V minulém týdnu jsme uveřejnili analýzu systému podpory rodin v České republice. Z této analýzy vyplynuly následující závěry: náš systém je složitý, diskriminační a nepočítá s finanční podporou zařízení pečujících o děti do 3 let. K těmto závěrům jsme získali vyjádření pana Vaňka z Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Bohužel jeho slova nepřináší nic nového nad rámec informací z veřejně dostupných zdrojů.

[ctete]74041[/ctete]

Těžištěm analýzy bylo srovnání českého systému podpory rodin se systémy v Belgii, Rakousku a na Slovensku, tedy se zeměmi s obdobným počtem obyvatel a historicko-kulturním pozadím (z druhého hlediska vyjma Belgie). V porovnání se systémy v těchto zemích se model uplatňovaný v České republice nezdá příliš efektivní.

Pan Vaněk uvádí, že MPSV zahraniční modely podpory rodin sleduje. Nicméně z jeho vyjádření vyplývá, že zdrženlivost k progresivnějším evropským systémům je dána naším historicko-kulturním i politickým pozadím a že se s tím nedá nic moc dělat. Jinými slovy je dána v České republice zažitým zvykem pečovat o děti do 3 let výhradně v domácím prostředí.

V porovnání s jinými vybranými evropskými modely je český systém podpory rodin zbytečně složitý. Nejlepším příkladem je výměra peněžité pomoci v mateřství. Ta je v jiných zemích uváděna v procentuelním poměru k platu, ale u nás je definována jako „70% redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den“. (zdroj: MPSV) Tato formule je pro většinu běžných uživatelů zcela nepochopitelná. Z odpovědi pana Vaňka na dotaz, zda MPSV plánuje nějaké zjednodušení systému, vyplývá, že se v dohledné době ničeho takového nedočkáme.

Náš systém volitelnosti čerpání rodičovské dovolené a rodičovského příspěvku je na rozdíl od ostatních srovnávaných zemí závislý na výši příjmu rodiny a je tedy diskriminační. Varianty čerpání rodičovské dovolené a výše rodičovského příspěvku si mohou zvolit pouze ty rodiny, které dosáhnou požadované příjmové hladiny.

Uvádíme zkrácené znění pravidel, podle nichž se vypočítává výše rodičovského příspěvku. Příklad rovněž poslouží k ilustraci nesmyslně složitého systému české rodinné politiky. „Maximální měsíční výše rodičovského příspěvku se stanoví ve vazbě na denní vyměřovací základ: pokud 70% 30násobku denního vyměřovacího základu je nižší nebo rovno 7600 Kč, rodičovský příspěvek může činit nejvýše 7600 Kč atd.“ (zdroj:Portál veřejné správy)

Z výše uvedeného vyplývá, že jen některé rodiny si mohou volit dvouletou rodičovskou dovolenou a čerpat nejvyšší možnou částku ve výši 11500Kč/měsíc. Rodiny s nízkými příjmy, kde ani jednomu z rodičů nelze vyměřit denní vyměřovací základ alespoň 7600Kč, možnost volit délku rodičovské dovolené ani výši příspěvku vůbec nemají. Do této kategorie spadají třeba rodiče, kteří studují, podnikatelé nebo nezaměstnaní.

Na mnoho lidí působí částka 220 000Kč, která je určena pro vyplacení rodičovského příspěvku na jedno dítě, magickým dojmem. Pokud stát uvolní takto vysokou sumu na rodičovský příspěvek na péči o jedno dítě, musí přece jeho politika být pro-rodinná. Avšak rozdělíme-li sumu 220 000Kč do 4 let (po odečtení 7600Kč vyplácených prvních 9 měsíců ženě, která neměla nárok na klasickou mateřskou), zbývá 3800Kč/měsíc. Tato částka rozhodně velkorysá není. Novela platná od ledna 2017 sice ruší vyplácení této částky (rodiče s nízkými příjmy budou moci čerpat příspěvek ve výši 7600Kč), systém čerpání rodičovské dovolené a vyplácení příspěvku však zůstává závislý na výši příjmu rodiny. Další příspěvky, které mají zajišťovat pro-rodinnou politiku české vlády, jako například porodné či přídavek na dítě, se vyplácí pouze rodinám s nízkými příjmy.

Je otázkou, co vede vládu k tomu, že vyplácení částky, o které je deklarováno, že je pro všechny stejná, váže na výši příjmu rodiny. Zdá se, že tato politika sleduje záměr nepodporovat sociálně slabší rodiny v tom, aby měly více dětí. Jinými slovy, vláda si nepřeje, aby rodiny čerpající 4 letou rodičovskou tento příspěvek vybraly celý. Pokud totiž rodič pobírá rodičovský příspěvek na jedno dítě a narodí se v rodině dítě další, automaticky zaniká nárok na rodičovský příspěvek na první dítě. Navzdory těmto celkem logickým vývodům pan Vaněk jakýkoli diskriminační záměr MPSV odmítá.

Většina rodičů si vybírá rodičovskou dovolenou do 3 let věku dítěte, hranice denního vyměřovacího základu ve výši 7600Kč také odpovídá možnosti nejvíce českých rodin. Důležitým faktorem pro výběr 3 leté rodičovské je také zvykový rámec. Tradice být doma s dětmi do 3 let jejich věku je u nás silně zakořeněna. Vystoupit z tohoto rámce je velmi obtížné, pro mnoho lidí nemožné.

Dalším faktorem pro výběr 3 leté rodičovské je nedostatečná, v mnoha lokalitách zcela neexistující síť zařízení pečujících o děti do 3 let (jesle). Jesle, pokud někde fungují, jsou téměř bez výjimky soukromé. To by tolik nevadilo, i na provozu soukromého zařízení se může podílet stát. Takto je to například v Rakousku. Problém je, že v České republice stát tato zařízení finančně nepodporuje, a proto jsou velmi drahá. Bohužel jsou až tak drahá, že dosahuje-li průměrná hrubá měsíční mzda výše 27 297Kč (zdroj: ČSÚ)  (tedy něco přes 20 000Kč čistého), je průměrná cena školného v těchto zařízeních zhruba polovina této sumy. Není divu, že velké procento matek/otců se rozhodne raději zůstat doma, než platit takto vysokou část ze svého platu, aby se o jejich dítě staral někdo cizí.

Je třeba zdůraznit, že uvedený příklad se týká dětí od 2 let. Situace se zařízeními pro děti do 2 let je ještě složitější, je jich méně a školné v nich je ještě dražší. MPSV v této situaci žádnou další podporu na péči pro pracující rodiče neplánuje. Považuje za dostačující, že pracující rodič může pobírat rodičovský příspěvek. Finanční podpora  zařízením pečujícím o děti do 3 let, nebo příspěvek na tuto péči přímo pracujícímu rodiči, v plánu není.

Na závěr nezbývá než zopakovat, že systém podpory rodin v České republice není příliš efektivní. Bohužel změny, které má od ledna 2017 přinést novela zákona, jsou ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí přeceňovány. Nejedná se o vylepšení systémová, spíše o úpravu již fungujících pravidel. Jediná změna, kterou lze považovat za systémovou a tedy významnou, je zrušení sledování docházky do jeslí u dětí do 2 let.