Naposledy si z americké první dámy vystřelila chorvatská jazyková škola, která svou reklamní kampaň založila na zesměšnění Melaniiny angličtiny. Na billboardy s Trumpovou a americkou vlajkou v pozadí napsali „Představte si, jak daleko můžete dojít i s malou znalostí angličtiny.“ Mluvčí Amerického institutu Ivis Burić v reakci na kontroverzi médiím řekl: „Nesmírně nás mrzí, že byly billboardy pochopeny jako prostředek, jak zesměšnit první dámu. Celý kontext byl míněn pozitivně, chtěli jsme ji zobrazit jako vzor.“

Podle Buriće byla nicméně kampaň z marketingového hlediska díky pozornosti domácích i zahraničních médií extrémně úspěšná. Jazyková škola tak vlastně mimoděk přiznává dvojsmyslnost, kterou do sloganu vložila. Výrazný přízvuk a gramatické chyby, které slovinská rodačka, žijící od roku 1996 v Americe, dělá, jsou zdrojem pokoutných úsměvů od doby, kdy Trump začal svou ženu angažovat v rámci prezidentské kampaně. Pravděpodobnost, že by si toho jazykové centrum nebylo vědomo, je asi tak mizivá jako pravděpodobnost, že se slovní spojení „a little bit“ zatoulalo na billboard omylem.

Kromě nedokonalostí v užívání jazyka, který není její mateřštinou, je Trumpová často vysmívána kvůli svému vzhledu, kariéře modelky, naivitě nebo neobratnosti při jednání s médii. Po Trumpově letošní inauguraci se média zabývala několik měsíců tím, že první dáma není na veřejnosti příliš aktivní. Na jazyku byla permanentně výčitka v podobě zbožňované mediální superstar Michelle Obamové.

Ačkoliv je ve veřejných vystoupeních Trumpové z poslední doby možné pozorovat výrazné zlepšení, pozitivní změně se média nevěnují. Všichni tak nějak tušíme, že jejím skutečným „problémem“ a trnem v patě médií nejsou ani angličtina ani plastické operace, ať už je podstoupila, nebo nikoliv, ale její manžel. Upozorňování na nedostatky první dámy tak má pouze za úkol oživit výčet důvodů, proč je Donald Trump jako americký prezident neakceptovatelný.

Role americké první dámy není definována americkou ústavou ani žádným jiným dokumentem. Manželka prezidenta je však v důsledku historického vývoje považována za důležitou postavu prezidentské administrativy. Disponuje především tzv. soft power. Pokud je v práci s ní obratná, může dalekosáhle ovlivnit míru popularity prezidenta. Nástrojem veřejné politiky první dámy je především charitativní a veřejně prospěšná činnost. Tradiční součástí jejího angažmá je ale také reprezentace státu. Je naivní očekávat, že bude každá první dáma respektovanou publicistkou a lidskoprávní aktivistkou jako Eleanor Rooseveltová. Trumpová na nic podobného nikdy ani neaspirovala.

V žádné ze jmenovaných aktivit, kterými se první dáma má tradičně zabývat, zatím Trumpová sice nijak zvlášť nezazářila, zároveň ale také nic zásadního nepokazila. Zemi reprezentuje v konzervativním smyslu objektivně řečeno dobře. Nedávno se ujala rekonstrukce Bílého domu a chce tak podle svých slov navázat na odkaz Jacqueline Kennedyové. Mnoho feministek by tento skromný cíl mohlo označit za nedostatečný. Je si nicméně třeba uvědomit, že tak jako se dnes mohou ženy rozhodnout žít svůj život nezávisle na mužích, stejně legitimním rozhodnutím je žít život po jejich boku.

Vysmívat se jakékoliv ženě za fyzické či intelektuální nedostatky (v tomto případě se navíc jedná o těžko ovlivnitelný slovanský přízvuk) je hrubá nevychovanost, ať už je dotyčná vdaná za kohokoliv. Jen těžko si umíme představit, že by někdo vyčítal afroamerický přízvuk Michelle Obamové. Proč by to mělo být jinak v případě Melanie?