Klára Dostálová a premiér Andrej Babiš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Zdrženlivost se většinou pokládá za ctnost. Europoslanci za hnutí ANO si to ale nejspíš nějak špatně vyložili a zřejmě si myslí, že i zdržet se hlasování je skvělá věc. Nebo si nemyslí nic a jen se bojí zvednout ruku, když jde o podporu Ukrajiny.
V ANO dobře vědí, s kým se přetahují o voliče, takže nehodlají ztratit ani jeden potenciální hlas, který by jinak šel k SPD, komunistům všeho druhu a lidem obdivujícím Zuzanu Majerovou, Janu Zwyrtek Hamplovou, Jindřicha Rajchla a další staré známé. Chování ANO je zbabělé a navíc zbytečné, protože tento druh voličstva jen matně tuší, že nějaký Evropský parlament možná existuje, natož aby věděli, jak tam kdo hlasoval.
Evropský parlament 12. března 2025 přijal usnesení, které potvrzuje pokračující podporu Ukrajině. Usnesení vyzývalo k posílení podpory napadené země, a to včetně vojenské pomoci, humanitární podpory a odsouzení ruských válečných zločinů, jako jsou útoky na civilní infrastrukturu, únosy dětí nebo znásilňování jako válečná zbraň. Současně přivítalo americký návrh na třicetidenní příměří, který Kyjev přijal, a vyzvalo Rusko, aby na něj přistoupilo. Není jasné, co by na tom myslícímu člověku mohlo vadit.
Usnesení podpořilo 442 europoslanců, 98 bylo proti a 126 se zdrželo hlasování. Mezi těmi, kdo se zdrželi, byli všichni europoslanci zvolení za ANO. Toto hnutí mysli v Babišově uskupení se dá sotva nějak rozumně vysvětlit, pokud jde o obsah usnesení. Jinak ovšem tušíme, o co jde.
Andrej Babiš a jeho lidé se dlouhodobě zmítají mezi proevropskými frázemi a snahou oslovit voliče, kterým se zapojení EU do války na Ukrajině nelíbí. V běžném životě je třeba nepotkáme, ale na sociálních sítích jsou to ti, co jásají nad každou ukrajinskou ztrátou, šíří ruské nesmysly o „feťákovi Zelenském“ a vyzývají Petra Fialu a Janu Černochovou, ať si vezmou pušku a běží do zákopů, nebo tam pošlou své děti.
Raději bez komentáře pic.twitter.com/tyyJc8lJOK
— Poslední skaut™ (@Posledniskaut) March 12, 2025
Není to poprvé, co ANO předvedlo svou vyhýbavost. Podobný případ nastal při hlasování o podpoře Ukrajiny v červenci 2024, kdy se ANO taky zdrželo. Tehdy europoslankyně Klára Dostálová (ta, co pořád ještě z neznámých důvodů nezarazila Green Deal) na síti X klopotně vykládala, že ačkoli ANO odsuzuje ruskou agresi a podporuje ukrajinskou svrchovanost, nemohlo usnesení podpořit. Napadá nás, že nejspíš kvůli nesouhlasu s některými body, jako byl například postoj k mírovým iniciativám Viktora Orbána, které usnesení kritizovalo.
V tom posledním se výtka Maďarsku také vyskytuje a usnesení „důrazně odsuzuje maďarskou vládu za to, že vyhrožuje zablokováním obnovení sankčního rámce EU, jakož i omezením přiměřené reakce EU odpovídající závažnosti situace; vyzývá členské státy, aby využily všech dostupných nástrojů a zabránily maďarské vládě v dalším blokování“. Tak to by se přítel Viktor třeba moc a moc zlobil a bližší košile než kabát a Viktor než Volodymyr.
Připomínat stále Mnichov 1938 už se dost oposlouchalo. Ne že by to nebyla zcela věcná připomínka, ale když to někdo slyší pořád, je to jako s tikáním nástěnných hodin. Už to nikdo nevnímá. Dají se uvést ale i jiné příklady.
Podívejme se na studenou válku. Finsko v té době praktikovalo politiku neutrality – takzvanou finlandizaci – aby se Sovětský svaz nenaštval. Finové nad ním sice kdysi fakticky vyhráli, protože si udrželi nezávislost, ale hrozba stále existovala. Svým způsobem to bylo výhodné. Finsko přežilo, žilo se tam dobře. Dělo se to ovšem za cenu autocenzury, omezování svobody slova a neustálého ohlížení se na Moskvu. Líbilo by se to ANO takhle? Jistě, kdyby nám to někdo nabídl před čtyřiceti lety, brali bychom to hned. V době, kdy Rusko už několikrát poslalo vojáky za své hranice, to ale nestačí. Dost dobře není možné, aby jedna mozková polokoule myslela evropsky a druhá rusky. Taková osoba by působila rozpolceně a zmateně, což už ostatně vidíme.
Ukrajinci umírají v zákopech, a to ne proto, že byli svedeni „zahraničními centrálami“, ale aby se na každém ukrajinském předměstí znovu neodehrál masakr jako v Buči. V ANO ale raději budou mlčet, aby náhodou neřekli něco, co by mohlo naštvat zdejší mužické duše. Hlavně teď posbírat co nejvíc hlasů, aby se hezky vládlo, a po nás potopa. Nebo invaze. Když ne provedená tanky a bombardéry, tak propagandistická, aby se k moci dostaly kolaborantské síly, ty už nějaké ty zvací dopisy a otrocké smlouvy napíšou.
Asi by bylo dobré si uvědomit, že bychom dopadli mnohem hůř než kdysi Finové. On je velký rozdíl se nejdřív tvrdě bránit a pak jednat než kapitulovat rovnou. I tak to v zemi, která opatrně našlapuje kolem ruského minového pole, nebyl vždycky zázrak. Finská novinářka Jessikka Aro, která odhalovala řádění proruských trollů, si ve vlastní zemi vytrpěla svoje. Šiřitelé dezinformací se jí mstili, spustili kyberstalking, zveřejnili její zdravotní dokumentaci a soukromé fotografie z dovolené počítačově upravené, aby ji to dehonestovalo. Za útoky stál také jistý Johan Bäckman, finský sociolog a publicista podporující diktátora Vladimira Putina. Takových by se tu našlo, žádný strach.
Jak by to za nějaké kapitulantské vlády (nebo něčeho ještě horšího) vypadalo u nás, si můžeme domyslet podle toho, jak „vlastenci“ zamořují veřejný prostor už dnes. Tohle v ČR nechceme. Pokud někdo neumí při hlasování ani zmáčknout správné tlačítko, představuje bezpečnostní riziko.
