KOMENTÁŘ / Role „ukrajinského Churchilla“ prezidentovi Volodymyru Zelenskému sedla skvěle a vydržela mu déle, než mnozí čekali. Poslední události však ukazují, že jeho vojenský – většinou v barvě khaki – svršek, který nesundává ani při návštěvě Bílého domu, bledne a polovojenské kalhoty pomalu vycházejí z módy. Donedávna přitom jeho odhodlání vyměnit svoji „bojovou uniformu“ za sako a kravatu – od 24. února 2022 visící v jeho skříni – až v době, kdy bude Ukrajina v hranicích z roku 1991, vzbuzovalo obdiv.

Měl to být týden, který rozhodne o osudu a budoucnosti Ukrajiny. Zelenskyj měl šanci představit svůj ambiciózně a odvážně pojmenovaný „plán vítězství“ nejmocnějším americkým politikům. Není jasné, zda se Kyjev k získání některých požadavků na svém seznamu přání vůbec přiblížil. Může se naopak zdát, že Zelenskyj se svým „plánem vítězství“ neuspěl.

Cesta byla nesrovnatelná s tou, která se odehrála v prosinci před dvěma lety a byla pro východoevropského lídra obrovským triumfem. Tehdejší předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová ji dokonce připodobnila k projevu Winstona Churchilla v Kongresu v roce 1941. Prezident za projev před Kongresem v prosinci 2022 sklidil několikrát potlesk vestoje a prohlásil, že Ukrajina se „nikdy nevzdá“.

Zelenskyj ale tentokrát ze Spojených států odjel v podstatě s prázdnou. Vrátil se navíc do země, kde se množí špatné zprávy po měsících pomalého, ale soustavného ruského postupu podél frontové linie.

Poslední velké ukrajinské vítězství – pokud nepočítáme ukrajinský vpád do ruské Kurské oblasti, který se však po týdnech postupu zastavil – je staré zhruba dva roky. Tehdy Ukrajinci vytlačili Rusy z Chersonu a obsadili čtvrtmilionové město na pravém břehu řeky Dněpr. Od té doby se ukrajinská armáda tak výrazně neposunula. Samotný Zelenskyj také přiznává, že situace na bojišti je „velmi, velmi obtížná“ a ukrajinské síly musí v podzimním období udělat vše, co je v jejich silách.

Varování před silnou odvetou Bidena zastrašilo

Detaily plánu, se kterým Zelenskyj přicestoval do Spojených států, zatím tají. Z náznaků tušíme, jak by pětibodový ukrajinský seznam, který má ukončit válku, mohl vypadat. Jedním z nich má být záruka trvalého financování poté, co letos vyprší americký balík v hodnotě 61 miliard dolarů, jehož schvalování se v americkém Kongresu dlouho odkládalo.

Dále má jít o zpřísnění sankcí proti Rusku, využití zmrazených ruských aktiv držených na Západě pro obnovu Ukrajiny a odvážná žádost o záruku v podobě členství v NATO. Zároveň by součástí Zelenského plánu mělo být i povolení ukrajinské armádě zasahovat cíle v Rusku západními raketami.

Ukrajina už delší dobu tlačí na to, aby toto povolení dostala. Nic na tom, že Spojené státy stále Kyjevu nedaly zelenou, ale nezměnila ani Zelenského návštěva.

Odpor Spojených států k udělení tohoto povolení může být způsoben hodnocením amerických zpravodajských služeb. Jak napsal deník The New York Times, americké zpravodajské služby se domnívají, že takové povolení by bylo riskantní a mohlo by vést mimo jiné k „silové odvetě“ Ruska vůči USA a jejich spojencům. Zároveň se zpravodajská komunita domnívá, že získání takového povolení by na válku nemělo velký vliv, protože Kyjev má málo západních zbraní dlouhého doletu a není jasné, kolik by jich ještě spojenci byli schopni dodat.

Návštěva ukrajinského prezidenta ve Spojených státech se navíc odehrála v době zvýšených jaderných hrozeb ze strany Ruska. Vladimir Putin ve středu oznámil plánované změny v ruské jaderné doktríně, která by nově měla stanovit, že každá země s jadernými zbraněmi, která podpoří útok na Rusko, bude uznána za účastníka agrese proti Moskvě.

Putin už mnohokrát blufoval. Pokud by ale tentokrát svůj vztyčený prst myslel vážně, znamenalo by to válku mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem. I přes to Ukrajina plánuje ve svém tlaku na Spojené státy pokračovat.

Ukrajina jako rozdělené Německo

Po návštěvě Spojených států se Zelenskyj – zdá se – nepřiblížil ani dalšímu bodu z jeho seznamu. V plánu by měla být žádost o posílení bezpečnostních záruk, včetně dlouho očekávaného pozvání do Severoatlantické aliance. A ačkoliv NATO vysílá povzbudivé signály ohledně budoucích vyhlídek Ukrajiny na členství, bylo jasně řečeno, že se tak nestane, dokud bude země stále ve válce.

Podle zdroje The Financial Times by Joe Biden mohl alespoň pootevřít dveře ještě před svým koncem v úřadu. Během cesty do Evropy naplánované na 12. října, kdy předsedá setkání Ukrajiny s jejími spojenci v Německu, by Biden údajně mohl „souhlasit s urychlením statusu ukrajinské žádosti o členství v NATO“. Většina členských států si ale i tak stále myslí, že bez úplného a trvalého příměří a jasně definovaných hranic je vstup Ukrajiny nemožný.

Zelenskyj možná přiblížil Ukrajinu ke vstupu do NATO, nicméně podle ředitele Evropské rady pro zahraniční vztahy Jeremyho Shapira se Bílému domu stále více líbí model členství západního Německa v alianci, které do NATO vstoupilo v roce 1955. Východní Německo součástí aliance nebylo a stalo se členským státem až po pádu berlínské zdi.

„Západoněmecký model získává na popularitě zejména v Bílém domě, který byl vůči členství (Ukrajiny, pozn. red.) v NATO nejvíce skeptický,“ řekl Shapiro The Financial Times. „Rusům by se to nelíbilo, ale alespoň by to mohl být určitý gambit pro kompromis,“ dodal.

V tomto scénáři by se sice boje zastavily na určité hranici, ale Zelenskyj by nenaplnil svůj slib obnovy ukrajinských hranic z roku 1991. Jeho oblek – sako a kravata – by asi musel zůstat ve skříni. Pravděpodobně by tento scénář zabránil tomu, před čím varují západní analytici, že by Rusko pauzu v bojích využilo k přezbrojení a dříve či později by přišlo s další, už třetí, invazí. Pravděpodobnost toho v případě členství západní části Ukrajiny v NATO klesá.

Americká pomoc nepomoc

Ještě před setkáním s Volodymyrem Zelenským jeho americký protějšek Joe Biden oznámil, že Spojené státy poskytnou Kyjevu další pomoc ve výši zhruba osmi miliard dolarů (180 miliard korun, pozn. red.). Cílem pomoci, která zahrnuje například první dodávky klouzavých bomb s dosahem až 130 kilometrů či rozšíření výcviku ukrajinských pilotů pro letouny F-16, je podle Bidena podpořit Kyjev, aby mohl „tuto válku vyhrát“.

Drtivá většina nově oznámené pomoci, konkrétně část v objemu zhruba 5,5 miliardy dolarů, měla být přidělena do pondělního konce amerického fiskálního roku. Dalších 2,4 miliardy dolarů bude poskytnuto z Iniciativy na podporu bezpečnosti Ukrajiny, která Bidenově administrativě umožňuje objednávat zbraně pro Ukrajinu od firem, místo aby je stahovala z amerických zásob.

Další peníze pro Ukrajinu jsou dobrou zprávou. Pro Zelenského ale nemusí jít nutně o politický úspěch. Poskytnuté finanční prostředky budou na bojiště putovat z balíku 61 miliard dolarů a Ukrajina s finančními prostředky počítala. To však nemění nic na tom, že na bojišti se bude pomoc ukrajinským vojákům hodit.

Ukrajinská nejtemnější hodina?

A hodit se jim bude zcela určitě. Britský deník The Financial Times současnou situaci označil za ukrajinskou „nejtemnější hodinu“. Rusové od dobytí města Avdijivka v Doněcké oblasti v únoru letošního roku pomalu a soustavně postupují. Město bylo pro ruské síly jakousi „branou“ k pokračování v ofenzivních operacích.

To nyní potvrzuje i jejich další postup. Naposled Rusové získali město Vuhledar, kde před válkou žilo asi 14 tisíc lidí. Moskva považuje převzetí kontroly nad Vuhledarem za důležitý odrazový můstek k začlenení celé Doněcké oblasti do Ruska. Blíží si i k daleko strategičtějšímu městu Pokrovsk, i když se jejich postup podařilo Ukrajincům zpomalit.

Putinova vojska tak pokračují v cestě k cíli, který ruský prezident vytyčil v září letošního roku, a to dobýt celý Donbas. „Cílem nepřítele (v Kurské oblasti, pozn. red.) bylo donutit nás ke starostem, shonu, odklonu vojsk a zastavení naší ofenzivy v klíčových oblastech, zejména v Donbasu, jehož osvobození je naším hlavním primárním cílem,“ řekl Putin na fóru ve Vladivostoku.

Rusko v současné době postupuje a je otázkou, kdy a jak Ukrajina dokáže ruská vojska zastavit. Označovat současnou situaci za „nejtemnější hodinu“ není zcela na místě. Ukrajina se nachází v obtížné situaci. „Nejtemnější hodinou“ ale byly první týdny invaze, kdy se ruské kolony řítily na Kyjev, ruské letectvo a námořnictvo nepřetržitě bombardovala Ukrajinu a zaměřovala se na vojenské základny a systémy protivzdušné obrany.

Navzdory všem výzvám, kterým Ukrajina nyní čelí, je její přežití jako suverénního státu mnohem pravděpodobnější než na začátku března před dvěma lety. Do „nejtemnější hodiny“ má současný vývoj stále daleko.

Pokud bychom se na konflikt na Ukrajině dívali z výšky, ukázalo by se, že Ukrajina je blíže k vítězství než k prohře, i když v posledních měsících se to zdát nemusí. Aby totiž ve válce zvítězilo Rusko, muselo by dosáhnout svých původních strategických cílů, které vyžadují nastolení loutkového režimu v Kyjevě. K tomu se ale Vladimir Putin ani neblíží.

Faktor Trump

V jednu chvíli směřovala Zelenského mise ve Spojených státech ke katastrofě. Bývalý prezident a republikánský kandidát do listopadových voleb Donald Trump ho kritizoval za odpor k mírovým jednáním a odsoudili ho vysoce postavení republikáni za návštěvu továrny na zbraně v klíčovém státě pro americké prezidentské volby – Pensylvánii – v doprovodu pouze demokratických politiků. Ukrajinský prezident nakonec Trumpa, na kterém by v případě jeho vítězství závisel průběh války na Ukrajině v příštím roce, přesvědčil. A setkali se v New Yorku.

Trump dal před páteční schůzkou jasně najevo, že setkání se děje na žádost Zelenského. Zároveň ho obvinil, že jej častuje „malými, ošklivými pomluvami“. Zřejmě šlo o reakci na rozhovor s deníkem New Yorker, kde Zelenskyj zpochybnil Trumpovo tvrzení, že válku rychle ukončí dohodou, a kde jako „příliš radikálního“ kritizoval jeho kandidáta na viceprezidenta Vance.

Později Zelenskyj jednání uvítal jako „velmi produktivní“, ale zatím je jen málo náznaků o tom, že by se mu podařilo upravit Trumpův přístup k řešení největšího konfliktu v Evropě od konce druhé světové války. Na shromáždění v Michiganu v pátek večer republikánský kandidát znovu vyjádřil svůj záměr rychle „urovnat“ válku, což je opakované tvrzení, které mnohé vede k závěru, že by mohl snížit pomoc Kyjevu a tlačit na Ukrajinu, aby se vzdala území.

Nebyl to triumf. Nebyla to ani katastrofa. Zelenského mise s jeho „plánem vítězství“ ale nakonec neskočila takovým úspěchem, jaký ukrajinský prezident zřejmě očekával. Cesta se uskutečnila v napjatém a potenciálně klíčovém okamžiku války na Ukrajině i amerických prezidentských voleb. Zelenskyj se ale dočkal chladnějšího přijetí než dříve. I když by bylo naivní doufat ve stejnou reakci jako v prosinci před dvěma lety, potlesk ve stoje se neopakoval.

Deník The Wall Street Journal s odvoláním na zdroje ještě před setkáním Zelenského s Bidenem napsal, že Bidenova administrativa nebyla jeho „plánem vítězství“ nadšena a nepovažovala jej za nic víc než finalizovanou žádost o další zbraně a zrušení omezení úderů proti Rusku.

Zelenskyj se vrátil do Kyjeva s prázdnýma rukama ve dvou hlavních otázkách – povolení USA používat západní zbraně k úderům na ruské území a většího pokroku ve věci ukrajinské žádosti o vstup do NATO.