Ruský politolog Vladimir Pastuchov tvrdí, že to, co nyní sledujeme, není žádná nová „Velká vlastenecká válka“. Kromě toho, že je to válka proti Ukrajině, je to také boj ruského venkova proti městu a je na něm vidět rozdělení společnosti.
Můžeme připomenout, že loni v září Pastuchov v rozhovoru pro Novaja Gazeta Europe popsal dění v Rusku od roku 2007 a tvrdil, že bylo několik příležitostí, kdy šlo Putina zastavit, aby nebyl hrozbou pro Evropu ani pro vlastní obyvatele.
V roce 2007 pronesl Putin známý mnichovský projev. „V Mnichově skutečně najel na svou kolej. Je to jako jízda na saních: když se poprvé rozjedete, je snazší vás zastavit, protože saně ještě nenabraly rychlost, ale na samém úpatí hory vás může zastavit jen projektil. V roce 2007 mohl být Putin ještě chycen za popruh a stažen z trati. Představte si, že by reakce na invazi do Gruzie byla podobná té, kterou jsme viděli po invazi na Ukrajinu… Západ ale nereagoval. A kdyby se tak stalo, pak by ne zcela zkorumpovaná a ne zcela otlučená ruská elita vystřízlivěla. A tak od roku 2008 do roku 2022, po dobu 14 let, probíhalo pomalé přeformátování ruské společnosti. Byla to doba pomalého ‚vaření‘. Znáte ten experiment se žábou?… Takže desetiletí od roku 2008 do roku 2019 bylo obdobím, kdy se ruská žába nacházela ve vodě, která se pomalu ohřívala. Společnost si nevšimla, jak se přeformátovala na totalitní.“
Teď Pastuchov na sociální síti telegram hovoří o jednom rysu války, který lidem v zahraničí může unikat.
„Putinova válka je poslední selskou válkou Ruska. Klíč k pochopení povahy této války se skrývá v její demografii… Rusko je zemí s vysokým podílem městského obyvatelstva, jehož velká část žije ve velkých městech. Velmi zhruba asi 65 milionů Rusů žije ve městech nad 100 tisíc obyvatel, z toho polovina v milionových městech. Přibližně stejný počet Rusů žije v sídlech s méně než 100 tisíci obyvateli, z nichž necelá polovina žije na venkově,“ píše politolog.
Pak popisuje empirický fakt, že „břemeno války“ je mezi tyto dvě velké skupiny rozloženo nerovnoměrně a hlavní tíhu nese venkovské obyvatelstvo a obyvatelé malých měst. Přitom paradoxně hlavní poptávka a podpora války pochází z těchto částí společnosti. „V jistém smyslu nejde jen o válku mezi Ruskem a Ukrajinou, ale také o válku mezi ‚malým Ruskem‘ a ‚velkým Ruskem‘.“
V Rusku podle Pastuchova vždy vedle sebe existovaly dvě „kulturní třídy“ (malé europeizované elity a početné patriarchální rolnictvo) a tak to bylo po několik staletí. Bolševická revoluce a „sovětizace“ Ruska tento protiklad vyhladily a skryly, mimo jiné zničením ruského rolnictva v letech Velkého teroru a zrychlenou urbanizací. Toto základní rozvrstvení ale úplně nezmizelo, jak je patrné.
„Putinův režim je pomstou ‚malého Ruska‘ na ‚velkém Rusku‘ za perestrojku. Válka je způsob, jakým ‚malé Rusko‘ deklaruje svou existenci. Režim má přitom zcela jasno v tom, kdo je jeho hlavní ‚potravou‘, a tedy i sociální základnou války. Proto je režim při mobilizačních opatřeních mimořádně obezřetný a každé nové rozhodnutí zvažuje na ‚lékárnických vahách‘. Cílem je provést ani ne tak ‚částečnou‘, jako spíše ‚místní‘ mobilizaci, tj. mobilizaci těch částí obyvatelstva, na jejichž podporu lze zpočátku spoléhat (také proto, že jsou nejzranitelnější vůči propagandě) a u nichž se lze v případě potřeby vykoupit ‚pohřebným‘.“
Podle Pastuchova je to politika cynická, ale osvědčená. Kreml ví, že žádná „vlastenecká válka“ neexistuje a existovat nemůže. Je ale třeba zajistit aktivní podporu války ze strany „malého Ruska“ a zároveň zachovat neutralitu „velkého Ruska“, a tak zatěžuje města válkou co nejméně.
Je otázka, jak dlouho to může pokračovat. „V Rusku jsou dnes dva kotle: v jednom masa vře a v druhém zůstává mírně rozžhavená. Rozdíl teplot dokáže systém víceméně vyvážit. Problémy se skutečně projeví, až začnou docházet zdroje a teplota v ‚druhém kotli‘ bude muset prudce stoupnout. Úřady to chápou a pečlivě se na to připravují po svém, zpevňují stěny kotle a ucpávají všechny možné díry. Myslím, že do zátěžového testu zbývá rok a půl, ne více,“ uvedl.