Rada pro rozhlasové a televizní vysílání trhá v posledních týdnech rekordy. Víc než v dohledu nad děním v éteru a na televizních obrazovkách ale v podlézání favoritům nadcházejících voleb. 

Státní úřad, kterým RRTV bezpochyby je, se totiž může přetrhnout v šikaně zpravodajství a publicistiky České televize. Jen několik dní poté, co za jásotu prezidenta Zemana a konspiračních webů strhala stanici ČT24 za její zprávy o amerických prezidentských volbách, žádá teď pro změnu „vysvětlení“ k reportážím České televize o Babišových dluhopisech.

V prvním případě se RRTV zjevně dopouští řady faulů. Už samotný fakt, že ze dvou analýz k tzv. Americké volební noci na ČT24, které si nechala kvapem zpracovat, použila výhradně tu, která televizi trhá na kusy, mluví sám za sebe. Z druhé, pozitivní analýzy, přitom neuvedla ani řádku.

Zeman ČT nenávidí

O lopotném přepočítávání hostujících sympatizantů jednotlivých prezidentských kandidátů v pořadu se už také leckde psalo. Sporná čísla, jimiž se teď vysílací rada důležitě ohání, totiž ani zdaleka neodpovídají reálnému součtu všech hostů, kteří v pranýřovaném zpravodajství účinkovali. Početním kejklím pak dala korunu, když mezi fanoušky demokratické prezidentské kandidátky účelově přistrčila amerického velvyslance, aniž by vůbec vzala v potaz, že ambasador tu zastupuje hlavně svou zemi, a ne tamní politické soupeře.

Další „důkazy“ pak účelově vytrhla jen z několika málo hodin celého maratonu volebního vysílání. Účel tu světí prostředky; staronový prezidentský aspirant Miloš Zeman má teď Radu pro rozhlasové a televizní vysílání za geroje a blaženě ji cituje na návsích a náměstích. Českou televizi totiž nenávidí, není dost proruská, dovolí si k němu kritiku a netleská bonmotům.

Odvolat se tu nelze, sdělil bohorovně sám předseda vysílací rady s tím, že má věc za uzavřenou. A basta fidli. Kdoví, kdo z RRTV poplkal s prezidentem na hradní recepci pro Zemanovy příznivce…

Babišova hysterie

Druhý případ už páchne čirým hujerstvím. Předákovi hnutí ANO, jemuž průzkumy přisuzují roli vítěze podzimních sněmovních voleb, RRTV s chutí olízla celé vládní polobotky. Stejně jako Radu České televize ji ministr Babiš zavalil stížnostmi, v nichž láteří nad zkorumpovanou pakáží z ČT. Jen proto, že se reportéři veřejnoprávní televize spolu s novináři z Echo24 zblízka podívali na notně podezřelou transakci, skrze niž (sic!) ministr financí levně nakoupil dluhopisy vlastní firmy, aby pak nezaplatil ani haléř na daních.

Přisprostlá hysterie, kterou Babiš spustil hned po odvysílání pořadu, tu naopak svědčí o majstrštyku novinářů. Císaře místních populistů, jenž se jindy zalyká řečmi o úspěšném výběru daní, aby je jinde sám neplatil, novináři načapali v nedbalkách, když poukázali na nesrovnalosti v Babišových příjmech.

Slovenský oligarcha, jenž těží z přízně lhostejných českých voličů s obdivem k mamonu, teď kvůli reportáži zuří a vysílací rada ochotně koná. Na základě Babišových stížností se totiž v České televizi dožaduje vysvětlení jednotlivých pasáží pořadu Reportéři. Proč rada žádá vysvětlení, když si v požadavku na ČT hned sama odpovídá, je nasnadě. Má dopředu jasno, stačí pár vět z obsahu její výzvy veřejnoprávní televizi.

Třeba tahle: „Reportáž dále jednoznačně evokuje dojem, že k nákupu akcií došlo účelově s cílem vyhnout se placení daní a že společnost Agrofert je protežována při získávání veřejných zakázek, aniž by reportáž tyto domněnky jakkoli prokázala.“ Formální řeči o vysvětlení působí v této souvislosti spíš jako cudný list, zakrývající přítulnost RRTV k potenciálnímu premiérovi. Ten totiž členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jmenuje na doporučení sněmovny. Při místním ohýbání zákonů sice může, ale nemusí.

Mazlíci ministra financí

Pojem „vysvětlení“ navíc přesně definuje správní řád. „Vysvětlení může požadovat (správní orgán) jen tehdy, nelze-li rozhodné skutečnosti zjistit jiným úředním postupem.“ Z tiskové zprávy RRTV je přitom zřejmé, že žádná zjištění už dávno nepotřebuje; ve své zprávě je totiž rovnou cituje. Babiš tak nepotřebuje ani odpověď na stížnosti, o špatnostech Reportérů ČT z pera vysílací rady se mohl dočíst v novinách ještě dřív, než rada obeslala výtkami samotnou Českou televizi.

Slušnost v postupech se tu dávno nenosí, zato stát se vicepremiérovými mazlíky není teď moc těžké. Proč vysílací rada, při tak halasných pochybnostech o vyváženosti reportáže k Babišovým dluhopisům, nezahájila s ČT rovnou správní řízení, si lze rovněž domyslet. Šancí na slávu a nejspíš i na úspěch by totiž měla poskrovnu.

Zato naspěch mít musela, ještě než se Babišovými stížnostmi začne zabývat Rada České televize. Ta má dohled nad ČT přímo v popisu práce a k výkonu mandátu nepotřebuje předsedu vlády. Navíc sází na jistotu a Babišovy stížnosti prošetřuje jako podnět kteréhokoliv z televizních koncesionářů. Funkce ani miliardy tu přednost nemají.

Postup Rady pro rozhlasové a televizní vysílání se stává v obou případech nebezpečným precedentem. Servilitou k moci a vlivu v časech, v nichž tu političtí populisté slibují chléb a hry výměnou za občanské svobody, jim tak významně sekunduje v pomalé popravě svobody projevu.

Česká televize na šibenici tu je prozatím jen jejich snem; Babiš a Zeman ji sami nepostaví. Pomáhat veřejnoprávní televizi na oprátku stejně jako v Polsku by česká vysílací rada přece jen nemusela…

Komentář je publikován s laskavým svolením hlidacipes.org