V pátečních Babišových Lidových novinách píší Martin Zvěřina a Josef Mlejnek jr. o problémech s uprchlíky a o čtvrteční demonstraci antiislamistů. Shodně se kriticky vyjadřují k hysterii ohledně imigrantů a islámského státu, což je jistě velmi na místě.
Jenže publicistika v Babišově hájemství má své vymezené hřiště. Pan Mlejnek mluví o tom, že údajný chalífa Islámského státu Bagdádí bude spíše Radkem Johnem tohoto útvaru než jeho Vítem Bártou – proč nenapíše Martinem Komárkem nebo Martinem Stropnickým než Andrejem Babišem? Inu proto, že to nejde.
Taky pan Zvěřina přirovnává protiislámskou demonstraci k mítinku Holešovské výzvy v dubnu 2013. Je ovšem zjevné, že hysterie, která provází nynější zrod protiislámského a protiimigrantského hnutí, je velmi podobná hysterii protikorupčního hnutí, které zrodilo Andreje Babiše, obyčejného člověka, co maká a nekrade. Analogie je plodná a živá (kdo se ještě dnes pamatuje na Holešovskou výzvu! Ta je dnes aktuální podobně jako třetihory), ale připomínejte ji v babišovinách! Tímto způsobem si babišovské prostředí vychovává své novináře a publicisty.
Během proměn doby od listopadu 1989 až do velké protikorupční revoluce a následné normalizace u nás vzniká sorta mimořádně odolného, otužilého mediálního pracovníka, který všechno snese, všemu se přizpůsobí a je schopný si zachovat životnost i v extrémních podmínkách. V procesu otužování české žurnalistiky a publicistiky se pojí mičurinské šlechtitelské úsilí mediálních manažerů, náhlé změny politického klimatu i spontánní, možná docela nevědomá spolupráce šlechtěných, takže nakonec vznikne nová forma mediálního života, podobná bakteriím, které k životu nepotřebují kyslík.
A taky noviny, které až tak nepotřebují čtenáře – ale to vlastně žádné novum není, něco podobného jsme tu měli v minulosti poměrně nedávné déle než čtyřicet let a svět se kvůli tomu nezbořil. Nejdále pokročili v Mladé frontě Dnes (krásnými exempláři této vyšlechtěné, odolné novinářské fauny jsou např. Milan Vodička, Teodor Marjanovič nebo Luděk Navara). Skoro bych ale řekl, že než přežít bez většího odporu takový nápor darwinovského přirozeného výběru a obstát v soutěži, kdo se lépe přizpůsobí změněným podmínkám, aniž by to na něm bylo na první pohled nápadně moc vidět, je lepší prostě vyhynout.
Z politického zápisníku Bohumila Doležala na stránkách Události
