Na legendární Hovory z Lán, kdy se na konsternované posluchače vyřinula lavina sprostot z úst hlavy státu, asi nelze jenom tak zapomenout. A mnozí si jistě pamatují i jeho nehorázné výroky o ruských politických vězních.

Dověděli jsme se, kdo podle páně prezidentského rozhodnutí politickým vězněm je a kdo není. Pussy Riot to nejsou, protože za protestní zpěv v kostele se nejspíš správně má zavírat do sibiřského kriminálu. Co je na tom asi tak divného, natožpak politického, že ano? A politickým vězněm prý nebyl ani Michail Chodorkovskij. A je prý škoda, že Putin strčil do vězení jenom jeho, a ne další jemu podobné.

Pan prezident tehdy předvedl téměř svaté nadšení: „Ano, jsem ochoten se zastat, až budu mít jednání v Rusku, všech skutečných politických vězňů v Rusku … Nebudu se zastávat ruských tunelářů, stejně jako se nezastávám českých tunelářů, a nebudu se zastávat… teď jsem chtěl říci kurev, ale já nejsem Schwarzenberg, který používá těchto výrazů, tedy poněkud deviantních dam, které dělají randál v pravoslavném chrámu a které se pak označují za politické vězeňkyně.“

Ono „teď jsem chtěl říci, ale neřeknu, ale řeknu“, poté, co už vyslal do éteru své pověstné –unda, –unda, bylo jen dalším přitvrzením Zemanovy primitivity a vulgarity, ale v tuto chvíli se zaměřme na jiný výrok: Nebudu se zastávat ruských tunelářů, stejně jako se nezastávám českých tunelářů.

To zní krásně. Tak bojovně a zásadově, co říkáte? Srdce zemanovoliče zaplesá. Jak je ten pan prezident spravedlivý. Všem jim to nandá, těm šmejdům miliardářským, zlodějům, podvodníkům! „Mámo, konečně máme my obyčejní lidi zastání!“

Marxista kágébák miliardářem
Tedy, ne že by Chodorkovskij nebyl oligarcha. Ale proč má Putin zavřít jeho „a další oligarchy“, ale ne třeba… Vladimira Jakunina? Protože je to kamarád? No, pěkné kamarády to náš pan prezident má. Kágébák Jakunin se jako mnozí jiní z bývalé sovětské „věrchušky“ po zhroucení SSSR proměnil ve velkopodnikatele a miliardáře. O tom, že jede v obludné korupci, nemůže být, a také není pochyb. Ale toho prosím ne, s tím chce pan prezident jezdit na Rhodos.

Ale co další podivný pán, tentokrát český, kterého se náš zásadový pan prezident nezastává. Martin „Lukoil“ s diplomatickým pasem. Toho má Zeman přímo na Hradě. Martina Nejedlého, jednatele firmy Lukoil Aviation Czech, která velkoryse zasponzorovala Zemanovu prezidentskou kampaň. Podnikatel se zázemím v Moskvě, kde dlouho pracoval, s napojením na obří ruskou státní firmu Lukoil. A také člověk, jehož firma prohrála soudní při se Správou státních hmotných rezerv a měla zaplatit pokutu za nevrácený letecký petrolej ve výši kolem 30 000 000 Kč. V tuto chvíli už je ale firma v likvidaci, takže České republice, potažmo nám, jejím občanům, zůstanou leda tak oči pro pláč. Zeman samozřejmě vyhlašoval, že v případě soudní prohry Nejedlý přestane zastávat místo prezidentského poradce přes energetiku, ale jak je v takových případech běžné – a jak můžeme vidět třeba v případě „bezprověrkového“ Mynáře -, svému slovu nedostál.

Je Babišovo opravdu Babišovo?
Nepříjemný pocit čehosi mrazivého pofukujícího z Kremlu až na Hrad českých králů ale ještě zesílí, když si uvědomíme už téměř neskrývanou Zemanovu podporu nejprofláklejšího českého oligarchy Babiše. Souvislost nemusí být na první pohled zřejmá, ale faktem je, že nějací takoví Andrejové se vynořili – prakticky ve stejné době – v několika zemích pod bývalou sovětskou nadvládou. A všude tam se cpou do politiky, přičemž původ jejich bohatství se skrývá v mlhách záhadných zahraničních zdrojů jako bájný ostrov Avalon. Vzpomeňme jen na Babišovy počátky, na Petrimex a Unipetrol… Nebylo by tedy nakonec možné, aby Andrej Babiš byl jen správcem obřího „agrofertího“ majetku, zatímco jeho pravým vlastníkem je někdo úplně jiný? Zní to jako určitá konspirace, ale nesporným faktem je, že finance komunistických tajných služeb se s pádem komunismu nikam nevypařily. Zůstaly samozřejmě tam, kde byly. Na zahraničních kontech. A ti, kteří jimi kdysi disponovali, jistě nepřestali toužit po moci. Takže…?

Ve světle toho všeho se soudnému člověku musí zdát nemožné, aby Zemanovi ještě někdo věřil. Nemožné nevidět do očí bijící rozpory mezi jeho slovy a činy.

„Ale když on je, mámo, takovej lidovej, a s náma obyčejnejma lidma to myslí dobře.“