Zdeněk Hřib: Chci vyvrátit mýtus, že nemám rád auta. Jezdím za prarodiči do Slavičína

ROZHOVOR / O tom, kam chce posunout Piráty, s jakým volebním výsledkem by byl spokojen, proč mu nevadí odchod některých výrazných členů Pirátské strany, a jaké má nyní vztahy s bývalými koaličními partnery si s deníkem FORUM 24 povídal nově zvolený předseda Pirátů a náměstek pražského primátora zodpovědný za dopravu Zdeněk Hřib. Kromě politiky hovořil i o situaci v Praze a v pražské dopravě, o problematice sdílených koloběžek a také se snažil dokázat, že proti automobilům nic nemá.

Kam jako nově zvolený předseda budete chtít stranu dostat? A jakým způsobem toho budete chtít dosáhnout?

Jak už jsem před volbami říkal, chci stranu vycentrovat tak, abychom se začali zabývat problémy obyčejných, běžných lidí a dělali politiku založenou na expertíze a na datech. K tomu bylo nutno přijmout tu reformu Nová pirátská vlna, která nám umožní být srozumitelnější, sjednotit naše struktury vedení, zlepšit vnější i vnitřní komunikaci tak, abychom se konečně přestali zabývat sami sebou a naopak mohli veškerou energii napřít směrem k našim voličům, protože ve sněmovních volbách v roce 2025 se bude rozhodovat skutečně nejen o budoucnosti Pirátů, ale hlavně o budoucnosti této země a našich dětí. A já rozhodně nechci připustit, aby hlasy liberálních voličů propadly.

Jak jste si ty potřeby běžných voličů zjišťovali?

Máme průzkumy, ale obecně jde o to, že naše země dlouhodobě stagnuje. Toho si zkrátka musel všimnout každý, kdo sleduje noviny. Už nás předehnali i Poláci, kde mají vyšší průměrné mzdy. I když se člověk podívá, jak stát funguje – já jsem primárně ze zdravotnického prostředí – tak se podívejte třeba na zdravotní pojištění, kde se poslední velká reforma dělala v roce 1997, pak všem vypadly tužky z rukou. Dodnes člověk nechápe, proč tu máme několik různých zdravotních pojišťoven a všechny nabízejí to samé. Nebyla odvaha dělat reformy, vysvětlovat to lidem a nějak na tom pracovat. Ukázalo se, že stačí nálepkovat strany jako pravice a levice a stačí těm stranám, těm dvěma hegemonům, kteří tady byli, vysvětlovat lidem, že jsou příliš chudí, a tak musí volit levici, nebo už jsou příliš bohatí, a tak musí volit pravici, a nedělalo se vlastně vůbec nic. Výsledkem je ekonomická stagnace naší země v současné době. Reformy jsou nutné jako sůl.

Budete nějak spolupracovat s Ivanem Bartošem?

Určitě ano. Doufám, že se Ivan Bartoš objeví na kandidátce do voleb v roce 2025.

Jak vypadá situace u Pirátů po jejich odchodu z vlády, volbě nového předsedy a odchodu některých členů? Koho hodláte svojí politikou oslovit?

To, že se část lidí trhla, není úplně přesné. Pokud vím, tak se bavíme o nějakých asi dvaceti lidech, kteří odešli, a mezitím se nám přihlásilo třicet nových.

Ale byli to mediálně známější lidé…

Kdybych to přepočítal na procenta, tak to je méně než dvě procenta naší členské základny. Já nikoho nevyhazuju. Vlastně nikdo nikoho tady nevyhazuje z partaje. Nicméně strana si demokraticky zvolila svoje budoucí směřování a celkem chápu, že pokud někdo s ním nesouzní, že může cítit potřebu opustit loď. Ale to se vám zkrátka v demokracii může stát, že vás někdo přehlasuje.

Do voleb zbývá sice ještě rok, ale koalice SPOLU již oznámila pokračování. Po zkušenostech se STAN, uvažujete o spolupráci s nějakou stranou?

Ne. Myslím si, že po naší zkušenosti z posledních sněmovních voleb rozhodně do žádné koalice nepůjdeme. Nebráním se žádné neformální spolupráci mezi liberálními stranami, ale to opravdu není o formální předvolební koalici.

Nebyl odchod Pirátů z vlády zbytečný a unáhlený?

Je potřeba zdůraznit, že to nebyl odchod, my byli z vlády vyhozeni, to je první věc. Za druhé v momentě, kdy se koaliční partner rozhodne nerespektovat koaliční smlouvu, tak stejně není možné v koalici pokračovat. Protože způsob vládnutí v demokratickém většinovém vládnutí je založen na tom, že neustále uzavíráte malé dohody a kompromisy, které vás posouvají dále. Nejzákladnější dohodou, kterou máte, je koaliční dohoda. V momentě, kdy se nerespektuje, není možné dělat žádné další dohody. Kde máte záruku, že ty budou dodrženy?

Jaké máte aktuálně vztahy s bývalými koaličními partnery? Ať už s těmi nejužšími ze STAN, či s těmi dalšími?

Na pražském magistrátu máme koalici se SPOLU a se Starosty. Tady v Praze jsme jasně deklarovali, že chceme koaliční smlouvu dodržet. Naši partneři to vidí podobně, takže tady se nás to nijak netýká, protože dohody se dodržují.

Projeví se nějak zvolení předsedou v práci na magistrátu? Nebude teď méně času na Prahu, když bude potřeba konsolidovat stranu?

Máme tu rozběhnutou celou řadu projektů. Teď bude nutné připravit stranu na volby, to nepochybně ano, ale na to nebudu sám. Mám tam velice silné předsednictvo, které bylo zvoleno. Jsou to schopní lidé s mnoha zkušenostmi z exekutivy. Naši úlohu v současné době vnímám tak, že musíme stranu připravit na volby. Volebního manažera vybralo už předchozí předsednictvo, teď vybíráme volebního stratéga. Na nás tak primárně zbývá příprava programu a kampaně jako takové. Tam chci uplatnit zkušenosti z minulých úspěšných kampaní v komunálních volbách v Praze. Obavy z toho rozhodně nemám.

Do voleb je sice ještě hodně času, ale co byste považoval za úspěch pro Piráty?

Na zasedání celostátního fóra zaznívalo, že bychom měli mířit na dvouciferný výsledek, a s tím se ztotožňuji. Ostatně v Praze se Pirátům pod mým vedením podařilo získat téměř osmnáct procent hlasů. I na sídlištích, kde se demografie trochu více blíží demografii České republiky, jsme dostali okolo čtrnácti procent.

A co třeba v takových krajích, jako je Karlovarský či Ústecký, kde dlouhodobě bodují antisystémové strany?

My apriori nebudeme vzdávat žádné regiony. Budeme mít připravený skutečně kvalitní ekonomický program zaměřený na zvyšování životní úrovně běžných lidí, takže si troufnu odhadnout, že to je věc, která by měla oslovit devadesát devět procent obyvatelstva.

Cílem je, aby lidé ze Středočeského kraje jezdili do Prahy primárně vlaky, které budou pohodlné, klimatizované, bezbariérové, s wi-fi, a nejezdili sem auty, protože víc aut se do Prahy už zkrátka nevejde.

Nepřijde před volbami ale s něčím podobným každý?

To, s čím nepřijdou ti ostatní, je odvaha to skutečně realizovat. Podíváte-li se na Prahu, můžu vám uvést pár příkladů, na kterých je vidět, že je to právě odvaha, která dělá ten rozdíl. Mimochodem o tom mluvil i prezident Petr Pavel ve svém projevu 28. října, kdy říkal, že  s jeho podporou mohou počítat ti, kteří budou s odvahou a odpovědností přistupovat i k řešení nepopulárních otázek. No, a to jsme právě my, protože když se podíváte třeba na to, že my budeme tento víkend otvírat Barrandovský most (rozhovor probíhal před otevřením Barrandovského mostu 22. listopadu, pozn. red.) – to je věc, na kterou nemělo několik politických reprezentací před námi odvahu sáhnout. Ten most se měl opravovat už deset let předtím, než ta oprava reálně začala. Zatím totiž nikdo nevymyslel, jak to opravovat bez uzavírek. Až to někdo vymyslí, tak dostane Nobelovu cenu. Je zjevné, že když jde o nejzatíženější automobilový most v celé České republice, že to bude mít dopad do dopravního systému.

Nikdo na to samozřejmě neměl odvahu, protože uzavírky nepřinášejí politické bodíky. To přináší stříhání pásek u nových staveb. Ale když nasypete všechny peníze do nových věcí a zanedbáte opravy, tak pak se stane, že ty mosty mohou spadnout, jako spadla třeba Trojská lávka. Všichni se posmívali ANO, že to spadlo za jejich vlády, ale ten problém byl hlavně v tom, že to bylo po dlouholeté neúdržbě, která tady byla x volebních období předtím. Ale my tu odvahu měli, ukazovali jsme i médiím, jak jsou ty předpjaté kabely uvnitř prorezlé, a že asi nikdo nechce, abychom s tím mostem spadli do Vltavy podobně, jako se stalo v Janově u podobně postaveného mostu. Navíc se nám podařilo opravu zkrátit o rok. A o tom to je, o té odvaze. My ji máme, jiným stranám odvaha chybí.

Co tedy díky té „odvaze“ čeká Prahu?

Staví se metro D, což je projekt za sto miliard. Tedy měl být za sto miliard v době, kdy byla inflace dvě procenta. Takže tušíme, že to za sto miliard asi nebude. Je to v současné době největší stavební projekt v zemi, bude mu konkurovat až dostavba jaderné elektrárny. Nikdo nedělá nic většího.

Pak je to třeba nákup nových příměstských vlaků, který řešíme ve spolupráci se Středočeským krajem. Ten kontrakt převýší svým objemem i výší nákup stíhaček F-35. S nadsázkou říkám, že se tím sveze více lidí, ale zase to hůř létá a střílí. Cílem je, aby lidé ze Středočeského kraje jezdili do Prahy primárně vlaky, které budou pohodlné, klimatizované, bezbariérové, s wi-fi, a nejezdili sem auty, protože víc aut se do Prahy už zkrátka nevejde. Praha není nafukovací.

Dalším projektem je nákup nových vozů metra, těch bez řidiče, respektive tedy strojvedoucího. Hlavně jde o nové vozy, které potom využijeme místo repasovaných starých sovětských vozů, které ještě jezdí na trasách A a B. Také to povede k tomu, že na trase C budeme moci zkrátit intervaly. Já bydlím na Hájích a do práce jezdím metrem, takže vím, o čem mluvím. Zkrácením intervalů se zvýší kapacita přibližně o třicet procent. A taky to bude i paráda, že v předním vagonu uvidíte do tunelu, jak to sviští.

Investujeme dále do nových tramvajových tratí. Teď se bude otevírat trať na Pankráci, protože bude zavřeno metro Pankrác, kde se staví propojka mezi trasou C a D, Pankrác bude nově přestupní stanice. Snažíme se, aby vznikl tramvajový okruh, jehož součástí bude i Dvorecký most, který se teď staví. Hotové by to mělo být na přelomu let 2025–2026.

Teď se projektuje i tramvajové spojení právě s napojením na Dvorecký most, které povede Jeremenkovou ulicí nahoru na Pankrác, poté přes Michli a nynější brownfield na Bohdalci a skrze areál Fakultní nemocnice Královské Vinohrady dále. To ale znamená, že napojíme další velkou pražskou nemocnici na kapacitní dopravu, protože do doby, než bylo prodlouženo metro A do Motola, prakticky všechny nemocnice v Praze s výjimkou nemocnice na Karlově náměstí měly tu nevýhodu, že byly poměrně daleko. Tady ta tramvaj pojede přímo do nemocnice.

A spousta dalších věcí. Každý si asi všiml výstavby tramvajové trasy na Václavském náměstí, kde je nutné po padesáti letech opravit i desku nad vestibulem.

To se dělá i na Florenci…

Podobně se to dělá i tam, ale na Florenci byla deska ještě navíc poškozena povodněmi, takže jde skutečně o emergentní opravu.

Řeší magistrát nějak kontrolu jízdy ve vyhrazených pruzích pro dopravu? Laickým pohledem to vypadá, že se nic nekontroluje.

Preferenční opatření pro MHD jsou důležitá, je to i o tom, jak se dodržují. V současnosti máme rozběhnutý pilotní projekt na Evropské, kde je kamera, která to umí detekovat. V minulém volebním období se to nepodařilo dotáhnout, teď jsem obnovil komunikaci s policií, takže si s policejním prezídiem musíme vysvětlit, jak to vyřešíme. Doufám, že se podaří najít taková cesta, aby kamera, která teď jenom počítá statistiku, skutečně generovala podněty na přestupky a začali jsme to pokutovat. Abychom dosáhli stavu, že se pravidla respektují. Nemůže tu být anarchie, ale musí tu být pořádek.

V momentě, kdy se domluvíme na systému, jak má fungovat na Evropské, bude to možné dále replikovat i na dalších místech v Praze, protože to už bude jen systém, který vezmete a nainstalujete jinam. Řešení přestupků nedávno převzaly městské části, takže bude záležet i na tom, jak se k tomu právě městské části postaví.

Nebude těch kamer pak v Praze už příliš?

V Praze už je teď hodně kamer. Pouze je potřeba některé z nich změnit tak, aby měly tuto funkci.

Neuvažuje Praha o zákazu či aspoň radikálním omezení sdílených koloběžek? Hradec Králové jim zakázal vjezd do pěších zón, v Brně se o tom uvažuje, v zahraničí je například v Paříži zakázali úplně.

To je záležitost, která se řeší, a věřím, že už v příští sezóně budou platit nová pravidla. Hledá se právní řešení, protože ono to tu bude asi o něco složitější než jinde, protože tady ten trh je řekněme zajímavější než jinde, takže tady čekáme velký boj. Rozhodně nebudeme zakazovat jízdu elektrickými koloběžkami. Když budete mít svoji soukromou koloběžku, tak si klidně jeďte, problém je se sdílenými koloběžkami a s turisty a specificky na některých místech v centru, kde mají tendence drandit po chodnících.

Tak to mají nejen v centru a nejen turisté…

V centru jich je ale nejvíc a pak tady se na těch koloběžkách s malými kolečky zkrátka jezdit reálně nedá. Budeme řešit otázku veřejného prostoru k nabízení té služby, protože odstavená koloběžka není zaparkovaný dopravní prostředek, ale místo nabízení služeb. Je nutno tomu dát nějaká pravidla. Teď řešíme právní otázku, jak striktní mají být. Naopak chceme podpořit sdílená kola, se kterými žádný problém není. Tam chceme zmnožit jejich parkovací hnízda. V centru, jak je placaté, se na kole prostě jezdí parádně. Když potřebuju jet třeba do Hybernské, tak taky sednu na kolo a jedu. Je to nejlepší dopravní prostředek, když tu byly zrušeny tramvaje.

Přemýšlím, nakolik to jsou opravdu Pražáci a nakolik lidi, kteří tu nebydlí, jedou sem autem a diví se, že nemůžou dojet až na Staroměstské náměstí.

Můžete chodit pěšky.

Ale to bych se nadřel, než bych tam došel. Kolo je lepší.

Máte nějakou oblast, kterou byste jako náměstek chtěl prioritně v Praze změnit či zlepšit?

Toho je spousta. Osobně prosazuji změny zákonů v Praze dlouhodobě. Spolupracujeme s ministerstvem dopravy a podařilo se nám prosadit třeba změnu v liniovém zákoně pro lepší a jednodušší stavbu místních komunikací v metropolitních oblastech.

Zákon je hezká věc, ale nemůžete si na něj sáhnout, není vidět. Ale něco konkrétního, hmatatelného máte? Nějaký „pomníček“, který tu po vás zůstane?

Já vám rozumím, ale pokud se chcete profilovat jako strana, která dělá politiku založenou na expertízách a datech, tak se to jaksi vylučuje se stavbou samoúčelných pomníčků. Bohužel to znamená, že pokud vám cost benefit analýza u nějakého projektu nevyjde, tak musíte naopak třeba nějaký pomníček zaříznout svému předchůdci, což se ne vždy setkává s pochopením. Na druhou stranu my tu jsme od toho, abychom veřejné prostředky vynakládali opravdu efektivně.

Dočkáme se někdy skutečně Pražského okruhu?

Teď projektujeme. Původní plán byl, že projekční práce budou dokončeny někdy okolo roku 2030, nicméně díky práci Ivana Bartoše a jeho novému stavebnímu zákonu se otevřela možnost, jak to celé urychlit. Teď zvažujeme možnosti, jak ten povolovací proces urychlit. Je však nutné myslet na jednu věc, na kterou vždycky upozorňuji. Praha nebude mít peníze na to, aby městský okruh postavila. Už stavíme za sto miliard metro, kupujeme příměstské vlaky, to je taky částka okolo sto padesáti miliard, byť tady je to ve spolupráci se Středočeským krajem. Pak to jsou nové vozy metra, to je osmdesát šest miliard, chceme stavět Vltavskou filharmonii, to jsou další miliardy, opravuje se Divadlo na Vinohradech, Holešovická tržnice, Průmyslový palác na Výstavišti. Musí se opravit Strahovský tunel. Zkrátka miliardy naskakují, a to znamená jediné, že na městský okruh nebudou peníze. Bude nutné sehnat finance od státu, protože okruh nebudou používat jenom občané Prahy.

Je nějaká oblast nebo nějaký konkrétní počin v Praze, o kterém můžete říct, že jste na něj pyšný?

Jsem rád, že se mi podařilo prosadit reformu vnitřního fungování Pirátů. To je věc, která je důležitá, ale chápu, že to lidi mimo Piráty příliš za srdíčko nechytá. Ale navenek to nese jednu zásadní informaci – že jsme schopni reformy dělat a že začínáme u sebe. Jsme liberální strana, která nebetonuje status quo, ale jsme schopni o věcech přemýšlet a inovovat je.

A z hlediska Prahy?

Jsem rád, že se nám daří posouvat budování tramvajového okruhu. A jsem rád, že jsme odstartovali budování metra D. Právě metro D bude snad někdy v budoucnu tím mým „pomníčkem“, jak jsme o tom před chvílí hovořili.

Něco, co vás naopak štve? Kromě toho, že vám Pražáci nadávají kvůli dopravě.

Přemýšlím, nakolik to jsou opravdu Pražáci a nakolik lidi, kteří tu nebydlí, jedou sem autem a diví se, že nemůžou dojet až na Staroměstské náměstí. Rád bych ale vyvrátil mýtus, že nemám rád auta. Je to podobné, jako když se doma zouváte. Já se doma zouvám a není to tím, že bych nenáviděl boty a chtěl je všem zakazovat. Podle mě je to znak toho, že je člověk civilizovaný a doma chodí v papučích. A o tom to je. O tom, že do centra je vhodnější používat jiný dopravní prostředek, než je auto. V obýváku nechodíte v holínkách, ale jdete v nich na pole, tak já autem také jedu jen, když jedu třeba za prarodiči do Slavičína na Moravu. Ale v centru velkoměsta, jako je Praha, existují i jiné způsoby dopravy, kterým se snažíme dávat prioritu, protože jsou prostorově efektivní a toho místa je tu málo a je o něj velká rvačka.