Přesunutí voleb na jeden den Miloš Zeman podpořit nechce. Místo toho by rád zavedl povinnou účast, která by donutila občany se k volebním urnám vypravit. Prezidentovi může jeho dlouhodobý plán posloužit k vydírání politických stran a jejich lídrů. Andrej Babiš si teď musí dobře rozmyslet, jestli i tentokrát podpoří Zemanův nápad, nebo se proti svému mocenskému spojenci postaví.
Prezident o povinnosti chodit k volbám hovořil už ve svém vánočním poselství v roce 2018. Nyní se k myšlence vrátil při rozhovoru na hradní TV Barrandov. Zeman tvrdí, že je nutné zvýšit volební účast, a jinak než rozkazem občanům to prý nejde. Proč chce však prezident zavádět takovou změnu doopravdy, sotva přizná.
Kdo ovšem sleduje Zemanovo panování, musel si všimnout, že hlava státu nic nedělá a neříká jen tak. Stejně tomu bude i tentokrát. Sotva však jde o volební účast. Ta je pomalu končícímu politikovi jedno, podobně jako občané naší země. Jde o návrh, kterým může Zeman získat další zbraň proti Andreji Babišovi. Jeho vůle nakazovat lidem, že musí k volbám, totiž bude rozhodující.
Prezident nemá pravomoc předkládat zákony, i když pracuje na tom, aby se to změnilo. Proto potřebuje nějakého zákonodárce, který za něj návrh předloží Poslanecké sněmovně. Někoho najít by rozhodně nebyl problém, protože těch, kteří rádi Zemanovi poslouží, je v dolní komoře parlamentu stále dost. Složitější by ovšem bylo dostat tak kontroverzní zákon přes hlasování. V ten moment už totiž vše záleží na Babišovi.
Premiér má v dnešní době takovou moc, že Sněmovnou projde pouze to, co on sám dovolí. Ačkoliv se vláda na veřejnosti snaží tvářit jako koaliční, patří hnutí ANO. Přesněji řečeno, jeho majiteli. Zeman tedy, pokud bude chtít svůj nápad zhmotnit do legislativní podoby, musí přesvědčit Babiše, aby se k němu přidal.
Kolikrát se ovšem ministerský předseda postavil proti prezidentovi? Nikdy. Občas sice zkusil udělat neposlušný výpad, ale vždy zase srazil paty a udělal vše podle hradního příkazu. Na Zemana mu totiž nestačí ani složky, které normálně používá na ostatní politiky. Za hlavou státu stojí silný soupeř, s nímž se Babiš nechce nijak pasovat. Premiér zkrátka velmi dobře ví, s kým „tančí“.
Povinné volby ovšem nemusí předsedovi nejsilnější strany moc vyhovovat. Navíc, kdyby měl být tím, kdo jejich uzákonění bude prosazovat a nakonec nařídí. Nejde totiž jen o to, že by si naštval už i zbytek demokratů, kteří zatím ještě dokázali volit ANO. Tady už by se hrálo i o všechny ty, kteří k volbám nechodí a díky tomu má Babiš kolem třiceti procent hlasů.
Všichni tihle lidé mají nějaký důvod k tomu, aby k urně nedorazili. Mohou být znechuceni politikou, nezajímají se o ni, nechápou, že jejich hlas se stejně „započítá“, nenaučili je to doma, nebo jsou třeba jenom líní. A těmto nevoličům bude najednou vláda nakazovat, že mají dělat něco, k čemu mají zjevný odpor?
Pokud se podíváme na volební účast v posledních parlamentních (60,84 %) a prezidentských volbách (66,6 %), je jasné, že se hraje zhruba o třetinu občanů. Budou tito lidé házet hlas někomu, kdo je k tomu nutí? To si musí Babiš dobře rozmyslet, než začne na přání svého přítele z Hradu nějak reagovat. ANO by totiž najednou určitě nemělo 30 % a jeho šéf by nemusel být premiérem.
Je pravda, že Miloš Zeman neustále vymýšlí nějaké nesmysly, ale někdy se na svém nápadu „zasekne“ natolik, že trvá na debatě o něm. Současný prezident už kandidovat nemůže, takže je mu názor voličů jedno. Babiše a další by ovšem povinností volit mohl pěkně podusit. A to on tuze rád.