Náš pan prezident Miloš Zeman je fanouškem společné evropské měny, zároveň však nevědomky odmítá přípravu na její přijetí. Probíhající znehodnocování našich úspor prostřednictvím oslabování koruny je totiž pouhou ochutnávkou toho, jak bychom si žili v eurozóně.

S příchodem prezidenta Zemana byla na Hradě slavnostně vyvěšena vlajka Evropské unie. Pan prezident si sice později naše spojence v Severoatlantické alianci (včetně těch evropských) rozhněval mimo jiné svým tvrzením, že neví o působení ruské armády na Ukrajině, zůstává však nadále velkým propagátorem Evropské unie.

Souhlasí také s Lisabonskou smlouvou, která ve vybraných otázkách umožňuje výrazné většině států přehlasovat výraznou menšinu, jak se také stalo České republice v případě prvního přerozdělování uprchlíků. Přál by si však ještě větší propojení evropských států. Zkrátka vznik federace. V současné Unii mu chybí společný postup ve vztahu k zahraničí, společná armáda (nebo přinejmenším obranná politika), společná rozpočtová politika či centrálně stanovené daně.

Sám Zeman podepsal dodatek k Lisabonské smlouvě, který odmítal podepsat jeho předchůdce Václav Klaus. Díky Zemanovi tak budeme pomáhat členům eurozóny, kteří jsou nebo budou v problémech, jako je dlouhodobě Řecko, v blízké budoucnosti se k němu zřejmě přidá Itálie a následně asi i další státy. Česká republika začne s pomocí až po přijetí eura. Prezident Zeman je sice velkým příznivcem společné evropské měny, zároveň by ji však nepřijímal, dokud se eura nevzdá právě Řecko. S ostatními problematickými (předluženými) státy si starosti nedělá. Na pomoc italské ekonomice by se asi podle něj u Čechů peníze našly. Navíc, i kdyby byly v současnosti všechny státy eurozóny ekonomicky zdravé, za pár desítek let už tomu tak být nemusí. Zeman chce přitom euro přijmout navždy.

Abychom byli připraveni na brzké přijetí eura, snaží se Česká národní banka příslušně ovlivnit vývoj koruny. Když už nebyla schopna ovlivňovat kurz snahou o zlevňování úvěrů, protože je už více zlevnit nemohla, začala oslabovat korunu prostřednictvím finty, která se sice tu a tam v některém státě objevuje, to však neznamená, že se nejedná o podvod na občanech (resp. všech držitelích dané měny, v tomto případě české koruny). Už od podzimu 2013 nakupuje cizí měny. Problém je, že nakoupené měny nemůže příliš riskantně investovat, protože si nemůže dovolit jejich utopení v nevydařených projektech. Musí tedy investovat do méně riskantních, a tudíž zpravidla méně výnosných aktivit. Jenže už jen tím, že nakoupené cizí měny investuje do méně výnosných příležitostí, všichni, kdo máme v kapse českou korunu, pěkně proděláváme.

Kdyby nám vláda stejné množství sebrala na daních, také bychom prodělali. Ale alespoň by se za vybrané peníze postavily předražené dálnice. Vydělali by na tom tedy jednak uživatelé dálnice, jednak manželka šéfa příslušné stavební firmy, která by si za peníze z předražené dálnice mohla koupit dejme tomu knihy o filozofii nebo brilianty.

Na ztrátách z oslabené koruny však nevydělá nikdo. Jsou to ztráty pro celou společnost, jsou to nevyužité investiční příležitosti. Prezident Zeman si nepřirozenost tohoto postupu uvědomuje: „Exportéři to uvítali ze stejného důvodu, jako sportovec uvítá, když mu nabídnete anabolické steroidy.“ Krátkodobý efekt je podle něj jasně patrný, dlouhodobě to ale vede ke špatnému konci. Aby exportéři díky kurzovému polštáři nezlenivěli, je nutné se vrátit k normální tržní hodnotě, jak zdůraznil podle ČTK pan prezident. Zapomíná však, že je vše motivováno snahou připravit náš stát na přijetí eura. Popsané devizové intervence probíhají na základě našeho plánu vstoupit co nejdříve do eurozóny. Proto je cílová míra inflace stanovena nepatrně výše než cílová míra inflace Evropské centrální banky a Česká národní banka dělá všechno pro to, aby svého inflačního cíle dosáhla. Intervence jsou ukázkou toho, co se bude s českou ekonomikou po přijetí eura dít. Pan prezident tedy svým odporem k intervencím škodí svému snu přijmout euro.

Pan prezident se přitom nyní svěřil: „Aniž bych prozrazoval jakékoliv tajemství, jsem plně přesvědčen, že v polovině tohoto roku bude konečně kurzový závazek zrušen.“ Ukázalo se však, že měnové politice buď od základu nerozumí, nebo je pro zrušení České národní banky. Prohlásil totiž, že „(…) kurz není nic jiného než cena měny a stejně tak, jako neovlivňujete ceny jiných komodit, proč byste měli ovlivňovat i kurz koruny.“ Problém je, že česká centrální banka (ať už se v historii jmenovala jakkoli) ovlivňuje kurz koruny už mnoho desetiletí. Zeman totiž zapomíná, že kurz je ovlivňován nejen současnými nákupy zahraničních měn, nýbrž i dalšími, neustále používanými nástroji. Kdyby je centrální banka nepoužívala, vytratil by se hlavní (a původní) smysl její existence.

Od podzimu 2013 do listopadu 2016 utratila naše centrální banka za nákup cizích měn neuvěřitelných 812 miliard korun.

Jako čeští vlastenci a dědicové Masarykova odkazu bychom si měli vážit naší české koruny, která svým jménem („koruna“) připomíná náš rozkvět pod křídly rakouské monarchie a našeho moudrého císaře Františka Josefa.