Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po svém projevu v americkém Kongresu FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ve středu Joe Biden ukázal na Volodymyra Zelenského a řekl: „Tento prezident bude určovat podmínky míru.“ O pár hodin později pronesl ukrajinský lídr strhující projev v americkém kongresu. Američtí zákonodárci opakovaně vstávali k potlesku ve stoje. Třeba když Zelenskyj řekl, že ukrajinský boj s Ruskem se podobá americkému boji za nezávislost a nebo že se Rusové také mohou osvobodit od Kremlu.
V Rusku k tomuto poznání ovšem ještě nedospěli. Na setkání armádních velitelů ruský prezident Vladimir Putin ve středu přehrál celý repertoár skečů, které měly demonstrovat jeho vůdčí sílu. Vyhrožoval nasazením raket Sarmat, bezedným finančním rozpočtem pro armádu a nekonečnou touhou Ruska po suverenitě, což v překladu znamená nárok kdykoli znásilnit sousední státy. Přitom ale Putin přiznal tragickou povahu současné války.
Středeční srovnání Vladimira Putina s Volodymyrem Zelenským bylo pro ruského prezidenta zcela zahanbující. Cesta ukrajinského lídra byla sérií mimořádně úspěšných akcí. Projev Zelenského v kongresu přitom vstoupí do dějin. Jak díky vřelému přijetí amerických zákonodárců, tak díky kvalitě řeči ukrajinského prezidenta.
Zelenskyj mluvil o spravedlnosti, o utrpení ukrajinského lidu i o hrdinství ukrajinských obránců. Jeho hlavní myšlenkou ale byla univerzální platnost hodnot, o které jde Ukrajině v současné válce. O příslušnost ke svobodnému světu. Americkou podporu Ukrajině Zelenskyj označil za dobrou investici do kolektivní bezpečnosti. Ukrajinci se o tuto americkou investici podle Zelenského starají dobře. Opakovaně ovšem také připomněl, že spolu s USA Ukrajině pomáhá na padesát zemí světa, zejména státy Evropy.
Už předtím v Oválné pracovně byl Zelenskyj okouzlující, když Bidenovi předal vyznamenání, které mu poslal jeden z oceněných vojáků v Bachmutu přímo z bojiště. Ukrajinský prezident k tomu podotkl, že jej „statečný voják“ požádal, aby vyznamenání předal „statečnému prezidentovi“. Bylo to vzhledem ke kontextu úvodní konverzace překvapivé gesto, které se asi vymyká jakémukoli myslitelnému protokolu. Tragédie města Bachmut a hrdinství jeho obránců takové gesto činí nezpochybnitelným.
Návštěva pokračovala společnou tiskovou konferencí, kde Joe Biden potvrdil pomoc Ukrajině v rozsahu téměř dvou miliard dolarů a oba prezidenti demonstrovali naprostou jednotu v odporu vůči Putinově agresi. Biden doslova řekl: „Ukrajina dostane vše, co potřebuje, aby uspěla.“ Žádné chiméry o výměně území za mír, které šíří příznivci appeasementu, Biden nepotvrdil. Dokonce během tiskovky Biden ukázal na Zelenského a řekl: „Tento prezident bude určovat podmínky míru.“
Vedle této fotogenické i obsahově hutné události ve Washingtonu probíhala v Moskvě docela odlišná sešlost. Je přitom zajímavé, že fotogeničnost státnických akcí v Moskvě má za Západem stále zpoždění 20 až 100 let. Je neuvěřitelné, jak mohou vysoce postavení Rusové i v 21. století ještě stále tak pasivně asistovat svému samoděržavnému carovi u jeho okázalé státní onanie. Přitom je ze záběrů na jejich obličeje zřetelné, že až do povinného frenetického potlesku nebyl z Putinova projevu nikdo z nich upřímně nadšený. Už proto, že samotným motivem k akci bylo viditelné zakrývání a hašení zřetelného průšvihu ruské armády na ukrajinském bojišti.
Tolik krve a tolik padlých za tak mizerný výsledek. To je Putinova noční můra a je to na něm vidět. Mnoho jeho zvrácených poddaných mu přitom odpustí jeho vraždy, ale nikdy mu neodpustí jeho prohru. To je to, co řeší Putin, a to je celý důvod, proč jeho propagandisté vyhrožují, že promění svět v prach a popel po jaderné válce. Celý svět musí řešit mindrák kluka z leningradského dvorku, který je sice malý, ale rád se pere. Jednou prý tam viděl krysu zahnanou do kouta a nemůže na to zapomenout. Nelze se mu divit.
Otřesným signálem o dnešním Rusku je ale to, že nikdo z vládnoucí elity nedává najevo ani sebemenší nesouhlas s vraždami ukrajinských rodin a malých dětí. S masakry v okupovaných městech. Ani se znásilňováním ukrajinských žen. Buď se tito ruští velitelé identifikují s doktrínou, že jsou následníci Čingischánovy hordy, a tudíž nejsou Evropany, a nebo jsou jenom otrockými lokaji, ať už mají jakoukoli generálskou hodnost. Nebo jsou prostě jenom zločinci, co se přidali k Putinově mafii.
Diktátor Putin ovšem ve středu nechtěně sám a názorně vysvětlil, jak se Rusko dostalo na dráhu zločinu: „Vždycky jsme chtěli být součástí civilizovaného světa. Po rozpadu Sovětského svazu se nám zdálo, že se ze dne na den staneme součástí tohoto takzvaného civilizovaného světa. Jenže se ukázalo, že nás tam přes veškerou snahu nechtěli.“ Plačtivý tón Putinova projevu pokračoval ve vyznání, že válka je společnou rusko-ukrajinskou tragédií a Ukrajinci jsou bratrský národ. Je to asi pro něj moc těžké, že na Ukrajinu posílá desítky raket denně. Bez mrknutí oka zároveň ohlásí nasazení balistických raket. Zatímco se ruští propagandisté předhánějí v prezentaci Ukrajiny jako zločinného státu, tak je skutečnost naprosto jasná. Ukrajina ničím Rusko neohrožovala a neohrožuje. Ukrajina se snažila pozvednout a podařilo se jí to. Civilizačně, politicky i vojensky. Právě proto má Zelenskyj otevřené dveře Bílého domu. Putin je vedle něj patologický outsider. Zelenskyj o něm trefně poznamenal, že si nedokáže najít adekvátní vztah k okolí.
Vladimir Putin se zapomněl zamyslet nad tím, kde se bere vstupenka do civilizovaného světa. Tu vstupenku si může každý stát a národ vystavit sám. Touto vstupenkou do civilizovaného světa je civilizované chování. Nejde přitom o žádnou vysokou metu ve společenské etiketě. Jde jen o pár „drobností“: nezabíjet, nekrást, nebýt invazivní. A právě toho se Putinovo Rusko nedokáže vzdát. Potřebuje vraždit a dobývat. Vidí v tom projev své suverenity. Samo se odstřihlo od civilizace. Jednomu debatérovi v ruské televizi uniklo přiléhavé konstatování: „Když prohrajeme, zavřou nás všechny do zoo.“
Nikdy nesmíme zapomenout na Rusy, kteří si na tyto otázky dávno dobře odpověděli. Jen víme, v jakém jsou postavení a jak omezený je jejich vliv. To nesnižuje hrdinství těch Rusů, kteří za vizi civilizovaného Ruska trpí ve vězení. Nemoc ruské společnosti, která své nejlepší lidi posílá do kriminálu a přitom nechává své raketové vojsko zběsile vraždit nevinné lidi na Ukrajině, je otřesná, zahanbující a nelze se s ní nijak smířit.
Putin ničím nepřekvapil a nic nedosáhl. Ukázal znovu, že je opovrženíhodný tragéd, který směřuje ke svému neodvratnému a prašivému konci. Jenom se ještě neví, kolik lidí před svojí smrtí stihne zabít. Macron nebo Scholz možná mohou svými telefonáty Putina někdy odvrátit od některých jeho dílčích zločinů a tím někoho konkrétního zachránit. Ale určitě nikdo ze Západu už nezvládne Putina odvrátit od celkového nastavení jeho osobnosti na systémově zločinnou podstatu jeho politiky. Na to ho nechal Západ zajít příliš daleko.
Zelenskyj slaví obrovský triumf. Američané podpořili Ukrajinu naprosto zásadním způsobem finančně, vojensky i morálně. Prezident Ukrajiny slyšel nekončící potlesk. Snad se o něm dozvěděli i lidé na Ukrajině, kterým chybí elektřina. Doufejme, že ho slyšel i Vladimir Putin.
Je to dobře. Vidíme starou dobrou Ameriku, která podporuje oběti tyranie a dává jim naději zvítězit. To bylo často to, co drželo řadu lidí v době komunismu psychicky nad vodou. Potlesk pro Zelenského se nabízí z logiky jeho návštěvy a úspěchu vystupování. Potlesk pro americké lídry a zákonodárce by tu ale neměl chybět. A mimochodem: pro demokraty i republikány společně.
Hlavní potlesk ale stejně patří Ukrajině.
