Bývalý zaměstnanec zvláštního oddělení ministerstva vnitra Běloruska (SOBR) Jurij Garavskij v rozhovoru pro Deutsche Welle uvedl, že se podílel na vraždách opozičních politiků – odpůrců prezidenta Alexandra Lukašenka. Bylo to na počátku roku 2000.
Garavskij nyní čeká na politický azyl v jedné z evropských zemí, kterou v rozhovoru nechtěl jmenovat. Bělorusko opustil v říjnu 2018 za okolností, o kterých také nechce blíže mluvit.
Redakce uvádí, že neobdržela odpověď na všechny své otázky, a některé odpovědi jsou „nedostatečné“. Muž však poskytl originály i kopie dokumentů prokazujících jeho totožnost a osobní historii.
V rozhovoru s Deutsche Welle Garavskij uvádí, že v letech 1999 až 2003 se jako příslušník Zvláštní jednotky pro rychlou reakci jednotek ministerstva vnitra (SOBR) účastnil únosu a vraždy bývalého ministra vnitra Běloruska Jurije Zacharenka, bývalého vedoucího ústřední volební komise Viktora Gončara a jeho přítele, obchodníka Anatolije Krasovského, který podporoval běloruskou opozici.
Všichni zmizeli v roce 1999. Vyšetřování nikdy nevedlo k žádným závěrům a na konci roku 2018 bylo předběžné vyšetřování zmizení této trojice zastaveno. Jejich příbuzní jsou přesvědčeni, že byli uneseni z politických důvodů a že do případu jsou zapojeni vysocí státní činitelé. Jurij Garavskij říká, že k jeho povinnostem patřilo nejdříve zadržování běžných zločinců, kteří obchodovali po bytech s drogami.
Podle něj vydal rozkaz k zadržení politiků podplukovník SOBR Dmitrij Pavličenko. Právě ten údajně oběti zabíjel. Bývalý ministr vnitra Jurij Zacharenko byl podle něj sledován asi dva týdny. „7. května (1999) Pavličenko odešel a vrátil se někdy po večeři a řekl, že bude muset Zacharenka zadržet a zlikvidovat. Tehdy poprvé padlo jméno. Nasedli jsme do dvou aut – červeného BMW 525 a tmavého Opelu Omega – a přesunuli jsme se do oblasti Voroňanského ulice (v Minsku). Věděli jsme, kde Zacharenko zaparkuje své auto a kolik metrů bude muset jít od parkoviště do domu.“
Muž byl zadržen, naložen do auta a odvezen na výcvikovou základnu jednotek vnitra, kde podle Garavského Pavličenko střelil Zacharenka dvakrát do oblasti srdce. Potom bylo tělo odvezeno na severní hřbitov na okraji Minsku a spáleno v krematoriu.
K únosu a vraždě bývalého předsedy Ústřední volební komise Běloruska Viktora Gončara a obchodníka Anatolije Krasovského došlo dne 16. září 1999. Garavskij se na akci podílel. Oba muže chytili, když jeli z lázní. Garavskij je omráčil a pak je odvezli na vojenskou základnu, kde je Pavličenko zastřelil a byli pohřbeni do připravených dvou jam. Jejich věci byly spáleny. Účastníci vraždy dostali od Pavličenka po tisícovce dolarů. Důvodem odstranění Gončara prý bylo, že měl kompromitující materiály na Lukašenka, a pokyn na jeho likvidaci přišel z vysokých míst.
V roce 2003 Garavskij odešel do civilu a podepsal dokument o dodržení vojenských tajemství. Je prý schopen všechno pod přísahou zopakovat před soudem a označit místa vražd všech tří obětí. Podle něj může tuto informaci potvrdit dalších 14 lidí, kteří pracují ve strukturách ministerstva vnitra a ti, které zná jménem.
Na otázku, zda se cítí v Evropě v bezpečí, odpověděl, že dokud je Lukašenko u moci, necítí se vůbec bezpečně. Má prý také pocit viny a nabízí „upřímnou soustrast blízkým a příbuzným“, protože byl účastníkem vražd.
Dmitrij Pavličenko, jeho údajný velitel, všechno popírá a tvrdí, že Garavskij neměl se SOBR nic společného a že byl v udaných letech zapleten do vyděračské činnosti.
Alexandr Lukašenko, bývalý předseda sovchozu, byl prezidentem zvolen v roce 1994. Zrušil pak omezení maximálního počtu období a nyní je již prezidentem popáté. „Dva bývalí představitelé státního zastupitelství Dmitrij Petruškevič a Oleg Sluček, kteří požádali o azyl v USA, doložili, že v červnu 2001 bylo 30 představitelů opozice na Lukašenkův příkaz zavražděno „oddíly smrti“. Mezi oběťmi je i bývalý ministr vnitra Jurij Zacharenko a Viktor Gončar, předseda Nejvyššího sovětu (rozpuštěného roku 1996).“ (cs.wikipedia.org)
(Zdroj: currenttime.tv, rnbee.ru.)