Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
FOTO: Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Horká fáze války Ruska proti Ukrajině může skončit před koncem letošního roku. Kyjev připravuje plán, který bude nabídnut Moskvě, prohlásil prezident Volodymyr Zelenskyj v nedávném rozhovoru pro BBC. Japonské televizi NHK o pár dní později navíc řekl, že jeho země zveřejní svůj mírový plán ještě před koncem listopadu.
Jak se zdá, ukrajinský lídr, překypující ještě nedávno bojovnou a naprosto nesmlouvavou rétorikou, se, usměrňován logikou věcí, vnitřně dosti proměnil. Na britských televizních obrazovkách působil koncentrovaně, ale zároveň i vysloveně uštvaně.
Ostrovnímu diváctvu sdělil, že Ukrajina má na frontě velké ztráty. Jaké přesně, ovšem, věren zvykům ukrajinských politických špiček, neuvedl. Jak dlouho se jeho země dokáže udržet, nezáleží výhradně na bojovém duchu ukrajinských ozbrojených sil, ale i na solidaritě civilní sféry a samozřejmě na jednotě Západu, poznamenal na závěr.
Na samém konci července jsme se však dočkali ještě většího překvapení: Ukrajinský prezident v rozhovoru s francouzskými novináři definitivně připustil debatu o postoupení části území Rusku, které před více než dvěma lety sousední zemi napadlo a okupovalo. Zelenskyj zmínil, že o ústupcích by nerozhodl on ani světoví lídři. Verdikt by samozřejmě musel být na ukrajinském lidu.
V rozhovoru pro pařížský Le Monde ukrajinský prezident doslova řekl: „Musíte pochopit, že jakoukoli otázku, týkající se územní celistvosti země, nemůže rozhodnout jeden prezident či dokonce všichni prezidenti světa bez účasti ukrajinského lidu.“
Zelenskyj v této souvislosti připomněl ukrajinskou ústavu. V té se praví, že o změnách státního území musí rozhodnout všelidové referendum a toto rozhodnutí musí stvrdit nejméně dvoutřetinová parlamentní většina. Ukrajinský prezident připomněl, že celý problém je velmi choulostivý také proto, že Putin by podobný vývoj chápal jako své jednoznačné vítězství.
Málem jedním dechem k tomu ale Zelenskyj dodal: „Podobně jako většina představitelů řady zemí světa se i já domnívám, že na druhém světovém summitu o míru na Ukrajině musí být přítomno i Rusko – jinak se k žádným stabilním výsledkům nedopracujeme.“ Zkusme si vypočítat alespoň základní důvody takovéto proměny rétoriky ukrajinského prezidenta, který na počátku října 2022 jakékoli jednání s Putinem přímo zakázal, a ještě nedávno se netajil odhodláním bránit každou píď ukrajinské země.
Zaprvé se po významných vojenských úspěších Ukrajiny v prvním roce války dál nic takového neděje: loňská letní protiofenzíva selhala a letos Rusové sice pomalu a za cenu velkých ztrát, ale přece jen vytrvale postupují.
Zadruhé (což je ale možná ještě důležitější) si Zelenskyj uvědomuje, jak problematická je západní pomoc. Západ sice hýří verbální ochotou „pomáhat, jak dlouho bude třeba“, ale na druhé straně Ukrajině brání používat dalekonosné zbraně k palbě do hloubi ruského území. Navíc těch zbraní dodává málo a pomalu. Ukrajinské armádní velení má z každé západní zbrojní dodávky samozřejmě radost.
Zároveň se ale až do vyhlášení výsledku amerických prezidentských voleb vše propadá do nejistoty – nemluvě o zákazu používat západní zbraně proti vojenským cílům přímo na ruském území, který vyhlásila řada vrcholných představitelů ze zemí NATO. To je postup vskutku skandální, protože Ukrajinci tak nemohou zasahovat ruské letouny v hloubi ruského území, které kupříkladu velmi brizantními klouzavými bombami mohou nejen ničit ukrajinskou infrastrukturu, ale i vraždit civilisty, děti nevyjímaje… Toto všechno tedy Ukrajinu nutí zápasit doslova s jednou rukou za zády.
Zatřetí jsou tu neúprosné statistiky: zatímco na počátku války Zelenského maximalistickou rétoriku schvalovalo devět lidí z deseti, dnes už je pro uchování všech teritorií pod ukrajinskou správou sotva polovina Ukrajinců. Jsou si zkrátka velmi dobře vědomi, že jde o území velmi rusifikovaná. V Donbasu a na Krymu by po případném ukrajinském vojenském vítězství mohlo vzniknout cosi jako ukrajinské Sudety, což by k dosavadním problémům země přidalo potíž další.
A ještě něco: Nejnovější průzkumy veřejného mínění ukazují, že 60 až 70 % Ukrajinců sice pokračující vlnu mobilizace do armády schvaluje, ale zároveň se na sociálních sítích objevují videa, na nichž se muži v odvodovém věku před důstojníky vojenských správ schovávají, nebo se jim dokonce staví na odpor… Dát tedy v této situaci průchod vůli lidí je víc než na místě.
Jisté zkrátka a dobře není nic, což i Volodymyra Zelenského bezesporu nutí k daleko pragmatičtějším postojům, než jaké zaujímal ještě před pár měsíci, a z vojevůdce v khaki pulovru, jak je ve světě znám a také automaticky vnímán, se najednou mění v obratného diplomata. Až čas ukáže, která z těchto rolí byla případnější a pro jeho zemi užitečnější.
Libor Dvořák je rusista, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus.
