Krátce poté, co Evropská komise pochválila Turecko za pokroky v plnění dohody o migrační krizi, došlo v Ankaře k politickému zemětřesení. Premiér a hlavní turecký vyjednávač s Evropskou unií Ahmet Davutoglu rezignoval a prezident Recep Tayyip Erdogan vzápětí vzkázal Evropě, ať si jde svou cestou.  Co může tento obrat znamenat?

[ctete]56604[/ctete]

Erdogan Evropské unii: Jděte si svou cestou

„Evropská unie nás žádá o změnu protiteroristického zákona. Ale v tom případě říkáme: My si půjdeme naší cestou a vy si jděte tou svou,“ prohlásil Erdogan v živém televizním vystoupení. Jeho prohlášení přišlo den poté, co oznámil demisi premiér Davutoglu. Přitom příslib změny protiteroristických zákonů je součástí 72bodové dohody s unií.

Zástupci turecké opozice rezignaci premiéra vidí jako výsledek „puče“ organizovaného z prezidentského paláce. Erdogan v parlamentu prosazuje širší definici terorismu, mimo jiné i zahrnutím počínání „kompliců“ teroristů. Podle kritiků může být nový zákon zneužit ke stíhání odpůrců prezidenta. Za komplice by totiž mohli být označeni i politici či novináři, kteří podporují větší práva Kurdů či volají po zastavení operací armády na jihovýchodě Turecka.

Turecký prezident vystoupil krátce poté, co kancléřka Angela Merkelová vyjádřila přesvědčení, že „s ohledem na pokrok, kterého bylo dosaženo v Turecku v ostatních bodech, je reálná šance, že budou splněny zbývající otázky“. Zmínila zejména ochranu dat a právě nové zákony proti terorismu. Zdůraznila přitom, že nyní není prostor pro kritiku, ale pro vzájemné dodržování závazků s cílem posílit důvěryhodnost celé dohody mezi EU a Tureckem. Nemůže být pochyb o tom, že turecký prezident tuto důvěryhodnost torpéduje.

Je jisté, že se s touto strategicky klíčovou blízkovýchodní zemí musí jednat. Už jen proto, že na jeho území sídlí 2,5 miliónu uprchlíků. Podle dohody s EU mají být nelegální migranti vraceni z řeckého území a vyměněni za legální syrské uprchlíky. Unie za to mimo jiné přislíbila, že liberalizuje vízový režim s Tureckem.

Nyní jde ale o to, zda je dohoda s nevypočitatelným partnerem reálná, a jestli není její cena příliš vysoká. Na druhé straně nelze pominout, že se migrační vlna do Evropy v posledních týdnech výrazně ztenčila. Ovšem je otázkou, na jak dlouho, a jak podstatný vliv má uzavření balkánské cesty na makedonské hranici.

Financial Times: Ohrožena je dohoda i Merkelová

Jak připomíná deník Financial Times (6. 5. 2016), „aby tato dohoda nadále fungovala, musí Ankara dosáhnout několika cílů, včetně vážného přehodnocení své legislativy ohledně boje proti terorismu, a garantovat občanská práva, na což šel Erdogan velmi neochotně. Představitelé EU se obávají, že se Ankara odchýlí od slíbených reforem.“

Deník s odkazem na diplomatické zdroje uvedl, že jedním z hlavních argumentů Merkelové ve sporu se skeptiky vůči dohodě byl ten, že ústupky Turecku měly posílit proevropskou frakci v turecké vládě, vedené právě Davutogluem. „Místo toho dohoda urychlila kolaps jejího hlavního spojence v Turecku a vážně oslabila zastánce sbližování s Evropou. Prezident Erdogan viděl v rostoucích úzkých vztazích Davutoglua s Evropskou unií hrozbu. Rozkol mezi oběma politiky se změnil v bitvu, v níž premiér prohrál,“ konstatuje Financial Times.

Vedoucí činitelé EU podle deníku hovoří o tom, že dohoda o vízech „byla poslední kapkou, která tureckému premiérovi zlomila vaz ve sporu s prezidentem. Konečný zlom přišel pouze několik hodin poté, co Evropská komise rozhodla, že dohoda stále pokračuje a špičky Bruselu daly jasně najevo, že ji vidí jako příležitost k návratu do Ankary do jejich sféry vlivu.“

Podle Financial Times může rezignace Davutoglua významně zkomplikovat následující vývoj. „Odchod premiéra ohrožuje dohodu, jejímž cílem je výrazně snížit příliv žadatelů o azyl v Evropské unii, a záchranu Merkelové před potenciálně fatální politickou pomstou.“

Represe v Turecku sílí

Turecká strana se nedávno nechala slyšet, že uvolnění vízového styku s EU do konce června je pro ni prioritou a podmiňuje jí naplňování dohody. Její požadavky jsou pronášeny o to důrazněji, čím více se rozšiřuje černá listina Erdoganových opozičních „nepřátel“.

Rizika bezvízového styku s Tureckem si za těchto okolností uvědomuje stále více evropských představitelů, Českou republiku nevyjímaje. Německá kancléřka našla odpůrce této dohody i ve vlastní unii CDU/CSU.

Bezpečnostní expert CDU Wolfgang Bosbach pro deník Passauer Neue Presse uvedl, že „stále existují značné obavy týkající se bezvízového režimu, protože by mohl vést k významnému rozšíření nelegální migrace.“ Mluvčí parlamentní skupiny CDU Stephan Mayer zase tvrdí, že dohoda s Tureckem by měla být věcná, a neměla by obsahovat politické ústupky.

Bezvízový režim zcela odmítl bavorský ministr vnitra Joachim Herrmann (CSU). Vzpomněl na násilnosti mezi Kurdy a Turky na Velikonoční neděli v bavorském Aschaffenburgu s tím, že „nechce, aby se tyto střety přenesly do naší země“.

Po mocenském otřesu v Ankaře to budou mít obhájci bezvízového režimu s Tureckem ještě těžší. Čím více sílí represe a tlaky vůči tureckým médiím, opozičním politikům, soudům a Kurdům, čím více je omezována svoboda slova a tento přístup je dokonce diktován evropským partnerům, tím sebevědoměji se vůči Evropě chová Recep Erdogan.

Turecký vůdce přitom začíná stále častěji připomínat ruského prezidenta Vladimira Putina. A je samozřejmě otázkou, zda si tyto východní manýry nechá Evropa líbit. Někdy to vypadá tak, že pro některé evropské špičky je jednodušší kritizovat „zpátečnický“ Visegrád nebo „vzpurné“ Rakousko, než nevyzpytatelný autoritativní režim, který nám vnucuje svoje pochybné pojetí „demokracie“.

[ctete]57707[/ctete]