NÁZOR / Česko stále patří k národnostně spíše homogennějším zemím. Pokud někdy v současnosti docházelo k nějakým třenicím, dělo se tak zpravidla mezi příslušníky většinové společnosti a některé z menšin.
Málokdo mohl ještě před pár měsíci tušit, že by zrovna českou společností mohly někdy hýbat střety dvou národnostních menšin mezi sebou. A právě to se bohužel stalo. Vedle bambilionu jiných problémů máme nyní co dělat s vyhrocenými vztahy mezi Romy a Ukrajinci.
Vzedmutí protiukrajinských nálad
Pokud někomu náhodou uniklo, co se vlastně děje, stručně bych zde připomněl dvě události: Při červnovém incidentu byl u brněnské přehrady ubodaný mladý člověk romského původu.
Kvůli původu údajného pachatele se zvláště mezi Romy vzedmula vlna protiukrajinských nálad a projevů namířených proti Ukrajincům. Při pietní akci u příležitosti uctění památky mladíka dav skandoval na adresu Ukrajinců „my je tady nechceme“.
V Pardubicích se zase v červenci odehrál incident mezi 15 Romy a třemi Ukrajinci. Jeden z romských účastníků konfliktu měl pořezaný obličej a musel na ošetření do nemocnice. O den později pak stovky Romů pořádaly demonstraci za svoji bezpečnost.
I na ní bohužel zaznívala také otevřeně nenávistná hesla hlásající, že zde Ukrajince nechtějí a ať jdou pryč z České republiky.
Musíme zachovat klid
Co s tím? Myslím, že politici, a už jsem k tomu vyzýval při incidentu v Brně, by měli především zachovat klid. Rasismus je v Česku dlouhodobě jinak spíše na ústupu a musíme udělat vše pro to, aby tomu tak bylo i nadále a nedocházelo k dalšímu rozdmýchávání konfliktů.
Stejně by se měli zachovat romští aktivisté, kteří by v současné době situaci neměli příliš komentovat a hrotit už tak rozjitřené emoce.
Objevila se také i některá srovnání se situací ve Francií. Já si ale myslím, že srovnávat vcelku ojedinělou akci v Pardubicích s několikadenními masovými protesty a násilnostmi ve Francii je naprosto přehnané. Násilnosti ve francouzském rozsahu nám nyní bezprostředně nehrozí.
Napětí mezi Romy a Ukrajinci je však potřeba snižovat. Proto očekávám, že politici na všech úrovních budou mediátory mezi oběma komunitami a hledat způsoby a cesty, jak napětí zklidnit. Emoce musí utichnout na obou dvou frontách. Nikdo rozumný nemůže mít zájem na dalším vyhrocení situace, nebo snad ano?
Autor je europoslanec za KDU-ČSL.