Aby si snad Miloš Zeman nemyslel, že když něco někde řekne, tak to spolkneme v prvním plánu tak, jak to z něj vypadlo. Může to tak myslet, nebo nemusí, nebo tím myslí něco jiného. On už je takový generátor různých výroků, které si musíme vždycky přebrat, pokud na to máme chuť a energii.

Teď v týdnu na TV Barrandov vypustil něco o tom, kdo by mohl být mezi kandidáty na prezidenta po něm, a rád by ho tam viděl: „Kdybych měl uvažovat v klasickém pravolevém schématu, tak dobrým kandidátem levice je Josef Středula, který se ještě musí trochu prosadit, a Vladimír Dlouhý je naopak dobrým kandidátem pravice… A když se tito dva ve druhém kole prezidentských voleb střetnou, tak to bude zajímavé a inteligentní utkání.“

Doporučil tedy jednoho odboráře a jednoho exkomunistu. Co nakonec bude z pana Středuly, to netušíme. Tu pravici má zastupovat exkomunista Vladimír Dlouhý, také jedno z dítek Prognostického ústavu. Do KSČ vstoupil těsně po zveřejnění Charty 77 v roce 1978. Byl předsedou základní organizace KSČ v Prognostickém ústavu a ze strany vystoupil v prosinci 1989. Kdyby nepřišel listopad 1989, tak by tam zřejmě schůzoval ještě dlouho.

Hru pro prosťáčky, kdy proti sobě stojí jakoby představitelé opačných táborů, už jsme tu zažili koncem 90. let, kdy tu probíhal boj o „spálenou zemi“ mezi Zemanem a Klausem. Skončil velkým smířením za „opoziční smlouvy“ a dovršil se dojemnou podporou, kterou celá Klausovic rodina prokázala Zemanovi při poslední prezidentské volbě proti Jiřímu Drahošovi. Klaus působil v Prognostickém ústavu jako analytik od roku 1987. Po Zemanově zvolení přispěchal blahopřát a skromně připomenul, že má na tom také svou zásluhu. Na tom taky něco bude. Prostě jednovaječná dvojčátka. Takže na nějaké soupeření jakoby protikandidátů si musíme dát příště pozor.

Proč se Dlouhý, který se v prosinci 1989 náhle přeorientoval na pravici, Zemanovi líbí, se dá pochopit. V rozhovoru zveřejněném na Českých novinách 12. 10. 2018 třeba ohledně obchodu s Čínou říká: „Osobně vnímám pozitivní dopad ekonomické diplomacie, především v zemích mimo EU. Je třeba přiznat, že například prezident Miloš Zeman ji dlouhodobě podporuje a s českými podnikateli cestuje. Pro naše podnikatele je pak mnohem snazší na trhy proniknout, když mají záštitu vrcholných politiků… Čína má stále obrovský potenciál a je třeba jej využít.“

Jak u některých politiků vidíme, využít čínský potenciál je třeba i za cenu sebeponižování, šaškování v čínské komunistické televizi s Krtečkem a vykřikování o stabilizované společnosti.

Pak už jsou to jen marginálie. Na adresu protikandidáta Jiřího Drahoše sdělil: „Nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, i když Jiří Drahoš si to možná myslí.“ Pak nechápeme, proč se Zemanem do boje o Hrad pustil podruhé, když (ještě v době nepřímé volby) prohrál. Asi nějak změnil názor, nic nového. Drahoš zatím žádný názor nezměnil, asi není tak myšlenkově pružný.

A ještě trochu nutného komična. Sdělení o jeho zdravotním stavu: „Takže stručná rekapitulace: srdce bije jako zvon, plíce jsou čisté, jako by to nebyl kuřák, játra fungují, jako bych byl abstinent, ledviny jsou taky v pořádku a mohu pokračovat dál a dál.“

Můžete pane prezidente. Pokračujte dál a dál. Ono už je to celkem jedno.