Miloš Zeman je v koncích. Mysl muže, který tak rád oslňoval intelektem, teď bloudí hřbitovem buněk v prezidentské lebce. Nalézt jiné vysvětlení pro sólo fantasmagorií, kterým český prezident popustil uzdu pro změnu v Radě Evropy, tu totiž skoro nelze. Shovívavý úsměv, jímž společnost obvykle přechází stereotyp samochvály starých mužů od partyzánů přes vrátné až po rybáře s dvojím metrem, tu zamrzl hned po Zemanově první větě.
S ocelí v duhovkách prohlásil ruskou anexi ukrajinského Krymu (sic!) za uzavřenou záležitost a tradičně zaryté přímluvy za zrušení protiruských sankcí tu navrch korunoval zdrcujícím nápadem na dohodu Kyjeva s jeho okupanty o kompenzaci anexe ruskými penězi, ropou nebo plynem. Blažený výraz nad vlastním výkonem pak nezmizel hlavě státu ani poté, kdy sál houfně opouštěli členové ukrajinské delegace. Naopak, zářil štěstím, splnil totiž úkol. Z ruské ambasády. Že tu neburácel rusky jako před časem v Evropském parlamentu, až jej tam museli okřikovat, nevděční Ukrajinci neocenili.
Žalostný zjev prezidenta republiky, jejíž vláda a velvyslanci musí po výletech Miloše Zemana do světa všude vysvětlovat mizivé kompetence Hradu v zahraniční politice, přesto nabízí ještě další vysvětlení prezidentských excesů. Vědomí rychlého úpadku vlastního zdraví a jeho reálná, Hradem nejspíš tajená prognóza, očividně odlišná od heroických mediálních výlevů o náctileté prostatě a křepkých orgánech jinak zdevastované tělesné schránky, Zemanovi zásadně komplikují plány na dalších pět let v prezidentské funkci. Nebere už na ně proto žádné ohledy, říká si, co chce a kde chce. Prezident chřadne a kandidatura, ohlášená ještě v dobách jeho lepší kondice, tu teď ostře kontrastuje s neskrývanou, čím dál hutnější agresivitou, fatální ztrátou sebereflexe a už zcela otevřenou kolaborací s ruskými vůdci proti západním spojencům a zájmům vlastní země. Do jaké míry je zálusk na Zemanův další pobyt na Hradě vrtění českým prezidentem ze strany Kremlu a ruských pohůnků v prezidentské kanceláři, si lze lehce domyslet. Odjakživa lenivý Zeman, už od premiérské éry závislý jen na nepříliš náročném servisu, který mu nasytí zmlsaný žaludek a zocelí játra včetně komfortního bydlení a přiměřených služeb, jež téměř vylučují jím nenáviděnou fyzickou aktivitu, si na Hradě už dávno splnil svůj osobní sen. Z frustrovaného syna samoživitelky a introvertního mladíka bez valného zájmu o vztahy či postaršího chlápka, který už coby premiér nikdy nespěchal k rodině a radši volil společnost Šloufa a kořalky, se stal českou hlavou státu. Peníze nikdy nepotřeboval, útratu vždycky platili jiní… a stát. Víc už teď nechce, zdraví má v koncích, ale musí hrát za jiné. Povinně, třeba i ze záhrobí. Jako Andropov.
Až vlastizrádná servilita prezidenta Zemana k Putinovi a prosazování jeho zájmů v Evropě včetně skandálních návrhů Ukrajině v Radě Evropy, jsou tu zjevně splátkou Kremlu za Zemanovu prezidentskou kampaň v roce 2013 a výslednicí bezbřehého vlivu celé armády ruských tajných služeb na nejvyšší úřad v zemi. Od českého prezidenta proto dávají ruce pryč téměř všude na Západě. V Británii stejně jako v Německu nebo v Americe. Pověst ruského švába mu tam přibouchla dveře. Mstivý ješita je teď z hloubi duše nenávidí a prodává nás Východu. „Pane prezidente, když Hitler připojil Sudety, jeho podpora v Německu činila 90 procent a české obyvatelstvo, které s anexí nesouhlasilo, strávilo zbytek života v koncentračních táborech,“ napsal na Facebooku ukrajinský poslanec Vladyslav Holub v reakci na Zemanův projev v Radě Evropy. Hanba za prezidenta vlasti nás tu fackuje. V zahraničí nám Zemana závidí, tvrdí tu přitom poslanec ČSSD a český klon Nočních vlků Foldyna. Kde ale neřekl. Na Sibiři určitě. Zato jeho spolustraník, sám premiér, má ze Zemana pupínky jako hrachy. K řečem o Ukrajině neměl Zeman žádný mandát vlády, zuří teď Sobotka i ministr zahraničí Zaorálek. Proč ale koaliční kabinet schválil Zemanovi ausgerechnet tuhle cestu, a kdo tam pro to zvedl ruku, se přitom nikde nedočteme. Pouštět Zemana jinam než do Mosky a do Pekingu je přitom jistá ostuda.
Řešení, jak zavřít nevymáchaná ústa hlavy státu v zahraničí, je tu teď jako šafránu. A když Zeman jezdí jen po českých návsích, ruinuje tu krajskou kasu a úspory radnice. Když zas jezdí do ciziny, jsme tam všichni… za hňupy. Dobrá rada je tu dávno nad zlato. Jedna by tu přesto byla. Alkohol piju s neutuchající chutí, vyznala se před pár dny hlava státu z permanentních promile. Sklenku nikdy neodmítne. A národní sbírka pro Pražský hrad a láhev z každé rodiny by se tu šikla jako nikdy. Národ sobě: vleže Zeman neškodí…
Autor je komentátorem serveru Info.cz
