějak netýkají a že by lidé měli volit. Nakolik jsou volby deformované, o tom už se nemluví.

My jsme přece jen ve výhodě. Hongkong je sice ultramoderní část světa, ale vedle ní je čínský kolos, který má na lidská práva své názory. U nás je u moci prapodivný slepenec ambiciozních a současně zatuchlých politických sil, ale jsme v gravitačním poli Evropské unie. Tam je ještě vždycky možné se odvolat. Pochopitelně že to bude doprovázeno křikem o „udávání“ a porovnávání EU s Varšavskou smlouvou a podobnými nehoráznostmi, ale podobné ubohosti zatím ovlivňují naštěstí jen část lidí.

Je příznačné, že ti, co vykládají, že „si umíme vládnout sami“ a „lid si vezme zemi zpět“ a mají něžný vztah k čínskému (a ruskému) režimu, kde se s lidmi zachází jako s kusem špinavého hadru. Použít, vyždímat, roztrhat, zahodit. Vzletné řečičky kolem a zcela konkrétní zištné zájmy v pozadí.

Vláda různých kleptokratů, demagogů a šarlatánů ale musí skončit. Důvod je jednoduchý. Škodí nám a není důvod si to nechat líbit.

Revue Forum Banner
Jan Jandourek
Jan Jandourek
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora