GLOSA / Úspěšnou kariéru, kterou Roxana před deseti roky zahájila na druhém konci Evropy, jí teď chce zaříznout zlý švédský stát. Přitom by ve svém oboru mohla z fleku kandidovat na hrdinku kapitalistické práce: „Nikoho neobtěžuju a nikdo si na mě nestěžuje,“ zopakovala několikrát reportérce deníku Dagens Nyheter, která o ní a jejích kolegyních napsala článek.
Tři žebračky z Rumunska si na živobytí vydělávají v ulicích Göteborgu, jenže Švédsko hodlá jejich živnost na celém svém území zakázat. Článek, který vypadá jako hra Járy Cimrmana kombinovaná s novinovými texty českých levičáků, má zřejmě způsobit, že po jeho dočtení nezůstane jediné oko suché.
A věřím, že v řadě případů to tak skutečně je, zvlášť když si Cristina povzdechne, že výdělky už nejsou takové jako dřív, protože ti, kteří dávali každé tři dny, teď dávají jenom jednou za čtrnáct dní. „Víme, že i ve Švédsku se zdražilo, že se zvýšily náklady a že je to obtížnější,“ vyjadřuje pochopení Cristina.
Dvaapadesátiletá Izabela zaloví o půl třetí odpoledne v kapse a vytáhne asi dvacet korun, které od rána nashromáždila. „Ale když je dobrý den, může člověk dostat 200 až 300 švédských korun (440 až 660 Kč),“ komentuje to třiačtyřicetiletá Roxana. Peníze prý posílá do Rumunska svým třem synům, kteří jsou na její pomoci závislí.
Svědectví o těžkém životě
„Ženy podávají svědectví o těžkém životě. Sedí venku, před supermarkety, v dešti, sněhu a zimě. Bolí je tělo,“ napsala redaktorka. Roxana se dušuje, že kdyby měla jinou možnost, žebrat nebude. „Jsme tady, protože to potřebujeme. Jsem negramotná a je pro mě hodně těžké sehnat práci v Rumunsku.“
Co na tom, že žebrání je cesta do pekel, a to především pro ty, kteří ho provozují. „Žebrání nenabízí žádné dlouhodobé řešení, žádnou cestu z chudoby. Naopak hrozí, že problémy ještě zhorší. Žebráci jsou vystaveni urážkám, násilí a diskriminaci. Dalším žebráním se jejich zranitelnost ještě více upevňuje,“ uvedl Christian Karlsson ze strany Křesťanští demokraté, který předsedá parlamentnímu sociálnímu výboru.
Švédská vláda s podporou Švédských demokratů na konci září rozhodla, že začne připravovat návrh zákona, který by žebrotu zakazoval. Teď se všechny tři ženy bojí, že o živobytí přijdou, ale dokud to půjde, jsou podle svých slov odhodlány to nevzdat. „Nikoho přece nenutíme, aby dával. Kdo chce dávat, dává. Ale je to dobrovolné,“ říká Roxana.
Žebráci, není už načase založit odbory? Tipnu si, že u mnohých byste našli pochopení, dnešní svět je na to dostatečně postavený na hlavu.