Andrej Babiš se ohrazuje proti „podsouvání“, že je ohrožením demokracie. Zároveň při jednání o toleranci menšinové vlády dospěl nejdál s komunisty. Mezi programovými prioritami, kterými ji totalitní pohrobci podmiňují, je populistický záměr zdanit církevní restituce. Babiš tím vydírá demokratické strany. Proč nezdaní státní dotace?
Zákon o obecném referendu, vyšší důchody i minimální mzda – to jsou body, na kterých se už shodli komunisté s hnutím ANO při jednání o podmínkách případné tolerance Babišovy menšinové vlády. Z některých dalších jsou ochotni ustoupit.
Není důvod nedanit
Lidové noviny přinesly další novinku. Šéf hnutí ANO hodlá kývnout na požadavek komunistů, aby se na dosud nevyplacené finanční náhrady za církevní majetek nasadila devatenáctiprocentní daň z příjmů. „Určitě. Není důvod, aby se to nedanilo. V rámci koalice nebylo možné se k tomu vrátit, teď to asi možné bude,“ řekl Babiš.
[ctete]165644[/ctete]
Deník připomíná, že záměr zdanit církevní restituce v dosluhující vládě ztroskotal na odporu KDU-ČSL, ke které se později přidala – navzdory původním předvolebním slibům – většina ČSSD. Dnes se pro něj vyslovuje kromě ANO a KSČM i hnutí Tomia Okamury, tedy pohodlná většina rodícího se neformálního parlamentního bloku.
„Vláda se tím zabývala před loňskými krajskými volbami. Výsledek byl, že restituce jsou právně neprůstřelné. Andrej Babiš to ví, ale i tak je připravený slibovat KSČM nesplnitelné výměnou za podporu pro svoji vládu,“ komentoval tuto snahu předseda klubu ČSSD Jan Chvojka.
Skvělý cynický tah
Majitel deníku se naopak od Lidových novin dočkal nadšené pochvaly, která až příliš průhledně ozřejmuje, oč v této partii jde.
„Pokud se mnou nepůjdete do koalice, milá ODS a KDU-ČSL, říká designovaný premiér, sáhnu vám na poslední žijící výdobytek vaší poslední pravicové vlády. Od šéfa ANO jde o dobře promyšlený, skvěle načasovaný a cynicky zahraný tah církevními restitucemi na povolební šachovnici. Exministr financí samozřejmě ví, že jde o základ odluky církve od státu, která se rozpočtu vyplatí. Jako bezohlednou politickou páku ji ale využívá mistrovsky,“ píšou Lidové noviny (10. 11. 2017, „Svatá páka“).
Andrej Babiš, který sám vzešel z komunistické nomenklatury, ovšem nemluví jen do větru. Převzal stovky tisíc komunistických voličů, jeho elektorát se prudce posunul doleva, a vnímá potřebu jim nějak vyjít vstříc.
Tak jednoduché to ovšem nebude. Tento plán by znamenal radikální zásah do vlastnických vztahů, ne nepodobný komunistické krádeži z padesátých let. Navíc by šéf hnutí ANO opět popřel sám sebe, když tvrdí, že smlouvy a dohody se mají dodržovat, ale zjevně jen ty, které uzavře on sám.
Náprava totalitních křivd
Podívejme se na narovnání vztahů státu a církví, což je přesnější termín než „církevní restituce“, podrobněji. Tato náprava totalitních křivd u nás rezonovala více než dvacet let. Nebýt majetkového převratu za komunistického režimu, kdy došlo k masovému zcizení stamiliardových hodnot, mohli jsme být dnes řešení tohoto problému ušetřeni.
Zdaleka však nejde jen o historické reminiscence, ale o postupnou odluku církví od státu. Není jednoduché nalézt konsenzus, který by vyhovoval všem zúčastněným, v tomto případě zástupcům státu a sedmnácti církví a náboženských společností. Je ale velice snadné tento konsenzus zbourat.
Česká republika byla poslední zemí bývalého východního bloku, která téma církevních restitucí nevyřešila. Přitom jí to ukládala legislativa už z počátku devadesátých let, kdy byl do zákona o půdě přidán blokační paragraf na církevní majetek s tím, že následně budou přijaty prováděcí zákony. To se dlouho nestalo, což se projevilo i v brzdění rozvoje 1200 měst a obcí. Tento nenaplněný právní stav a oprávněnost nároků církví opakovaně potvrdil i Ústavní soud.
Odluka církví od státu
Součástí tohoto aktu je budoucí samofinancování církví, nezávislé na státním rozpočtu. Příspěvek státu na činnost církví, tedy i na platy duchovních, se touto dohodou postupně snižuje, až nakonec nebude žádný. Proto Andrej Babiš spolu s komunisty matou veřejnost údajnou ekonomickou nevýhodností této transakce. Podle kvalifikovaných odhadů stát na této transakci v dlouhodobém výhledu vydělá desítky miliard korun, které získá především z daní.
Církve s majetkem hospodaří lépe než stát. Mohou se z vlastních zdrojů lépe postarat o památkově chráněné budovy. Na místě chátrajících staveb umožní vznik řadě obecně prospěšných zařízení, například hospiců, tradičně provozovaných církvemi. Po kvalitní sociální a zdravotní péči, vzdělávání, kultuře a zlepšení stavu většiny církevních památek je u nás dlouhodobě vysoká poptávka, na kterou v plné míře veřejné prostředky nestačí. To vše si budou církve v budoucnu platit samy.
ČSSD prosazovala obdobné restituce
Stojí za připomenutí, že vláda ČSSD v letech 1998–2002 uvažovala o majetkovém vyrovnání s církvemi v hodnotě 100 miliard korun, což by po započtení inflace odpovídalo nakonec schválené výši 134 miliard. 59 miliard z této částky tvoří finanční náhrada, vyplácená v období třiceti let, navýšená o inflaci. Ta se týká majetku, který nelze fyzicky vrátit, protože zůstane ve vlastnictví obcí, krajů a soukromých subjektů. Jedná se o tisíce nemovitostí, přičemž ceny pozemků byly stanoveny celostátním průměrem.
[ctete]164164[/ctete]
Platnost „církevních restitucí“ podpořil i Ústavní soud v roce 2013. Nezpochybnil ani finanční náhrady, které považoval s ohledem na odluku státu a církví za zcela legitimní. Sice se jejich konkrétní výší nezabýval, ale je podle něj „zřejmé, že výměra původního majetku nevykazuje znaky libovůle či omylu zákonodárce, nýbrž má rozumnou a přiměřenou vazbu na dostupné historické údaje.“
Pokud by tedy Babišův blok ve sněmovně prosadil zdanění finančních náhrad, znamenalo by to závažné porušení principů právního státu, které by jistě znovu skončilo u Ústavního soudu. Vysoce pravděpodobně by tento atak na druhé „znárodnění“ části majetku církví u soudů narazil.
Zdaňme státní dotace
Je ještě nutné připomenout, že do této doby žádné finanční náhrady, uskutečněné i v rámci dalších restitucí, nepodléhají zdanění. Šlo by tedy o velmi nevyvážený stav, svědčící o pokračování populární gottwaldovské optiky nahlížet na církve jako na nepřítele lidu.
Ale když jsme u té retroaktivity. Proč nepoužít stejný princip a nezdanit desítky miliard korun státních dotací? Proč s touto revoluční myšlenkou nepřijde samotný Andrej Babiš, který v jiných případech hledá jakékoli cesty, jak daně neplatit (korunové dluhopisy, Profrost…)?
Oligarcha rád sahá na peníze druhým, ale svoje státní penězovody a daňové výhody si rád uchová. Předvádí jen hrubý populismus a kupecké vydírání demokratických stran, které je nutné odmítnout.
