Prezidenti Biden a Zelenskyj během jednání na summitu NATO ve Vilniusu (2023). FOTO: Wikimedia Commons / Office of the President of the United States / Public Domain
FOTO: Wikimedia Commons / Office of the President of the United States / Public Domain
ANALÝZA / Zvláštní veletoč předvedl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj během úterý a středy v souvislosti se summitem NATO ve Vilniusu. Nejprve uvedl, že absence harmonogramu či pozvání pro Ukrajinu by byla bezprecedentní a absurdní. Přestože ani jedno od aliance nezískal, svou rétoriku zmírnil a o den později už hovořil o tom, že se vrací z Vilniusu s dobrými výsledky. Zahraniční partnery mohla tvrdost jeho postojů zmást, Zelenskyj jimi ale vyslal signál samotným Ukrajincům, které se tím snaží motivovat k dalšímu válečnému úsilí.
Již déle než 500 dnů se Ukrajinci úspěšně brání plnohodnotné ruské invazi. Podařilo se jim vyhnat okupanty od Kyjeva, dobýt zpátky Charkovskou oblast, vytlačit Rusy z Chersonu, zastavit jejich tlak u Bachmutu a nyní bojují na východě a na jihu země v dlouho připravované protiofenzivě.
Není pochyb o tom, že také tato fáze války je pro bránící se zemi krvavá a náročná a v předvečer summitu NATO ve Vilniusu měla také silný politický rozměr. O tlaku spojenců na výrazné výsledky ofenzivy se ale hovoří od jejího počátku, jakkoli ho ukrajinská reprezentace bagatelizuje.
Je nepochybným právem Ukrajinců požadovat za to, že brání východní křídlo Severoatlantické aliance, něco na oplátku. Dobře si to uvědomují i pobaltské státy a Polsko, které nešetří ve vztahu k Ukrajině podporou nejen slovní, ale zejména vojenskou. Dobře vědí, že dokud Rusko válčí na Ukrajině, ony samy jsou v relativním bezpečí. Především díky nesporným úspěchům Ukrajinců v boji proti domněle neporazitelnému Rusku tak může Zelenskyj vystupovat sebevědomě ve vztahu ke svým západním partnerům a domáhat se bezprecedentní míry podpory a záruk, že jeho lidé neprolévají krev nadarmo, ale že touto obětí zajišťují bezpečí pro své děti a vnuky, což zůstává i nejsilnější motivací jeho vojáků mnohdy doslova hájících své vlastní domovy.
Nejistota je slabost
Zelenskyj se právem obával toho, že nejednoznačný výstup ze summitu ve Vilniusu by posílil ruskou chuť dále válčit. Mohl by posílit ruskou naději v tom směru, že větší eskalace konfliktu přiměje NATO k ústupkům, a to zejména pokud jde o členství jeho země v alianci.
Byl by to katastrofální signál také pro bojující Ukrajince, kteří bezpochyby čelili tlaku ukázat před summitem, že poskytnuté vojenské vybavení a výcvik dokážou zase jednou přetavit ve vojenský úspěch. Ukrajinci navíc musí být připraveni na to, že válka může pokračovat ještě dlouho a jejich synové a dcery budou dále dostávat předvolání k nástupu do ozbrojených sil Ukrajiny, jako se to na Ukrajině dělo a nadále děje.
„Nejistota je slabost. A já o tom budu na summitu otevřeně diskutovat,“ prohlásil tedy Zelenskyj, který do litevské metropole vyrazil s bojovným odhodláním a očividně zachmuřeným výrazem.
Nečekaná změna směru
Zelenskyj ve Vilniusu nezískal ani pozvánku do NATO, ani jasný harmonogram. přistoupení. Zničehonic však zareagoval s překvapivým klidem. „NATO učiní Ukrajinu bezpečnější, Ukrajina učiní NATO silnější,“ řekl jen a také na twitteru později vyjádřil naději, že se víra v podporu spojenců změní v jistotu.
Média si také povšimla, že se postupně uvolňoval, ať už během manifestace podpory Ukrajině, během vyvěšování ukrajinské vlajky, kterou na náměstí ve Vilniusu přivezli z Bachmutu, nebo při setkání s americkým prezidentem Bidenem, který ho dokonce rozesmál. Ze summitu pak už ukrajinský prezident odcestoval v očividně lepší náladě. „Vracíme se domů s dobrými výsledky,“ pochvaloval si.
Vyzdvihoval přislíbené zbraňové dodávky a hovořil o tom, že se mu podařilo vytvořit základy bezpečnosti pro Ukrajinu na její cestě do NATO na úrovni zemí G7. „Velmi důležité je, že jsme během těchto dvou dnů summitu uložili k odpočinku všechny pochybnosti a nejasnosti ohledně toho, zda Ukrajina bude v NATO. Bude!“ řekl Zelenskyj a vyslal tím důležitý signál Ukrajincům, pro které to znamená, že jejich úsilí, vykoupené oběťmi na všech frontách, v doslovném i přeneseném smyslu tohoto slova, má pro jejich zemi opravdu historický význam.
Hlavní je projevovat vděk
Naopak smíšených reakcí se Zelenskyj dočkal od představitelů západních mocností. Britský ministr obrany Ben Wallace vzbudil rozruch, když v této souvioslosti vyšlo najevo, že podle svých slov vloni žádal, aby Ukrajina byla vděčnější za vojenskou podporu Západu a nechovala se ke spojencům jako k americkému internetovému prodejci Amazon. Za jeho výroky se posléze omluvil britský premiér Sunak. Zlobil se prý i poradce amerického prezidenta Jack Sullivan, podle kterého americký lid zasluhuje vděk za poskytnutou podporu.
Otázky „nevděku“ ale Ukrajinci řeší od samotného počátku poskytování pomoci. Známá je popuzená reakce amerického prezidenta Bidena z října loňského roku po jednom z telefonátů s jeho ukrajinským protějškem, ve kterém se Zelenskyj domáhal dalších dodávek krátce po oznámení miliardového balíku zbraní. Ukrajinci na kritiku reagovali již tenkrát a Zelenskyj následně během své návštěvy USA děkoval za podporu každému Američanovi a slova díků zaznívají z Ukrajiny s takřka železnou pravidelností po každé dodávce ze strany spojenců.
To, že vyjadřování vděčnosti je pro Ukrajince téma, ostatně vyšlo najevo i z jejich reakce na zmíněné nedorozumění s Wallacem. Jak píše ČTK, Zelenskyj se během tiskové konference obrátil rovnou na ukrajinského ministra zahraničí. „Máte nějaké problémy s britským ministrem obrany? Řekli jste mu, že jste vděční?“ ptal se Dmytra Kuleby. „Tak mu dnes zavolejte. Prosím!“ dodal Zelenskyj.
