Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. FOTO: Úřad prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
FOTO: Úřad prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Známá dezinformátorka Petra Rédová, která řádí už od dob covidu, přešla teď k šíření nesmyslů o Rusku a válce na Ukrajině. Na facebooku sdílela myšlenky jistého Pavla Šika, které jsou ukázkovým koncentrátem nejodpornější proputinovské propagandy.
Důvěryhodnost Petry Rédové zvané „Péťa“ se dá dost dobře ilustrovat na jejím videu, kde tvrdila, že viděla pod mikroskopem v krvi očkovaných záhadné útvary s bičíkem. Její antivax fanatismus plynule přešel k šíření lží a bludů ruské propagandy o válce na Ukrajině.
Teď k tomu, co paní šíří, tedy k onomu příspěvku Pavla Šika, který si dáma dala na svůj facebook.
Ukázka (bez jazykové korektury, pozn. red.):
„Po pravdě řečeno, začínáme mít plné zuby toho malého vyčůránka, který řídí bazén korupce, tyranie, bludů a smrti zvaný Ukrajina. Tenhle šašek – a tak je vlastně vycvičený – prostě nemůže přestat urputně požadovat peníze, zbraně a podporu od zbytku světa a poučovat všechny, aby se přizpůsobili… V době, kdy byl skutečným klaunem, byl samozřejmě Volodymyr Zelensky známý svým číslem vyobrazeným níže (obrázek jak Zelensky hraje jakoby penisem na piano – pozn. red.). Ale když přijde řeč na kolektivní Západ, ten si zřejmě libuje, že do něj ukrajinský prezident dál buší a neúnavně vyluzuje melodii já, já a ještě víc,“ dočteme se tam.
Ano, Volodymyr Zelenskyj sice vystudoval práva a je to krom herectví také úspěšný manažer, ale kam se hrabe na zdravotnici Rédovou.
Ještě několik citací, co pan Šik sepsal a Rédová šíří:
„Ale v poslední době to Zelenský opravdu přehnal a šíří odpornou frázi, že pokud mu neumožníme bojovat proti ‚nim‘ tam se vším všudy, co požaduje ve formě peněz a zbraní, budeme brzy krvácet a umírat proti ‚nim‘ tady. To je ten nesmysl, že ‚Putin příště napadne Evropu a možná i Ameriku‘. Je to vlastně ničím nepodložený blekotající idiotismus, a přesto se k němu Washington chová jako ke statečnému spojenci a státníkovi…
Přejděme k věci. Žádný americký voják ani voják NATO nebude bojovat proti Putinově armádě v Polsku, Berlíně nebo Belgii, protože ruská armáda tam nepůjde. Ne za měsíc a ne v neděli… Putin není žádný kníže, ale jeho válečné cíle jsou omezené, racionální a jasné jako facka. Jak varoval 15 let, nechce mít na Ukrajině rakety NATO, stejně jako prezident Kennedy před 61 lety nechtěl mít Chruščovovy rakety na 100 mil vzdálené Kubě…
Pošlete tedy Zelenského zpátky do jeho komediální show a nechte modré státy ukrajinského východu a jihu mít své vlastní země, nebo se vraťte do lůna matičky Rusi, z níž tyto komunity vznikly v 18. a 19. století… Tím by krveprolití rázem skončilo a zastavilo by se nesmyslné vyvražďování Ukrajinců i Rusů – lidská katastrofa, která začíná konkurovat ohavné zločinnosti zákopové války z první světové války.“
Konec citace.
Jestli je něco „bazén korupce, tyranie, bludů a smrti“, tak je to Rusko Vladimira Putina. Rusko není jen země, která má „problémy s korupcí“, jako je má ve zvýšené míře Ukrajina a další postsovětské státy, ale systém moci je tam na korupci přímo založený. Není to jen benzinka převlečená za stát, jak se říkalo, ale mafie tvářící se jako stát. Každý velký projekt od olympiády v Soči po kosmodrom Vostočnyj a stavbu mostu na Krym skončí jako černá díra. Korupce a krádeže nebývalého rozsahu způsobily, že je ruská armáda v tak zoufalém stavu. Hodně si nahrabali bratři Arkadij a Boris Rotenbergové, králové státních zakázek, Putinovi kamarádi z dětství v Leningradu, kde spolu chodili na judo. Nejsou to žádné západní pomluvy, o zvlášť křiklavých případech se psalo v samotném Rusku. Jen se nikdy nesmělo říct nahlas, jak vysoko tahle prohnilost sahá. Když to zdokumentoval Alexej Navalnyj a jeho fond, skončil v lágru.
V Rusku je jasné, kdo bude zvolen takzvaným prezidentem (ten titul už nemá v osobní Putinově diktatuře žádný smysl), na Ukrajině se to dozvíte až po volbách. V čem spočívá „tyranie“ na Ukrajině, není jasné. Rusko má za sebou putinovské období vražd novinářů a opozičních politiků, likvidaci svobodných médií, budování potěmkinovských politických stran, které hlasují v dumě stejně jako vládnoucí Jednotné Rusko. Kdyby se paní Rédová postavila na ulici s plakátem „Chci mír“, sebere ji policie. Cílené vraždění civilistů v ukrajinských městech ruskými raketami a drony jsou nekonečný seriál zločinů, cynismu a lhaní. Kremelskou lež o „vojenských cílech“ snadno vyvrátí už jen poukaz na to, že íránské drony, které Rusko používá, prostě nejsou schopné něco přesně trefit, takže spadnou nakonec na školu, nemocnici nebo činžák. Masakr civilistů v Buči, který provedla ruská armáda, ukazuje, proč Rusové tak lpějí na tom, aby nepustili žádné okupované území. Vyšla by totiž najevo jejich zvěrstva.
Šik a Rédová zcela pohrdají fakty a důkazy, ignorují, že bylo porušeno mezinárodní právo, a ztotožňují se s putinovskou mytologií o příčinách války. Snaha zlikvidovat Ukrajinu a nastolit tam loutkový proruský režim nemá nic společného s nějakým údajným obkličováním Ruska aliancí NATO. Ukrajina nemá jaderné zbraně, protože se vzdala těch, které zdědila po SSSR. Výměna střel za garanci hranic se nakonec nevyplatila. Z toho je vidět, jak vážně lze brát nějaké ruské ujišťování a podpisy na dokumentech. Zatím to byli jen ruští vojáci, kteří vpadávali do sousedních zemí, ne ukrajinští. V době balistických střel a raket na ponorkách nemá vůbec smysl argumentovat kubánskou krizí před šesti desetiletími. Prezident Kennedy navíc nebombardoval Havanu.
Jak připomenul americký historik Timothy Snyder, masové vyvražďování rusky mluvících obyvatel Ukrajiny má na svědomí Rusko. „Ruská agresivní válka na Ukrajině zabila zdaleka nejvíce rusky mluvících lidí než jakákoli jiná akce. Ruská invaze na Ukrajinu vedla k masové smrti ruských občanů bojujících jako vojáci v její agresivní válce. Přibližně 200 000 Rusů je mrtvých nebo zmrzačených. To je samozřejmě jednoduše ruská politika. Je to ruská politika posílat mladé Rusy umírat na Ukrajinu,“ připomenul Snyder.
Možná by se autoři některých blábolů měli zamyslet, jestli náhodou v jejich textech nejde o popírání či zpochybňování zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a zločinů proti míru. Přinejmenším ve svém vlastním zájmu by to měli udělat.
