Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
O tom, že se Evropa zbaví závislosti na Rusku v oblasti fosilních paliv, bylo rozhodnuto dávno před válkou na Ukrajině, prohlásil v rozhovoru pro deník FORUM 24 ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek (STAN). Podle něj to byl možná jeden z důvodů, které vedly Rusko k tomu, aby se pokusilo vydírat Evropskou unii válkou.
Po nástupu vaší vlády zaznívaly informace, že vláda Andreje Babiše přípravy na naše evropské předsednictví podcenila. Jak to tedy vypadá teď?
To, co minulá vláda udělala opravdu špatně, je, že na začátku nastavila opravdu nízko rozpočet předsednictví, a to teď nemyslím směrem k nějakým chlebíčkům, jak to říkal minulý premiér, ale směrem k základnímu personálnímu zajištění. To znamená, že u nás budou ti lidé extrémně zatížení, což nepovažuji za férové vůči nim, a samozřejmě trochu riskujeme opravdu jejich zdraví.
V některých rezortech z neznámých důvodů minulá vláda také nenaplánovala výdaje, které byly zcela předvídatelné. Například v oblasti životního prostředí, kde předsednická země předsedá celé řadě nějakých mezinárodních akcí nebo zastupuje EU i na globálních konferencích apod. Tam, pro mě z neznámých důvodů, nebyly zařazeny do rozpočtu předsednictví výdaje, které bude teď muset naše vláda pokrýt.
Co považujete za nejzásadnější téma našeho předsednictví?
Válka na Ukrajině se zcela jednoznačně stává hlavním tématem českého předsednictví a evropské politiky včetně všech důsledků v energetice nebo v potravinové bezpečnosti.
Co se týče energetiky, myslíte si, že je reálné, aby se Evropská unie zcela zbavila závislosti na energiích a fosilních palivech z Ruska?
O tom, že se Evropa zbaví závislosti na Rusku v oblasti fosilních paliv, bylo rozhodnuto dávno před válkou na Ukrajině. Ve chvíli, kdy souhlasili evropští lídři s těmi základními cíli klimatické politiky, tak de facto rozhodli, že se Evropa zbaví této závislosti. Možná to byl jeden z důvodů, který vedl Rusko k tomu, aby se pokusilo vydírat EU válkou, která byla v očích Moskvy nepochybně nástrojem ke zvýšení cen.
Má ještě vůbec smysl Visegrádská čtyřka (V4)? Vypadá to tak, že si každý jde svou vlastní cestou, zejména Maďarsko v čele s premiérem Viktorem Orbánem, které dlouhodobě brzdí a blokuje sankce vůči Rusku.
Je to komunikační platforma, která má nepochybně své místo, ale je tady celá řada dalších vztahů a formací v rámci EU, které je potřeba pěstovat a rozvíjet. Já bych ani nezatracoval V4, ale rozhodně od ní nečekám, že by vyřešila všechny problémy české pozice v EU.
Bude jednou z priorit vstup Ukrajiny do EU, nebo alespoň proces jejího vstupu?
České republika je silným zastáncem toho, aby Ukrajina získala co nejdříve status kandidátské země. A tím se nastartoval standardní proces reforem, které by měly zlepšit právní a institucionální prostředí na Ukrajině. Současně s tím by EU podle naší představy měla poskytnout Ukrajině významnou ekonomickou pomoc.
Velké evropské státy jsou podle italského premiéra Maria Draghiho proti tomu, aby Ukrajina měla status kandidáta Evropské unie. Podaří se to někam posunout?
Rozhodně není namístě mít nerealistická očekávání, že by plné členství Ukrajiny bylo možné v nějaké krátké době. U žádné země se to tak nemohlo stát z logických důvodů. To je prostě dlouhá cesta. Ale my jsme stále přesvědčeni, že se Ukrajina bude stabilizovat a situace se tam bude zlepšovat. Což je pro nás součástí řešení uprchlické krize, protože mají-li uprchlíci mít nějakou perspektivu se vracet, pak samozřejmě kandidátský status je součástí stabilizace a vlastně atraktivity Ukrajiny i v budoucnosti. Já jsem byl před 14 dny v Římě na jednání se svým protějškem, kde jsem vysvětloval českou pozici. Jsem si vědom toho, že pro země typu Itálie je zatím kandidátství stále ještě relativně vzdálenou představou.
O jakém se můžeme bavit časovém horizontu? Některé země a někteří lidé se tváří, že už by to mělo být zítra. Vy jste říkal, že to je nereálné…
Já myslím, že samotný kandidátský status může být relativně rychle. Dokonce si myslím, že je možné, že to rozhodnutí o kandidátství padne ještě v červnu, protože tlak veřejného mínění je velmi silný i v řadě západních zemí. V Německu se situace postupně vyvíjí. Myslím si, že Evropská komise je poměrně otevřená této cestě pro Ukrajinu. Takže první krok, kandidátství, lze provést v relativně krátkém čase. Konečný cílový stav je plné členství Ukrajiny i některých zemí západního Balkánu, ale prostě to není cíl, kterého lze dosáhnout nějakou zrychlenou cestou.
Česko a další státy čelí žalobě od Evropské komise kvůli tomu, že dosud nezavedly nová pravidla pro audiovizuální služby. Co se vlastně stalo a jaká pokuta nám může skutečně hrozit?
Samotný návrh byl už připraven, ale tím, jak skončila poslanecká sněmovna, byly volby a ustavila se nová, tak vlastně nedošlo už k jeho projednání. Takže teď to musíme udělat co nejrychleji. Já si nemyslím, že by pokuta byla nějaká zásadní. To má spíš symbolicko-motivační hodnotu. Není to tak, že by to zruinovalo české veřejné finance. Ale určitě není dobře, že těch položek neubývá.
Budete se v rámci evropského předsednictví věnovat boji proti dezinformacím?
Právní nástroje pro boj s dezinformacemi nejsou očividně v tuto chvíli dostatečně silné. Myslím si, že i na evropské úrovni nás čeká debata o tom, jak vlastně posílit právní základ pro případné zásahy. Teď jsme toho byli svědky v debatě o dezinformačních webech. Tady se ukazuje, že asi bude potřeba hledat nějakou silnější právní oporu i na té evropské úrovni. Ale myslím si, že to bude za našeho předsednictví spíše předmětem debaty, ne řešení nějakého konkrétního legislativního nového návrhu. Ale určitě to bude významné téma.
Když komunikujete se svými protějšky v různých evropských zemích, jak vlastně srovnávají současnou českou vládu s předchozí vládou Andreje Babiše?
Zatím všechny ty reakce jsou v zásadě pozitivní a myslím si, že se dá říct, že se u našich evropských partnerů dostavuje určitá úleva z toho, že se změnil základní modus jednání. Že dáváme na stůl argumenty, nezvyšujeme hlas, nevydíráme, ale snažíme se obhajovat českou pozici standardním způsobem. A to zkrátka není ve stavění ultimát a určitě bychom neměli dělat tu chybu jako předchozí vláda, že před domácí veřejností budeme dělat nějaká silácká gesta směrem k EU, a pak se budeme jinak chovat v Bruselu. Například tehdejší premiér Babiš budil u části firem a podnikatelského prostředí dojem, že se dá Green Deal zastavit. Což je zcela nereálné. To je prostě jasné, že Česká republika se proti zbytku rozvinutého světa nemůže postavit, nemá na to žádnou sílu. Prostě nelze říkat něco jiného na mezinárodním fóru, a něco jiného českým médiím.
