Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj FOTO: Velvyslanectví Ukrajiny / se souhlasem
FOTO: Velvyslanectví Ukrajiny / se souhlasem
Novináři Ukrajinské pravdy se rozhodli zjistit, jak po čtyřiceti dnech ruské agrese funguje prezident Volodymyr Zelenskyj a jak v současné době vypadá systém vlády na Ukrajině.
Na počátku letošního roku bylo hlavní výzvou, která stála před ukrajinským prezidentem, vymanění vlády z moci oligarchických struktur, které mezi sebou soupeřily o vliv. Centrální moc nebyla v té době příliš schopna řídit některé okrajové regiony. I to byl podle analytiků jeden z důvodů, proč Rusko zaútočilo a proč se domnívalo, že celá akce bude rychle ukončena.
Jenže ve chvíli, kdy na civilisty a mírumilovná města začaly dopadat ruské rakety, došlo místo sesypání a rozpadu Ukrajiny k přesnému opaku. Mocenský mechanismus, který byl v posledních desetiletích založen výhradně na finanční výhodnosti pro zúčastněné, najednou začal fungovat nikoliv na této bázi, ale na bázi solidarity a pomoci ohroženým v nouzi. Největší podíl na tom má právě prezident Zelenskyj, který se v kritické situaci stal skutečným lídrem a jemuž se podařilo do rukou pevně uchopit skutečné velení.
Prezidentovo rozhodnutí neopustit Kyjev, na které je jeho tým velice hrdý, je zajímavé ze dvou ohledů. Zaprvé, ve chvíli, kdy měl ukrajinský prezident k dispozici bez nadsázky apokalyptická data západní rozvědky, rozhodl se důvěřovat vlastním zpravodajským službám a armádě, které tvrdily, že Rusko hlavní město obsadit nedokáže. Zadruhé, při vytváření svého velitelského bunkru v Kyjevě spoléhal výhradně na vlastní bezpečnostní systém. Tajný objekt, který si zvolil za sídlo, zůstal na Ukrajině od sovětských dob a je navržen tak, aby přežil i totální jadernou válku. Bývalý ukrajinský premiér Mykola Azarov jej charakterizoval lapidárně: „Pokud mluvíme o bunkru na území prezidentské administrativy, jde o zcela chráněný bunkr připravený v sovětských dobách pro práci nejvyššího politického a vojenského vedení při jaderném útoku. Lidem v bunkru neublíží ani přímý zásah jadernou municí.“
Volodymyr Zelenskyj se obecně zaměřuje na řešení problémů ve dvou hlavních oblastech: mezinárodní a obranné. Podle Ukrajinské pravdy si to však ve skutečnosti uvědomil teprve se začátkem války. Jak Zelenského okolí přiznává, na všechno ostatní zkrátka není dost času. Snad s výjimkou ekonomiky.
S prezidentem spolupracuje stálý relativně malý tým, jehož páteří je několik lidí, kteří se v prezidentově okolí často vyskytují. Naposledy se tak stalo při návštěvě osvobozené Buče.
Kolem Zelenského se tedy nyní točí tři skupiny úředníků: diplomaté, vojáci a ekonomové. Diplomatické záležitosti uzavírají Andrij Jermak, který komunikuje s Bílým domem, ministr zahraničí Dmytro Kuleba, jenž má za úkol vyjednávat se světem, a Andrij Sibiga, jehož hlavním úkolem je příprava tzv. „diplomatického rámce“ pro prezidenta, je také tvůrcem projevů a podílí se na zajišťování nejdůležitějších jednání. David Arachamija, vůdce frakce Sluha lidu, je v bunkru také často, neboť je jedním z klíčových vyjednavačů s Ruskem.
Největší diplomatickou práci však podle Jermaka odvádí sám prezident Zelenskyj, který mívá denně deset kol jednání na nejvyšší úrovni. A k tomu je nutno připočítat také každodenní projevy před parlamenty světa, NATO, EU nebo na sociálních sítích obecně.
„Od Zelenského to vyžaduje opravdu hodně času a úsilí, protože každý rozhovor s vedoucím nebo schůzka trvá minimálně 30 minut. Na každou schůzku je potřeba se připravit, trvá to asi hodinu,“ uvedl zdroj z prezidentova okolí.
Vojenský blok zastupují ministr obrany Oleksij Reznikov, tajemník Rady národní bezpečnosti a obrany Oleksij Danilov, vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny Valerij Zalužnyj a další vojenští velitelé, jejichž jména úřad ze zřejmých důvodů raději nezveřejňuje.
Do ekonomického křídla prezidentova týmu patří především premiér Denis Šmygal, který je zodpovědný za koordinaci a stabilizaci ekonomiky. Skupina ministryně hospodářství Julije Svyrydenkové a zástupce prezidentské kanceláře Rostyslav Šurma se zabývají především generováním nových ekonomických myšlenek.
Kromě toho se do důležité hospodářské a humanitární práce zapojuje duo Kyrylo Tymošenko a Oleksandr Kubrakov, kteří jsou přezdíváni „stínoví premiéři“. Oni se starají především o humanitární pomoc postiženým územím a o logistiku potřebných dodávek.
Ani parlament, tedy rada, nepřestal za války fungovat. Jen se proměnil způsob jeho jednání. Shromáždit totiž na jednom místě všech více než 400 poslanců je značným bezpečnostním rizikem. Rusové by si jistě nenechali uniknout příležitost odpálit raketu na sál plný nepřátelských politiků.
Vedení rady se tedy nyní zaměřuje jak na mezinárodní komunikaci po parlamentní linii, tak na zachování vnitřní jednoty, aby bylo schopno rychle přijímat zákony. Před zasedáním rady se připravují videokonference, přičemž každá parlamentní frakce vyšle zástupce na tato setkání, kde probíhají konzultace, schvalování a další „parlamentní rutina“. Jedno setkání je připraveno na 15–20 hodin prostřednictvím videoodkazu. Zákony plně dohodnuté předem se všemi frakcemi jsou předloženy radě k posouzení. Veškerá setkání jsou samozřejmě tajná, bez jakéhokoliv mediálního upozorňování. A dokud poslanci neopustí areál rady, jsou požádáni, aby o přijatých zákonech apod. nemluvili v online prostoru.
