Když se hradí parta vymlouvala, proč Miloš Zeman nepromluví na Valném shromáždění OSN, použila jeden argument. Pan prezident už prý všechno podstatné řekl. Po velmi dlouhé době tak přišla z Hradu zpráva, která je zcela pravdivá. Všechno to, co od prezidenta slýcháme poslední měsíce je skutečně navíc a rozhodně by bylo lepší, kdyby se hlava státu držela pořekadla o mlčení a zlatu.

Každé vystoupení prezidenta České republiky už lze sledovat se zatajeným dechem. Ne však kvůli nadšení, ale spíše strachy. Co zase Miloš Zeman národu sdělí? Koho bude urážet tentokrát? Bude se chovat jako přijatelný politik, nebo klasicky jako zapšklý stařec, který si potřebuje vyřídit účty, které má se svými názorovými oponenty?

Bohužel už se stalo zvykem, že to vždycky dopadne ostudně a bylo by lepší, kdyby se výstupy hlavy státu omezily na nezbytné minimum. Pokud Zeman promlouvá ve zpovědnici Jaromíra Soukupa, dosah není až tak velký. Jakkoliv se totiž majitel prohradní televizky snaží svými nespočetnými pořady nahnat alespoň nějakou sledovanost, nedaří se mu to.

Týden s prezidentem má méně diváků než cestopisy na ČT2 i po tisící reprízovaný seriál Columbo. Ano, i zmatený detektiv v baloňáku, jehož případy zná skoro stejně lidí jako Chalupáře, je pro televizního diváka zajímavější než současný prezident země.

Ke smůle naší země se však všechny výstupy Miloše Zemana neomezují pouze na TV Barrandov a jeho nepřijatelné výlevy tak zasahují nejen televizní diváky, zamilované do Tomia Okamury a Honzy Musila. Ačkoliv prezident nenávidí Českou televizi, právě pro ni si schovává ty největší „špeky“. I když to není úplně nejpřesnější vyjádření.

Zeman je sprostý a hrubý všude na veřejnosti a pouze veřejnoprávní televize jeho výstupy monitoruje podrobně. Ze své podstaty totiž musí, i když se dá předpokládat, že pokud by měli redaktoři na výběr, akce se Zemanem rozhodně nebudou vyhledávat jako svou rozkoš.

Koho by taky stále bavilo poslouchat, jak dělá svou práci špatně, že novináři všeobecně jsou zlo, nebo nemoci reagovat na slova prezidenta v momentě, kdy prokazatelně lže, nebo někoho verbálně napadá.

Zdálo by se, že východiskem by mohlo být reportovat pouze z akcí, kde nehrozí, že Zeman nebude dělat ostudu, nebo si odpustí narážky na kohokoliv, kdo se mu zrovna ten den znelíbil. To ovšem nejde. Prezident už je zbytečně agresivní a kritický vždy.

Kdo třeba čekal, že na výstavě Doteky státnosti začne urážet Romy, nebo autora obrazu Tomáše G. Masaryka? Státník by si uvědomil, že na takovouto akci nepatří zášť, hněv a zloba. Zeman ovšem státník není a nikdy nebyl.

Je politik, protřelý, zkušený a musí se uznat, že i úspěšný. V posledních letech ne však tím, že by něco pozitivního dokázal. Jeho doménou je rozeštvávání společnosti, které mu hraje do karet a přihrává tím voliče těm, kteří jsou zrovna v jeho přízni.

Pomáhá Babišovi, když je třeba, zastane se komunistů, ochranou ruku drží i nad Okamurou. Jeho bývalá „domovská“ ČSSD si zase musí vypít kalich v Zemanovi zaseté hořkosti až do dna. K tomu všemu používá lži, dezinformace a sprostotu. Prostě lidový prezident. Takový chlápek, se kterým byste si sedli do hospody a nechali se bavit jeho přisprostlými vtípky. Zároveň ale takový, kterého mimo hospodu ignorujete a když ho někde uvidíte, děláte, že se neznáte.

Bavič z restauračního zařízení není dobrá průprava na prezidentský post. Takoví totiž často nevědí, kde je míra a kdy je třeba ubrat. A právě to by Zeman měl udělat a držet se prohlášení, že vše podstatné už řekl. To je totiž jedná z mála věcí, o nichž v posledních letech nelhal.