Populární ukrajinský komik a herec Volodymyr Zelenskyj se může posledních pár dnů opájet radostí nad svým vítězstvím v prezidentských volbách. S výrazným náskokem porazil dosavadního ukrajinského prezidenta Petra Porošenka. Co ale znamená Zelenského vítězství pro Ukrajinu? Přinášíme text Štěpána Chládka ze serveru Hlídací pes.

Ukrajina opět hledá změnu. Pět let po pádu proruského prezidenta s autoritářskými sklony Viktora Janukovyče, po anexi poloostrova Krym a vyhlášení separatistických republik na východě země je jasné, že – malým pokrokům navzdory – se valnou většinu problémů vyřešit nepodařilo.

Míra korupce je stále ohromující, ekonomice se nedaří, mnoho Ukrajinců odchází za prací za hranice. Válečný konflikt na východě země Ukrajinu vysiluje finančně i morálně.

Někteří politici a další veřejní činitelé vzbuzují pochyby, zda si na svůj luxusní život vydělali legální cestou, což situaci příliš neuklidňuje. Nelze se proto příliš divit, že míra důvěry Ukrajinců ve vládu je nejnižší na světě – pouhých 9 %.

V takové atmosféře komik Zelenskyj výrazně zamíchal politickými kartami. Své rozhodnutí kandidovat na prezidenta oznámil na Nový rok ve svém silvestrovském poselství formulovaném v prezidentském stylu. Teprve po něm byl vysílán projev skutečného prezidenta Porošenka.

To vše se událo na televizním kanálu 1+1, který patří jednomu z nejbohatších Ukrajinců a kontroverznímu oligarchovi Ihoru Kolomojskému, který se s Porošenkem kvůli několika sporům rozhádal a byl jím v roce 2015 odvolán z funkce gubernátora Dněpropetrovské oblasti.

Sluha lidu versus oligarcha

Od doby, kdy Zelenskyj oznámil svou prezidentskou kandidaturu, předvolební kampani dominoval a vlastně udával tón. Podpora pro někdejší premiérku Julii Tymošenkovou i Porošenka rychle slábla a Zelenskyj přebíral voliče zejména Tymošenkové.

Petro Porošenko neměl před prvním kolem volby zdaleka postup do kola druhého jistý. Značný pokles jeho oblíbenosti lze vysvětlit různě. Motto jeho vítězné kampaně z roku 2014 „žít nově“ nebylo, vzhledem k aktuální situaci na Ukrajině, příliš šťastné a tento „nový“ život se zdaleka ne všem Ukrajincům zamlouval.

Třešničkou na dortu se pak zdály být Porošenkovy plané sliby, že do několika týdnů vrátí Ukrajině Ruskem okupovaný Krym i část Donbasu.

V situaci, kdy oba nejsilnější kandidáti měli kvůli svým škraloupům více odpůrců nežli příznivců, nastoupil překvapivě do předvolebního vlaku Volodymyr Zelenskyj. Mnoho Ukrajinců bylo jeho překvapivým rozhodnutím upřímně šokováno.

Jeho kandidatuře nepochybně pomohlo, že na již zmíněném kanále 1+1 začal hrát v seriálu „Sluha lidu“ obyčejného učitele, který se zázrakem stal přes noc ukrajinským prezidentem. Díky pichlavým alegoriím a pikantním vtípkům na adresu stávající ukrajinské vládní moci si rychle získal mezi Ukrajinci popularitu.

Fenomén Zelenského však lze vysvětlit i jinak. Zelenskyj do posledních chvil svojí kampaně komunikoval s veřejností převážně rusky. To sice dráždilo mnoho nacionalistů, kteří mají velkou podporu na západní Ukrajině, bylo to však sympatické ukrajinskému jihu a východu, kde právě ruskojazyčné obyvatelstvo převládá.

Zvolit si menší zlo

Energický Zelenskyj v každém z průzkumů suverénně převažoval nad ostatními kandidáty, kteří tápali nad tím, jak předvolební klání ještě nějakým způsobem zvrátit.

Jeho elektorát tvořili podle průzkumů spíše lidé mladší, protestně naladění a obecně nespokojení voliči, kteří nakonec k volbám skutečně přišli. Volodymyr Zelenskyj v prvním kole obdržel 30,26 % hlasů při 63% volební účasti. Do druhého kola s ním postoupil Petro Porošenko s 15,95 %.

Místo souboje politických koncepcí a pohledů pak byli Ukrajinci svědky spíše jedné velké estrády, i když se odehrávala na pozadí války na východě země, v níž denně umírají ukrajinští vojáci i civilisté.

Porošenko, i když nerad, musel na tuto show přistoupit, chtěl-li si uchovat alespoň nějaké šance. Zelenský ale svou roli sehrál mistrně. Před týdnem zvítězil s drtivými 73,22 %. Porošenko dostal 24,45 % hlasů. Necelá 2,5 % hlasů pak byla neplatná.

Otázku, proč zvítězil Volodymyr Zelenskyj, si klade nespočet pozorovatelů. Jasné vítězství není možné interpretovat tak, že by šlo jen o pozitivní hlasy, které si Zelenskyj vysloužil díky přitažlivosti své osobnosti a programu.

Mnoho Ukrajinců se rozhodovalo spíše v mezích „menšího zla“, kdy uvážili, že pro ně zřejmě menším zlem bude zcela nezkušený Zelenskyj než naopak velmi zkušený Porošenko.

Porošenko byl pro mnohé voliče zosobněním establishmentu. Symbolem politické moci a směřování Ukrajiny posledních pěti let, kdy zdaleka nedošlo k naplnění velkých (a dost možná také naivních) očekávání změny životní úrovně v zemi.

Voličům se sice Porošenko prezentoval jako zapálený vlastenec, který se každodenně bije za dobro své rodné vlasti, v očích velké většiny voličů však byl spíše oligarchou, který si své obchodní a politické zájmy chce ochránit na dalších pět let.

Ukrajinští voliči, na rozdíl například od těch ruských, nemají sebemenší problém ve volbách „svrhnout“ stávající politické vedení, pakliže s ním nejsou spokojeni. Znovu to potvrdili. Volání po změně převážilo.

V tíživé situaci, v níž se dnes Ukrajina po pěti letech války a pomalých reforem nachází, se nelze divit tomu, že voliči „toho mají dost“ a jsou ochotni riskovat. Ze svého pohledu nemají co ztratit, protože sázka na politicky zkušeného kandidáta před pěti lety beztak příliš nevyšla.

Zvolení Volodymyra Zelenského šestým prezidentem Ukrajiny je velikým překvapením pro všechny pozorovatele, dost možná pak i pro něho samotného.

Od vyhlášení nezávislosti Ukrajiny v roce 1991 se jedná o první prezidentské volby, v nichž nedošlo k zásadnímu střetu dvou kulturně odlišných ukrajinských regionů – prozápadního a vesměs nacionalistického Západu a prorusky orientovaného Východu.

Zelenského totiž, s výjimkou Lvovské oblasti, jež bývá považována za baštu proukrajinského nacionalismu, podpořily všechny zbývající ukrajinské oblasti napříč těmito regiony.

Hlavním tématem voleb nebyly otázky národní identity, ale právě požadavky radikální změny systému vládnutí na celé Ukrajině, s nímž v ukrajinské společnosti panoval absolutní nesouhlas.

Bude zas na Ukrajině veselo?

Volodymyr Zelenskyj je pro Ukrajince poměrně přitažlivou nadějí na změnu – je mladý, usměvavý, pohledný, vtipný, bez politických škraloupů, vyjadřuje se nepříliš složitou ukrajinštinou prošpikovanou občasnými rusismy – je tedy představitelem takřka běžného Ukrajince.

Lze se ale na něj dívat i jinak. Objevují se i názory, že Volodymyr Zelenskyj je čirý psychopat, který do volebního klání nastoupil pouze proto, aby zviditelnil své již beztak populární jméno a relativně neeticky využil své vysoké oblíbenosti, a „z legrace“ převzal prezidentské otěže.

Anebo mu tito kritici křivdí a on skutečně vstoupil do politického dění proto, aby na rozdíl od neoblíbených a hašteřivých politiků konečně zahájil realizaci reforem, které Ukrajina nutně potřebuje, a vylepšil tak kondici této země a zvýšil její prestiž.

Která z těchto dvou verzí je pravdivá, zatím nevíme. Začneme se to však dozvídat poměrně brzy. Je jasné, že Ukrajinci nemíní na výrazné změny nikterak dlouho čekat a po svém novém prezidentovi budou žádat, aby jejich vysoká a vcelku oprávněná očekávání naplnil co možná nejdříve.

A pokud tomu tak nebude, může Volodymyr Zelenskyj počítat s tím, soudě dle ukrajinské historie, že mu ještě Ukrajinci ukáží, že i oni umí udělat pořádně „veselo“.

Hlídací pes