Jak řekl v Českém rozhlase prezident Miloš Zeman, hodlá květnovou návštěvou Moskvy uctít i památku takzvaných vlasovců, tedy padlých příslušníků Ruské osvobozenecké armády, která za druhé světové války bojovala po boku Němců proti sovětským vojákům, ale na konci války pomohla zachránit Prahu. Většina Rusů dodnes na generála Vlasova a jeho vojáky hledí jako na zrádce. Avšak vlasovci v samém závěru války pomohli ochránit povstaleckou Prahu před německými jednotkami.
„Jedu do Moskvy, abych se poklonil památce mrtvých. Nikoliv živých, ale mrtvých. Památce 20 milionů sovětských občanů včetně vojáků, kteří zahynuli ve Velké vlastenecké válce. To je cíl mé návštěvy. A to je všechno,“ řekl Zeman ke sporům o svou moskevskou cestu.
Na dotaz, zda by nebylo záhodno na státní úrovni po 70 letech uctít i památku vlasovců, kteří zachránili Prahu, Zeman odvětil, že vlasovci páchali i špatnosti, ale nakonec se jim povedla i jedna dobrá věc.
„… má účast na akcích v Moskvě bude k uctění památky všech sovětských občanů včetně vojáků takzvané osvobozenecké armády. Plně s vámi souhlasím, že (za Pražského povstání) už nebyli pod německým velením,“ řekl Zeman v interview zveřejněném v ruštině na stránkách Českého rozhlasu. „Je to jako s lidským životem. Uděláte špatné skutky, které Vlasov samozřejmě udělal, ale na konci svého života uděláte jednu dobrou věci. Vlasovovi vojáci byli také Rusové,“ řekl.
Složité pravdy
V tom má Zeman samozřejmě pravdu a je dobře připomenout, že lidské dějiny a lidské osudy jsou o něco složitější, než odpovídá čítankám. Při posuzování lidí, kteří se obrátili nakonec proti Rudé armádě, je třeba vidět, že Stalin nebyl o nic lepší než Hitler. Prostě stál v určitý historický okamžik proti nacistickému Německu. Británie a Spojené státy pak podle logiky, že nepřítel nepřítele je spojenec, SSSR podpořily. Předtím, když osud Evropy visel na Británii, pomohla jí jen Amerika a jinak na to byli na ostrově sami. Jistě, doplatili na svou krátkozrakou předválečnou politiku vůči Hitlerovi. Za takové chyby se těžce platí.
Když se ale díváme na ty, kdo „zradili“ stalinský SSSR, je třeba se podívat i na to, že to byl sám Stalin, kdo zradil svůj vlastní lid. Tím, že ho týral, že nejlepší příslušníky sovětských národů posílal do lágrů a vraždil, že koncem 30. let nechal popravit část generality, že jako hlava státu na počátku po německém útoku selhal. Vojáky, co padli do zajetí, poslal po válce do táborů, jako kdyby snad měli nějakou povinnost za každou cenu zahynout. Těžko se divit, že lidé se někdy mezi dvěma diktátory rozhodli někdy pro toho druhého. Zločinci byli oba.
Zrada je ovšem zrada, má špatnou příchuť v každém případě. Vlasovce tedy neoslavujeme, ale dáváme jim jejich místo v historii, které jim patří, v dobrém i ve zlém.
