Hlavní otázka, která po masakru mladého Afghánce ve vlaku nedaleko bavorského Würzburgu trápí německou politickou a intelektuální levici, zní: Jak to, že policie zastřelila pachatele? V bezprostřední reakci na eliminaci teroristy se tak vyjádřila významná představitelka Zelených, Renate Künastová. Taková politická (pseudo)korektnost je jen cestou do pekel.

Radikální islamista v osobním vlaku na trase z Treuchtlingenu do Würzburgu brutálně zaútočil na nic netušící cestující sekerou a nožem. Čtyři z nich zranil těžce, jednoho lehce a čtrnáct lidí utrpělo šok. Bilance krvavého útoku mohla být ještě horší. Pokračování šíleného řádění zabránila policie, která zločince při následném útěku zastřelila.

Německé úřady oznámily, že se jednalo o sedmnáctiletého běžence afghánského původu, který do země přicestoval bez doprovodu rodičů. Dva roky žil v uprchlickém táboře a několik týdnů v pěstounské rodině. Vyšetřovatelé však dnes afghánský původ, který běženec uváděl při žádosti o azyl v Německu, zpochybňují. Přiklánějí se k verzi, že jeho původ může být pákistánský.

To by ovšem znamenalo potvrzení znepokojivých obav, že žádosti o azyl nejsou důkladně prověřovány. Nikdo přesně neví, kolik je mezi žadateli těch, kteří o azyl žádají pod zfalšovanou identitou, jelikož by na něj jinak neměli nárok. Rozhodně nepůjde o ojedinělé případy, protože většina běženců nevlastní hodnověrné doklady.

[ctete]67981[/ctete]

70 procent migrantů bez platných dokladů

To ostatně potvrdil i ředitel německého Spolkového úřadu pro ochranu ústavy (obdoba civilní kontrarozvědky BIS) Hans-Georg Maassen. Letos v dubnu prohlásil, že velkým problémem migrační vlny je skutečnost, že se mezi uprchlíky vmísí radikálové, a cestují pod jiným jménem. Podle něj nepředložilo až 70 procent migrantů při příchodu do Německa platné cestovní pasy.

„Mysleli jsme si, že riziko odhalení je prostě příliš velké. Mezitím už víme, že co se týče Islámského státu, musíme se toho hodně přiučit,“ přiznal Maassen. Doslova prorocky znějí jeho následující slova: „Starosti si děláme hlavně kvůli množství nezletilých uprchlíků bez doprovodu,“ uvedl s tím, že islamisté si vybírají cíleně mladíky bez rodin, a snaží se o radikalizaci jejich názorů. Islámský stát přitom už dříve zveřejnil fotomontáže, na kterých vyzývá k útokům na cíle v Německu.

Ačkoli vyšetřování dosud neskončilo, už teď je známo, že se v bytě útočníka, který podle svědků provolával „Alláhu Akbar“, našla vlajka Islámského státu. Prostřednictvím své agentury Amak zveřejnil Islámský stát videonahrávku, na které se k němu mladý radikál hlásí a ohlašuje, že spáchá teroristický čin.

„Pachatel je také oběť“

A jaká je reakce německé levicové scény? Předsedkyně právního výboru Bundestagu Renate Künastová, dříve spolková ministryně a dlouholetá předsedkyně poslaneckého klubu Zelených, napsala na svůj Twitter: „Proč nemohl být útočník postřelený tak, aby nebyl schopný (dalšího) útočení????“, ptá se rozhořčeně se čtyřmi otazníky.

Künastová, která už před několika lety prosazovala naturalizaci islámu a jeho výuku na německých školách, svými výroky vyvolala ostrou diskusi. Na její stranu se staví podobně orientovaní komentátoři, kteří vyhlašují, že „pachatel je také oběť“ a „spravedlnost nalézají soudy, nikoli střelba“.

Zatímco němečtí Zelení kladou důraz na vyšetření, zda bylo použití střelby proti teroristovi adekvátní, bavorský ministr vnitra  Joachim Herrmann (CSU) bránil postup policistů s tím, že zakročili až poté, co proti nim radikál zaútočil vražednou zbraní.

Proti postojům německé levicové scény stojí další oponenti, například významný liberálně-konzervativní komentátor Roland Tichy, předseda nadace Ludwig Erhard Foundation.

Klást by se měly jiné otázky

Podle Ticheho by měly být pokládány úplně jiné otázky. Kdo stál za útokem teroristy? Pokud vyšetřování ukazuje, že měl napojení na islamisty, jak je možné, že jeho radikalizace nebyla rozpoznána a nedalo se jí předejít? Jakou má souvislost politika otevřených dveří s dovozem násilí, protože kontroly příchozích evidentně nejsou dostatečné? Nedělají státní orgány pro ochranu svých občanů příliš málo?

Levicové spektrum však nastoluje jiné problémy. Místo osvětlení motivů pachatele a přehodnocení bezpečnostních rizik migrační politiky zdůrazňuje práva pachatele. Nikoli tedy jeho brutalita, nikoli utrpení obětí a jejich rodinných příslušníků, nikoli poděkování policejní jednotce, která zabránila dalšímu násilí. Pozornost si zasluhuje policejní akce.

Pachatelé takových trestných činů, které v poslední době v Evropě narůstají, jsou těmito intelektuálními kruhy často „omlouvány“ jejich sociálním statusem. Podle nich jsou traumatizovanými oběťmi společenských vztahů, žijícími bez východiska na okraji společnosti. V této logice se policie zachovala nezodpovědně, když proti takto frustrovanému jedinci použila krajní prostředek, a nedopřála mu vysvětlit jeho pohnutky, které by měly být u soudu brány v úvahu.

Brutální zločiny nelze omlouvat

To je ale nesmírně cynický přístup prezentovaný zejména těmi, kteří by nikdy nepřiznali chyby a omyly multikulturalismu, který sami vyznávají. Podobně nevěrohodným způsobem je „omlouván“ terorista tuniského původu z Nice. Šlo prý o duševně nevyrovnaného a izolovaného jedince, jehož radikalizace se zatím nepotvrdila.

Zákeřné vraždy se nedají omluvit ničím. Pachatelé takto obludných činů ztrácejí právo na jakýkoli soucit. Jejich „advokáti“ neberou potaz, že jejich doktrínou je násilí a zastrašování. Počítají s tím, že přitom sami mohou přijít o život, a nemají se svými nevinnými oběťmi žádné slitování.

Co si ostatně myslet o dalším aktuálním případu, kdy Marokánec v letovisku ve francouzských Alpách pobodal ženu a tři její nezletilé dcery, nejmladší osmiletou? Prý ho vyprovokovalo jejich vyzývavé oblečení. Budeme hledat politicky korektní vysvětlení, že je jeho jednání sice odsouzeníhodné, ale částečně pochopitelné, protože je v souladu s jeho vírou? Nemohou si za to nakonec ty děti samy?

Není divu, že byl francouzský premiér Manuel Valls při příjezdu do Nice kvůli „Minutě ticha“ za oběti krveprolití vypískán. A příliš mu ani nepomůže, pokud pískot největší francouzská agentura AFP vystřihla ze svého zpravodajství. V Nice přitom zahynula třetina lidí muslimského původu. Teror islámských extremistů se obrací proti všem bez rozdílu.

V Evropě stoupají ve veřejnosti obavy, že státy nejsou schopny zajistit její bezpečnost. Příčin je celá řada. Některé se úplně ovlivnit nedají. Jiné však jdou na vrub vlád, které si nebyly schopny poradit s celkově zhoršenou bezpečnostní situací posledních let a s integrací nemalé části přistěhovalců.

Úskalí „organizovaného dobra“

Krajním příkladem vyznávání „kultu organizovaného dobra“ jsou právě Zelení, a to nejen v Německu. Ve Švédsku, které je baštou evropského multikulturalismu, nedávno vypukl skandál, když museli rezignovat vicepremiérka Asa Romsonová a její kolega ze Strany zelených muslimského vyznání, Mehmet Guner Kaplan. Oba čelili veřejné kritice (a to i z vlastní strany), že nezvládli svoji funkci, jelikož nevystoupili proti radikálním islamistickým postojům části straníků. Samotný Kaplan se stýkal s radikály z turecké organizace Šedí vlci.

Jeden z největších švédských expertů na boj proti extremismu, Lars Nicander, k tomu uvedl: „Infiltrace Strany zelených islamisty připomíná období studené války, kdy se do demokratických politických stran a dalších organizací infiltroval Sovětský svaz.“

Pokud se Evropa mnohem důsledněji nezaměří na zajištění vnitřní bezpečnosti, a pokud budou evropské vlády stavět zájmy migrantů bez rozdílu nad zájmy a obavy vlastních obyvatel, budou posilovat radikální hnutí. Do tohoto schématu zapadá naivní a nebezpečná tolerance k závažným zločinům, vycházejících z islamistického podhoubí. A to především z důvodů udržování kontraproduktivního status quo, kdy je kritika některých negativních jevů nevhodná, či dokonce nepřípustná.

Toto přetrvávající myšlení u části politických a mediálních elit, které neobstojí tváří v tvář rostoucím hrozbám současnosti, je cestou do pekel.

[ctete]41463[/ctete]