Povolební vyjednávání se ukazuje jako vynikající příležitost pro prezidenta Miloše Zemana, aby si dělal, co chce. Ale kdo našeho prezidenta v posledních letech pozoroval, nemůže být překvapen.

Prezident pověřil Andreje Babiše jednáním o sestavení vlády, což sice není jeho ústavní pravomoc, ale dává tím politické scéně najevo, že plánuje Babiše jmenovat premiérem. Při setkání s novináři u této příležitosti se přitom dopustil hned dvou nehorázností. Za prvé oznámil, že Babiše jmenuje i při případném druhém pokusu, a říká to předem, protože prezident má být předvídatelný. Nebude si přitom klást žádné podmínky. Za druhé, poslanecká sněmovna by podle něj neměla být blokována, protože to není džentlmenské. Zaměřme se na první z výše uvedených neuvěřitelných prohlášení.

Copak byl Zeman někdy v posledních letech předvídatelný? Vlastně byl. Ale pouze pro Babiše a další své politické spojence. Zrovna teď přitom nastala situace, kdy po něm v obecné rovině předvídatelnost není očekávána. Jeho úkolem by mělo být najít člověka, který díky svému programu, lidem kolem sebe i schopnosti dohodnout se získá podporu poslanecké sněmovny pro svůj vládní kabinet, a to pokud možno podporu stabilní.

Při prvním pokusu bývá víceméně ústavní zvyklostí jmenovat vítěze voleb čili předsedu (či volebního lídra) vítězné strany. Druhý pokus však znamená, že první pokus nevyšel a musí být hledáno řešení. Zeman tedy předem garantuje, že řešení před případným druhým pokusem hledat nebude a mechanicky bude opět jmenovat Babiše.

Na první pohled podobná situace nastala po parlamentních volbách v roce 2006, kdy tehdejší prezident Václav Klaus jmenoval v obou případech premiérem Mirka Topolánka. Jak však Topolánek nyní připomněl na ČT24 (a jak si lze vzpomenout), druhý pokus tehdy neměl automaticky připadnout Topolánkovi. Byla tu také varianta pokusu pro Jiřího Paroubka (který se nezdráhal vládnout s komunisty, s nimiž měl přesně půlku sněmovny) či někoho přijatelného pro ČSSD i ODS. Pro důvěru první Topolánkově vládě se nevyslovili všichni sociální demokraté, všichni komunisté, Miroslav Kalousek, Libor Ambrozek a Ladislav Šustr (přičemž tři posledně jmenovaní se nepřihlásili, což je jakási prostřední cesta mezi vyslovením a nevyslovením důvěry). Teprve následně se prezident Klaus rozhodl, že dá Topolánkovi druhou šanci.

Zeman chtěl přitom po předchozích parlamentních volbách v roce 2013 porušit dokonce i jím na oko uznávanou ústavní zvyklost, že premiérem bude jmenován vítěz. Tajně se sešel se svými „fanoušky“ z řad ČSSD a společně se pokusili o tzv. lánský puč (pojmenovaný podle toho, že se schůzka odehrála za zády předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky na zámku v Lánech). V současnosti už se k schůzce dokonce veřejně přiznává a nikdy se za ni neomluvil.

Teprve když bylo podle letošních předvolebních průzkumů jasné (nebo přinejmenším mnohem více pravděpodobné, než bývá zvykem), že Babiš se svou stranou vyhraje volby, nechal se Zeman slyšet, že premiérem jmenuje při prvním pokusu vítěze voleb.