„Značná část světa byla šokována a zděšena volebním úspěchem Donalda Trumpa, ale jsou i ti, kteří jsou nadšeni,“ píše v The Washington Post komentátor Fareed Zakaria. „Jednalo se o vítězství sil, které se staví proti globalizaci, jsou pro boj proti nelegální migraci a dávají přednost čistě etnickým státům.“
Zakaria tady cituje mluvčího Zlatého úsvitu, řecké krajně pravicové strany, která je někdy charakterizována jako neo-nacistická. Viktor Orbán, maďarský premiér, který řekl, že chce vybudovat ve své zemi „neliberální stát“, vítal výsledek jako „velkou zprávu“. Jeden z vůdců francouzské pravicové Národní fronty, která je považována za ultra-nacionalistickou a antisemitskou, jásal stejně. „Jejich svět se hroutí. Náš se staví.“
Nikdo nemůže být posuzován podle toho, kdo schvaluje něčí počínání, ale stojí za to se snažit pochopit, co Trumpovi obdivovatelé slaví. V některých případech jde o odpor proti politické korektnosti. Beppe Grillo, bývalý komik, který nyní vede italské hnutí Pět hvězd, poznamenal, že stejně jako Trump, i jeho strana byla označena za sexistickou a populistickou, ale lidem to bylo stejně jedno. Grillo obdivuje, jak Trump „vyřadil média, zednáře, velké banky a čínské skupiny“.
Kdo všechno ještě dál slaví? Je to dost pozoruhodná společnost. „Syrský diktátor Bašár al-Asad nazval Trumpa ‚přirozeným spojencem‘.“
Rodrigo Duterte, autoritářský vůdce na Filipínách, o něm řekl: „Oba jsme jsme stejní.“ Proč? Protože oba klejí.
Duterte byl nepřátelský vůči USA, protože Washington kritizoval mimosoudní popravy a porušování lidských práv. Robert Mugabe, který vládl v Zimbabwe 36 let a zničil tam ekonomiku a potlačil svobodu, chová podobné naděje. Dvaadevadesátiletý diktátor údajně označil Trumpa jako „přítele“.
Dobrá společnost, není-liž pravda.
Zakaria dále píše: „Co sjednocuje Trumpovy zahraniční obdivovatelé, je myšlenka, že stávající globální řád je prohnilý a měl by být svržen. Mnoho domácích příznivců Trumpa by souhlasilo. Všechny evropské strany jásající nad Trumpovým vítězstvím usilují o zničení Evropské unie a o sevřenější západní komunitu soustředěnou na sdílených hodnotách a zájmech. Téměř všichni jsou nápadně proruští, protože vidí v Rusku Vladimira Putina zemi, která se aktivně snaží podkopat současný mezinárodní systém. Mnoho z těchto skupin mají skrytou i zjevnou podporu ze strany Ruska a těží z kybernetické války vedené Kremlem. ‚Všichni musíme využít (Trumpovo zvolení) a společně přetvořit transatlantický vztah a ukončit velké konflikty na Ukrajině a v Sýrii spolu s Ruskem,“ řekla Frauke Petry, vůdce německé ultra-nacionalistické strany Alternative für Deutschland.“
Zakaria se ptá, co je to ten globalismus, vůči kterému jsou tito lidé v takové opozici? „Po roce 1945, po Velké hospodářské krizi a dvou světových válkách, vytvořily západní národy mezinárodní systém charakterizovaný pravidly, která si cení národní suverenity, dovolují rozkvět globálního obchodu a podporují dodržování lidských práv a svobod. Tento řád vyústil v nejdelší období míru mezi hlavními světovými mocnostmi a vyznačuje se široce založeným ekonomickým růstem, který vytvořil početné střední třídy na Západě, oživil Evropu a růst v chudých zemích a pozvedl sta miliony lidí z chudoby a šířil svobodu po celém světě.“
Role USA v tom všem byla rozhodující. Ty určily program a poskytly záruky, což bylo asi víc, než jen zatlačování Sovětského svazu a dalších agresivních sil. Jak řekl bývalý ministr zahraničí Polska Radek Sikorski, když Evropa přijde o tyto garance, mohla by se stát velmi nestabilní. Ostatně Evropská unie je největším světovým trhem a největším obchodním partnerem Spojených států.
Tolik Zakariova poznámka. Samo o sobě by stačilo, když se podíváme na to bizarní společenství, které nyní oslavuje Trumpovo zvolení. K Mugabemu a Asadovi patří i Zeman a Klaus. Není na tom něco zvláštního? Zeman sice vystupuje jako politik prounijní, ale jeho jednání je zcela jiné. Stojí vždycky na straně imperialistického Ruska. Klaus už se dávno spojil s obskurními silami na Západě, které chtějí Unii prostě zničit.
Proč to dělají? Někdo na ně něco ví a drží je pod krkem? Je to jen otázka osobní ješitnosti, protože se s nimi nikdo nechce bavit, neb jejich úroveň už dávno klesla pod úroveň přijatelnosti a nikdo příčetný se s nimi nechce ukázat na veřejnosti? Možná se to jednou v nějaké šťastné chvíli dějin dozvíme z kremelských archivů. Možná se nedovíme nikdy nic. Na tom ale v přítomnosti tolik nezáleží. Zeman a Klaus se chovají jako agenti Moskvy a protagonisté zájmů Putinova režimu a jak je to formalizováno, není až tak důležité.
Soudného člověka by napadlo, že být v jedné partě s Mugabem a Asadem jaksi nevoní, ale to těmto lidem nedochází, stejně jako to nedochází jejich stoupencům spíše mdlého rozumu u nás.
