Příběhy dvou ostře sledovaných Rusů – Sergeje Skripala a Jevgenije Nikulina – poskytly našemu trestně stíhanému premiérovi v demisi vítanou příležitost k vylepšení své pověsti u našich západních spojenců, ale i u části domácí veřejnosti. Babiš po této šanci skočil. Umožnilo mu to sehrát hezký optický klam, tedy distanc od svých parťáků v parlamentní hlasovací koalici a také od znovuzvoleného prezidenta Zemana. Dostalo se mu nebývalé porce ocenění od mnohých komentátorů i opozičních politiků. Jako by říkali, že ten Andrej není tak špatný, jen se koukněte na tu jeho úžasnou zahraniční politiku. To je pašák a nebojsa.

Babiš si nemohl nevšimnout opravdu nedobré kondice naší hlavy státu. Náladu Miloši Zemanovi jistě nezlepšilo dění kolem jeho oblíbené čínské firmy CEFC, na kterou v minulosti vsadil mnohé. Není si nyní jist možnou reakcí čínského prezidenta, kterému se v minulosti Zeman do jeho her hodil, ale řekněme, že Zeman alespoň provozuschopný, a ne chřadnoucí a nevyzpytatelná troska. A aby toho nebylo málo, tak se na něj nyní asi hněvá jeho další přítel z další východní říše, a sice samotný Vladimír Putin. Ukázalo se, že Zeman nemá děje ve své zemi zcela pod kontrolou, i když verbálně vehementně oslabuje pozici ČR u našich spojenců v EU a v NATO. No, a právě tito naši spojenci vzkázali do Prahy velmi zřetelně, že je třeba si vybrat a že Zeman je pro ně persona non grata.  Ta vhodná příležitost se tzv. správně zařadit se naskytla v předvelikonočním čase, v prvním případě šlo o britsko-ruský střet ohledně útoku na Skripala, v tom druhém to byla americko-ruská přetahovaná o vydání Nikulina.

To je vše. Ještě je třeba dodat, že se Zemanovi nevrací jeho sázka na Trumpa. Ten musel souhrou jistých nezvratných okolností změnit svou rétoriku vůči Rusku a Číně. A tak je jasné, že se mu významově okrajový, i když extravagantní prezident jedné středoevropské země (navíc zřetelně za svým zenitem) momentálně moc nehodí. Trump stále zápasí s tématem možného ruského ovlivňování prezidentských voleb v USA v jeho prospěch. Je tedy jasné, že setkávání se s nejpilnější prokremelskou figurou ze zemí EU je pro něj zcela nežádoucí, i když si Ovčáček, Kmoníček a Soukup přejí pravý opak. Vypadá to, že americké vrtulníky bude kupovat pro ČR asi někdo jiný než Zemanovi blízcí zbrojařští magnáti, jejichž vazby navíc vyhodnocují naši spojenci jako bezpečnostní riziko.

Babiš dosáhl svého. Zeman jej podpořil v parlamentních volbách, které vyhrál, a on na oplátku podpořil Zemana v obou kolech prezidentské volby, a hlavně nestavěl svého kandidáta. Zeman mu to vrátil tím, že nechává vládnout jeho menšinový kabinet bez důvěry libovolně dlouho. Teď jsou si pánové ve svých mocenských kšeftech vyrovnáni. Babiš poslechl další radu svého staršího souputníka Miloše Zemana a vyrazil se svou hvězdnou pěchotou do regionů. Jede non stop v módu předvolební kampaně. Nic jiného to není. Babiš zná sílu hesla slibem nezarmoutíš. Funguje to. V EU taky slíbil, že už bude proevropský, a Američanům, že bude proamerický. Pragmatický populista prostě dělá to, co je v tu chvíli pro něj výhodné a pro některé i populární. Byl to Zeman, který mu pomohl s hlasovací koalicí Okamury a KSČM, ale o tom samozřejmě v Bruselu či na americké ambasádě takticky mlčí. Účelový marketing, který Babiš obratně prezentuje jako svou údajnou zahraniční politiku, má své zákonitosti a ty je třeba respektovat.

Babiš nutně potřebuje překrýt punc autoritativního oligarchy ruského střihu, bývalého komunisty, trestně stíhaného podvodníka a bývalého udavače, a také nejmasivnějšího příjemce dotací z řad evropských politiků, který je v permanentním střetu zájmů. Udělá cokoliv, aby tuto svou fasádu utlumil. Obleče si jakýkoliv kabát, bude-li to třeba. To současné nadšení z Babišova prozření a jeho náhle objevené prozápadní orientace je naprosto neopodstatněné, naivní a dlouhodobě velmi zrádné. Podívejte se znovu a znovu na jeho cestu k moci, tu předchozí byznysovou i tu navazující politickou a mediální. Podívejte se na to, s kým a jak hlasuje, s kým a jaké uzavírá účelové holporty. Podívejte se na to, jak si uchvacuje celý stát pro sebe. Podívejte se na seriál personálních čistek atd.

Babiš ustoupit nechce, neumí, ale hlavně nemůže. Musí držet dobyté pozice, zejména kvůli své vlastní beztrestnosti a svému byznysovému impériu. Manévrovací prostor má stále dosti široký, není totiž limitován žádným programem, natož životními postoji či zásadami. Není omezován žádnými pevnými osobními pouty, neboť je ve svých vztazích vždy flexibilně účelový. To je jeho skutečný a jediný program. V minulých dobách tímto způsobem vyluxoval demokratickou levici a oslabil milovníky starých pořádků. Teď ještě potřebuje dorazit demokratickou pravici a demokratický střed. V domácích tématech s nimi shodu hledá obtížně (a vlastně ji ani nepotřebuje, neboť si s hlasovací koalicí prosadí cokoliv), tak se prostě zmocní jejich zahraničně politických akcentů, ty totiž nejsou (a ani být nemohou) v souladu s extremistickými partajemi SPD a KSČM. A je to. Někteří méně chápaví jedinci mu za to ještě tleskají a píši tak sami sobě nelichotivé nekrology. Je až k nevíře, jak snadno mu ty kejkle prochází. Ale znáte to – komu není rady, tomu nebývá pomoci. Jsou situace, kdy žádné ano, ale… neplatí. Ne je ne, a nikdy by se nemělo proměnit v oportunistické ANO. Ta životní filozofie menšího zla má své limity a důsledky, krom toho platí, že zlo je zlo, a z toho menšího zla se může časem vyklubat pěkný prevít, ale to už bývá zpravidla pozdě.