Předseda vlády Bohuslav Sobotka navrhl v neděli prezidentu republiky odvolání ministra Jiřího Dienstbiera, který se prezentuje jako ministr pro lidská práva. Ministerstvo pro lidská práva u nás neexistuje. Dienstbier byl ministr bez ministerstva (bez portfeje). Občas této pozice využívají premiéři, aby odměnili politické spojence, kterým však nechtějí svěřit řízení skutečného ministerstva.

Protože ministr bez ministerstva není moc populární, je zvyklostí, že převezme předsednictví různých poradních orgánů vlády a vytváří si agendu, aby byl ministrem pro něco. Ovšem ministr bez ministerstva zůstává ministrem pro nic. Dienstbier, který podpořil Bohuslava Sobotku ve stranickém boji o moc po pro sociální demokracii nepříliš úspěšných volbách v roce 2013, získal 29. ledna 2014 post ministra bez portfeje a prezentoval se jako ministr pro lidská práva.

Dienstbier stál u počátku ústupu sociální demokracie, když jako její kandidát propadl v prezidentských volbách. Dienstbierovu kandidaturu protlačoval i jeho tehdejší podporovatel David Rath. Kandidát sociální demokracie, která byla v té době jednou ze dvou nejsilnějších stran, skončil až čtvrtý. Prezidentská volba je poučením, že vedení politické strany se musí o hlasy vlastních voličů i členů ucházet, nemá moc s nimi disponovat. Pakliže se nálada voličů strany a záměr jejího vedení mine, voliči prosadí svou bez ohledu na doporučení centrálního pražského vedení. V prezidentské volbě v roce 2013 dala na Moravě převážná část dlouhodobých voličů i členů sociální demokracie hlas Miloši Zemanovi a ne kandidátovi stranického vedení Dienstbierovi.

Dienstbier však neuspěl ani v oblasti, ke které se slovně hlásil. Alespoň z pohledu reálného zneužívání moci u nás. Oblast lidských práv lze chápat jako příležitost, jak se díky různým projektům a takzvaně neziskovým organizacím zapojit do dobývání renty pro část lidí žijících z veřejných peněz. Nebo si lze zvolit boj za práva občanů proti zneužívání moci ve státě.

Bohužel zde sociální demokracie nereagovala na porušování ústavního práva na zákonného soudce a zneužívání moci vedením státního zastupitelství, které si vybíralo v zájmových kauzách soudy, ke kterým podá návrh na nasazení odposlechů, uvalení vazby a tak dále. Je logické, že si vybíralo soudy, kde předpokládalo vlídné vyhovění svým návrhům a ne naopak. Toto jednání ještě před nástupcem Dienstbiera do funkce ministra označil Ústavní soud 17. 9. 2012 za „závažné porušování principů právního státu“.

Dienstbier s tím bohužel neudělal nic a toto protiústavní zneužívání moci musel zarazit až Ústavní soud. Stalo se tak 19. 4. 2016 na návrh opozičních poslanců ODS vedených moravským poslancem a bývalým ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem. Proto hodnotím Dienstbierovu činnost tak, že nebyl skutečným ministrem pro lidská práva.

■ Zdeněk Koudelka je právník a rektor Vysoké školy Karla Engliše v Brně.

Komentář vyšel na autorově webu.