Miloš Zeman se teď stal husitou. Měl by být samozřejmě důsledný, neměl by skončit jen u kalicha, nebo v hospodě U Kalicha, jak dosavadní skutečnosti svádí naznačit.
Aby bylo jasno, nejde o Husa. Ohledně Husova výročí je třeba říci, že naprostá většina lidí, kteří se teď přisají k Husovi, bude jen demonstrovat svoje vlastenectví a uvažovat o tom, co by si asi tak Hus myslel o Evropské unii. Těžko říct. Tehdejší Unie, to byl Zikmund a kostnický koncil. Zikmund, podceňovaný český král a schopný politik. Taky koncil plný humanistických vzdělanců, kteří kromě odsuzování kacířů brouzdali po klášterech v okolí a hledali tam antické spisy, když už se museli trmácet do Německa kvůli tahanici o trojpapežství, za kterou nemohli.
Hus byl středověký apokalyptický reformátor, možná ani ne reformátor, řekněme „nápravce“ zlořádů, které se mají dát do pořádku, než přijde brzký konec světa.
Hus a kalich
Hus a symbol kalicha je ovšem něco jiného než husitství. Abychom se vyhnuli extrémům z obou stran. Můj bývalý kolega z médií, původním posláním protestantský teolog, soudil, že se přece jen vzdáváme nejheroičtějšího období našich dějin. Je potřeba říct, že to tak je. Stát proti celému tehdejšímu světu a vyhrávat, to není něco, co se hodí do odpadkového koše. Za odpadky někdy nese odpovědnost i druhá strana.
Druhou stanou věci je všechno to vraždění a plenění, které se dělo. Upřímně řečeno, tak se to tehdy dělalo. Králové taky plenili, běžná praxe. Náš největší Čech, co nebyl úplně Čech, Karel IV., v 16 letech plenil statky šlechticů, co se stavěli proti němu a tatínkovi. Je třeba mít smysl pro míru, byť jsme proti. Hrdinství je hrdinství, byť se zvrhne. Když to posuzují zbabělci a šedé myši, je to vždycky trochu divné.
Ale stejně, pan prezident zase jednou dělá gesto a moc nemyslí. Abych si vypůjčil myšlenku z Facebooku od pana Jiřího Padevěta: „Pan prezident tento týden vyvěsí slavnostně husitský prapor a poté se s doprovodem odebere do Benešova, kde vypálí zbytky minoritského kláštera, následně do Oseka, kde rovněž vypálí klášter. Následně oblehne Plzeň. Celé turné zakončí ústup od Lipan.“
S husitstvím nemáme mnoho společného, jen slova. Zeman není ani jako Hus, ani jako Žižka, ani jako Prokop Holý. Těžko si ho představit v čele nějakého boje, leda jako hospodského křižáka, co vyhlašuje válku Islámskéhému státu, protože ho to nic nestojí.
Samá prázdnota
Celé oslavy Husa duní prázdnotou. V čele toho všeho je prezident, který sám duní jako prázdný sud. Kardinálové se toho účastnit mohou, ale veřejnost to moc nepochopí. Může se podílet i husitský patriarcha, jehož jméno nikdo v celé zemi nezná a s husitstvím má společného asi tolik, jako my všichni.
Chudák Hus. Už se dočkal i toho, že byl zatažen do tématu církevních restitucí. Režisér třídílného opusu natočeného podle Evy Kantůrkové, bývalý předseda komunistické strany Jiří Svoboda (nutno uznat, jinak má mnohé názory velmi rozumné), byl v jednom rozhovoru dotlačen k výroku: „Problémové z hlediska restitučního zákona ale je, že z hlediska kanonického práva majetek církve spadá pod jurisdikci Vatikánu, takže tady došlo také k tomu, že Parlament ČR předal majetek do zahraničí.“
Když chci mluvit o církevním právu, měl bych o tom něco vědět. Prostě je to nesmysl, není to pravda.
Hus se stal rohožkou, o kterou se už otře každý včetně bolševiků a nepřátel církve. Asi poslední, kdo bral Husa vážně, byli jeho soudci na koncilu.
