KOMENTÁŘ / U Ruska a Rusů se lze spolehnout, že prudce zareagují na to, čím se cítí ohroženi. A je jedno, zda zapírají, vyhrožují nebo urážejí. Vše toto umějí lépe než se věcně zorientovat ve své bezvýchodné situaci. Protože v té si vlastně libují a budou libovat, byť by na chleba nebylo. A takto to může jít docela dlouho. Déle, než vydrží Ukrajinci bojovat a bránit se a západní svět je podporovat.

Stojí za to se zamyslet, jak Rusko donutit, aby změnilo taktiku a zastavilo krveprolití nebo přistoupilo na racionální dialog o ukončení války.

Objektivní fakta, jako je pokles tržeb z ropy a plynu o 37 % v minulém roce, rapidní zhoršování ekonomické situace, katastrofální demografický vývoj, zaostávání ve všech oblastech i zcela rozvrácená a neudržovaná infrastruktura, jako jsou silnice, vodovody nebo školy, ani více zabitých generálů než ve druhé světové válce nepomohou změnit chování Kremlu.

Budou spíše zdrojem dalšího vyčerpávání země i společnosti. A čím více bude Rusko vyčerpané, tím více bude chtít válčit, aby se nedokázalo nad sebou zamyslet. Tím samozřejmě může vyčerpat i nás. Zejména ve společné vůli devastujícímu chování odolávat.

Kde je Moskva citlivá?

Zjistit, co by Rusku opravdu vadilo a změnilo jeho chování, je nesnadné. Není to ale vyloučené. Vyjděme z toho, jak se Rusko snaží aktivně změnit naše postoje a podkopávat společenskou atmosféru, důvěru v demokratickou politiku a instituce státu.

Rozsah informačních ofenzivních operací proti nám se nezmenšuje, spíše naopak. Jeho největší koncentrace je v řetězových mailech a na sociálních sítích. Právě tam proruské informační tlaky kumulují své úsilí. A zde také začíná moje pracovní hypotéza nebo pracovní testování toho, nač jsou tyto operace citlivé, nač se zaměřují a kde a jak reagují zahájením informačního útoku.

Pracovní hypotéza

Za normálních okolností jsme pod tlakem proruských trollů my. Ale čistě pracovně lze situaci obrátit a využít dezinformační trolly ke zjištění jejich citlivých míst (témat) a komunikací. Lze je tedy vyprovokovat tak, aby zahájili obranu? Jsem přesvědčený, že není nad praktické testování, alespoň pilotní, než bychom se pustili do aplikovaných datových měření.

Každý to známe, provokovat na sociálních sítích v diskusích lze nejlépe pod dobře pointovaným nebo provokativním statusem. Vyvinout takový status lze také empiricky. Podle toho, jakou pozornost trollů přivolá.

Praktické testování ukázalo, že nejvíce gravitace proruských diskutérů přináší úvaha o tom, že jsme dobře zapojeni do podpory ukrajinské obrany, ale mohli a měli bychom dělat víc přímo proti Rusku. Jako když píchnete do vosího hnízda… a stačí si jen sednout a provokovat je od klávesnice. Doporučuji každému, kdo si udělá dvě volné hodiny a má chuť se bavit a zkoumat. Je totiž co.

Test na sítích

Slovní výměny ukazují, že to, nač náhle většina diskutujících po nabídnutí možnosti našeho aktivního působení na Rusko ihned přejde, je, že sice Ukrajinu hloupě podporujeme, ale válka se nás netýká, není naše: „Nás nech v klidu, my neválčíme… seber se a jdi si válčit sám…“ Neboli není to naše válka, ale válka zkorumpovaných a zmanipulovaných Ukrajinců, kterým jsme na Západě nalítli. Dáváme jim svoje peníze, podporu, ale naštěstí neválčíme. Tak si to ještě nekomplikujme a držme se stranou.

Další narativ, který přichází, je ovšem více „ruský“, a to: nebudeme si koledovat, protože Rusko nakonec vyhraje, je silné, vydrží víc, protože válkou sílí, bohatne a udržuje si velmocenskou pozici. A trpasličí zemička, jako je Česko, která hloupě zalezla do zadku Američanům, by neměla vystrkovat hlavu, protože přes ni dostane.

Variabilita těchto vzkazů je široká, trollové si práci předávají jako štafetový kolík, od osobních urážek a dehonestací až po jistotu ve vítězství Ruska jedou usilovný závod. Ostatně zkuste si to sami, doporučuji.

Výsledek pilotáže

Pointa je, že v ruské informační i dezinformační válce je sice rozklad podpory Ukrajině od spojenců hlavní frontovou linií, ale pokud se přes ni dostanete a začnete se dotýkat přímo práce proti Rusku a Rusům, je obrana opravdu hluboká a elastická, protože to zjevně Rusko nechce a obává se toho. Ať již si začnou pouštět variantu –⁠ chtějí s námi válčit, nebo posléze pochopí – chtějí nás rozkládat a oslabit, stejně jako my je – je to pro ně nadstandardně citlivé.

Nepochybně by se výsledky skromného pilotního testu měly ověřit reprezentativnější analýzou na sociálních sítích. Myslím si ale hypoteticky, že pokud Rusko v dezinformacích něco opravdu nechce a obává se toho, je to přesně ten směr, kde by bylo dobré zatlačit. Je třeba zatrollit Moskvu.

Oni se až tolik nebojí, že bychom opravdu šli válčit, ale reálně se obávají toho, že bychom jim mohli začít oplácet stejnou mincí a ofenzivně se s nimi o jejich válčení napřímo bavit a říkat jim, co si myslíme my Češi a patrně i Slováci. Ani bychom nemuseli lhát nebo dezinformovat. Nežádoucí!

Taktika protitlaku

Pokud máme v komunikaci s Rusy a s jejich sociálním milieu nějakou kapacitu, které se bojí, neměli bychom ji využít? Máme evidentně respekt a jsme cílem jejich snahy odtlačit nás co nejdál a diskreditovat. Nebylo by lepší zkusit protiofenzivu, když už nejsme ochotni řešit ruský dezinformační tlak? Zkusme tedy náš vlastní informační protitlak.

Co by z toho plynulo? Pokud máme předpoklady nebo šanci nějakým způsobem ruskou válečnou psychózu podlomit nebo narušit, jsme povinni to zkusit. A jak?

Pokus o strategii

1/ Nepochybně zesílit tlak a náš pohled na mezinárodní a spojenecké scéně v NATO i EU, v rámci OSN a ve všech formálních diplomatických a politických kanálech.

2/ Je čas udělat to, co již udělali všichni naši spojenci, vyslat kvalitní diplomatickou posádku do Moskvy v čele se špičkovým velvyslancem či velvyslankyní a říkat ruské administrativě i ruské veřejnosti napřímo, co si o jejich konání myslíme jako země, jako společnost, jako kultura, které se to týká a kterou oni také dobře znají.

3/ Hledat všechny způsoby, jak komunikovat do ruské společnosti napřímo, vyhledávat a realizovat všechny možnosti. I zde zatím zůstáváme hodně dlužni. Přitom možnosti internetu jsou nekonečné.

4/ Dávat ruským špičkám ve sportu, v kultuře, ve vědě i v mezinárodních organizacích jasné vzkazy o tom, že pokud budou válčit, nebudou mezinárodně legitimní a akceptovatelní za žádných okolností. Neexistuje žádná podmínka, která by umožnila ruským sportovcům účast na olympijských hrách, stejně jako není žádná příležitost umožnit umělcům nebo vědcům z Ruska participovat na akcích u nás nebo mezinárodně.

5/ Vzpomeňme si, co pro nás znamenal slogan „Volá Londýn“ nebo „Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň“. Umíme být kreativní v těchto věcech, historicky i aktuálně, pusťme se do toho a dejme příležitost těm, kdo mají chuť vymýšlet a tvořit. Dostaneme za minimální náklady silný kulturní a bezpečnostní vliv.

Za málo peněz hodně muziky

Jistě by se našlo mnoho dalšího. Ale je zásadní si vytknout, že naše hlavní cesta je podpora napadené Ukrajiny, a to všemi způsoby. Tedy i těmi, které by Rusko v informační válce nerado zažívalo. Dopřejme jim to, protože zde nepochybně dokážeme za málo peněz hodně muziky.

A zcela na závěr, přestaňme konečně do otázky podpory Ukrajiny a rizika ruské válečné agrese zatahovat čistě domácí politiku jako Maďaři nebo Slováci. Hrajeme o bezpečnost nás všech a válka trvá již dva roky.

Ivan Gabal je sociolog, který v roce 1989 patřil k zakladatelům Občanského fóra, vedl Odbor analýz Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla (1991–1992) a zasedal v Poslanecké sněmovně PČR (2013–2017, za KDU-ČSL). Zabývá se analýzou praktických problémů ve veřejném i soukromém sektoru a jejich řešením.