Pro následující epizodu, k níž došlo minulý týden u jižních sousedů, by Miloš Zeman jen těžko nacházel pochopení. Rakouský prezident Alexander Van der Bellen zavítal mezi novináře do tiskového klubu Concordia a poznamenal, že kritická žurnalistika je pilířem demokracie.

V době „sociálních médií“ je podle něj tradiční novinařina důležitější než kdy předtím. „Přál bych si, abych se mohl spolehnout, že to, co čtu, není podvrh,“ řekl ve zjevné narážce na dezinformace a konspirační teorie, jimiž je virtuální prostor zaplavený.

Pozice demokratického rakouského státníka a jeho českého kolegy vzhlížejícího k východním despociím, by nemohly být vzdálenější. Zeman, který od hejtmana libereckého kraje Martina Půty vděčně přijal dar v podobě makety samopalu opatřené nápisem „na novináře“, později v Pekingu poznamenal k Putinovi, že novináři by se měli likvidovat. Zeman své vtipkování, při němž zcela pominul fakt, že za Putinova režimu prudce narostl počet vražd novinářů v Rusku, označil za bonmot. S rakouským státníkem se Zeman zcela míjí i v pohledu na boj s dezinformacemi, které sám šíří a jejichž odhalování a mazání označuje za cenzuru.

Van der Bellen vyzdvihl práci nezávislých novinářů, kteří tajně natočili předsedu FPÖ Heinze-Christiana Stracheho, jak si na Ibize domlouval s domnělou rodinou ruského oligarchy podporu výměnou za zajištění státních zakázek. Video rakouského prokremelského populistu stálo předsednický post i účast jeho strany ve vládě.

„Byl to traumatický den, ale jeden důležitý pilíř liberální demokracie jej přestál,“ poznamenal s tím, že dobrá novinařina se nenechá udolat. Novinářům prezident poděkoval za to, že „stojí na straně pravdy,“ či – slovy Carla Bernsteina, který odhalil aféru Watergate – „alespoň na straně nejlepší dostupné verze pravdy“.

Své uznání žurnalistice Van der Bellen vyslovil u příležitosti 160. výročí založení tiskového klubu Concordia. Jak připomněl server Der Standard, úřad, který měl podobné spolky v gesci, přiznal Concordii v roce 1859 možnost podporovat ty ze svých členů, kteří toho měli zapotřebí, smělo se tak ale dít výhradně jen pro účely spolku, a nikoliv pro jeho společenské aktivity.

Van der Bellen připomněl, čím úřad výše uvedené omezení odůvodnil. „Ke společnosti novinářů nevyhnutelně patří i diskuze politických otázek.“ To by, přinejmenším v politicky pohnutých časech, „mohlo přivést vládu do potíží,“ citoval prezident úředníky zaniklé monarchie.  Jak vidno, „smysl novinařiny pochopili docela přesně,“ dodal rakouský prezident.