Jako nedotknutelný vládce si s radostí počíná Miloš Zeman. S oblibou se pohybuje na hraně svých pravomocí a často i za ní. Čím déle je v úřadu, tím je jeho konání skandálnější a ostudnější. Domnívá se, že nemá co ztratit. A je to pravda. Dokud budou ve sněmovně držet většinu ANO, komunisté, ČSSD a SPD. Jenže už za rok může být situace zcela odlišná. Parlamentem by mohla projít žaloba na prezidenta. V konečném důsledku by mohl rozhodnutím Ústavního soudu přijít o svůj úřad a doživotní padesátitisícovou rentu.
Slova Miloše Zemana o tom, že kdo zkrachuje v důsledku vládních opatření, je neschopný, a kdo ho kritizuje, je blbeček, znovu otevřela otázku, zda je Miloš Zeman ještě ve stavu, aby mohl vykonávat úřad prezidenta ČR, a zda by nebylo lepší, kdyby se odebral na odpočinek. Samozřejmě, že není a že by to bylo lepší. A protože se evidentně nechystá sám odejít ze zdravotních důvodů, existuje jen jediná možnost, ústavní žaloba, soud a nedobrovolná ztráta prezidentského úřadu.
Takovou žalobu musí navrhnout senát, což už udělal v roce 2019, ale návrh neprošel přes poslaneckou sněmovnu, která musí žalobu podpořit. Jenže za rok jsou volby do sněmovny. Komunisté a sociální demokraté jsou na dně. ANO oslabuje. Opozice naopak roste. Reálně se tak může stát, že bratrstvo rudého Zemana nebude mít za rok ve sněmovně většinu. V tom případě by žaloba na Zemana mohla projít. A za co? Seznam by byl dlouhý. Aby byla žaloba úspěšná, musela by dokazovat například to, že prezident jedná proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. To by nemělo být tak těžké dokázat.
Od voleb do poslanecké sněmovny do řádného konce druhého mandátu Miloše Zemana je to necelý rok a půl. Pokud chce prezident svůj mandát dokončit a pokud se chce po odchodu těšit každý měsíc na padesátitisícovou rentu od státu, měl by se mírnit. Pokud se opoziční strany dostanou k většině ve sněmovně, nebudou mu tolerovat to, co Babiš.
