Tento článek si nemá být něčím, co shazuje demonstrace a různé další akce proti vedení dnešní České republiky. I přesto, že se konají poměrně často a velmi trefně pojmenovávají problémy, které máme, krok historika Jakuba Jareše, který uprostřed ztichlého Národního muzea sám povstal a ozval se na protest proti naší hlavě státu, jednoznačně stojí za zmínku i za ocenění.

„Hanba prezidentovi, který lže! Hanba prezidentovi, který nahrává diktaturám! Hanba prezidentovi, který vtipkuje o vraždách novinářů!“ zaznělo, když Miloš Zeman přicházel.

Není jednoduché se ozvat bez podpory dalších lidí, za přítomnosti kamer, při slavnostním okamžiku. Ale má to smysl, vždycky to má smysl, už jen proto, aby někdo ve společnosti dal najevo, že Zemanovo chování je nepřijatelné a že není možné se s ním smířit jen proto, že se neustále opakuje.

Zeman je ostuda naší země. Stejně jako premiér Andrej Babiš si dobře uvědouje, že všude – zejména ve větších městech – na něj čekají protesty, jakmile přijde mezi lidi. I proto se ti, kdo chtěli oslavit výročí tím, že  sobotu navštíví Národní muzeum spatřili pouze zátarasy, které je držely co nejdál. Proč? Protože jinak by to dopadlo stejně jako u Českého rozhlasu.

Naši představitelé se bojí protestů, a i když budou dělat všechno proto, aby je eliminovali, nikdy se jich nezbaví. Protože vždycky budou existovat lidé, kteří nebudou mlčet ke sprostému prezidentovi, který se chová jako ruský sluha, ani k trestně stíhanému agentovi StB.

Panu Jarešovi patří dík.